bike-trek.cz

Do Pekla jinudy

  21. března 2018
Úvod / Články / Výlety a turistika / Do Pekla jinudy

Peklo v údolí řeky Metuje, ležící kousek od Nového Města nad Metují, jsme navštívili mnohokrát jak v rámci pěších výletů, tak na bajku. Dnes jsem se sem chtěl podívat nějakou úplně novou a netradiční trasou, a tak se samotné Peklo ani nestalo tím hlavním cílem výletu.

Z vlakové zastávky Náchod stačí sestoupit pod viadukt a dále pořád rovně dolů do města až k hlavní silnici č. 33, kde je za hotelem Hynek přechod na druhou stranu. Pak stačí ještě přejít Jugoslávskou ulici a Myslbekovou se vydat k mostu přes Metuji. Za mostem stoupá vpravo silnice Na Skalce vedoucí k Drtinovu náměstí. Tady odbočuji vlevo do kopce do ulice Pod Lipím. Za domem č.p. 103 odbočuje vpravo nenápadná pěšina mezi ploty, která postupně nabírá výšku a ústí opět na ulici Pod Lipím v levotočivé zatáčce. Po této ulici pokračuji až ke křižovatce s křížem mezi dvěma stromy. Levá cesta tu prudce stoupá k silnici na Lipí, pravá - vedlejší - se drží mimo tento hlavní tah a po té mohu jít v klidu i já.

Mapa trasy

Mapa je naklikána na mapy.cz dle možností, jak to systém umožňuje. Jsou tam tedy malé nepřesnosti.

Pokud byste se chtěli vydat do Pekla třeba touto trasou (nebo jinou, které máme na stránkách také popsány), pamatujte, že i v Pekle se zavírá. Tak si předem zkontrolujte, jestli je restaurace otevřená.

Nabral jsem slušnou výšku a tak se mi teď nabízejí výhledy na celé Krkonoše. Město mám za sebou - tedy spíše pod sebou - a konečně dostávám do venkovské krajiny a do přírody. V Lipí na návsi nacházím zelenou značku a vydávám se po ní na jih do luk a polí. Asi po půl kilometru od vesnice se mi vlevo ukazuje kopec Na Vartě i se stavbou vysílače s rozhlednou Sendraž, která se už několikrát stala cílem nebo zastávkou při našich výletech.

Krkonoše na obzoruVýhled od Lipí na Čerou horu a Sněžku

Polní cesta, stále značená zelenou, klesá do lesa a vlevo se postupně objevuje prudká strž s potokem. Stále se držím značky až dokud se neobjeví rozdvojení cest. Nebudu se dál držet zelené, ale půjdu zkratou po neznačené cestě vlevo, která mě přivádí kolem několika chat dolů do údolí Metuje, kdež už na mě čeká asfaltová cyklostezka. Už si ani nemůžu vzpomenout, jak to tu vypadalo dřív bez ní, přestože jsme tudy tehdy s Vláďou projížděli na bajku.

Dávám se po neoblíbeném povrchu značeném žlutou turistickou značkou po směru toku řeky až ke dřevěnému krytému mostu, kam turistická značka pokračuje. Já ale ne. Dnes si chci projít původní úsek, kterým se chodilo z Náchoda do Pekla, a pokračuji rovně stále po levém břehu. Pěšina je tu stále znatelná, takže asi používaná, a dá se projít bez větších obtíží. Pouze v jednom místě se hodně přibližuje řece a kousek dál se musí po kameném břehu. Tady opět marně vzpomínám, tentokrát na to, jak jsme tudy protáhli ta kola!?

Pěšina podél MetujePůvodní pěšina kudy vedla turistická značka do Pekla

Úzká pěšina se postupně rozpustila na širokém břehu smíšeného lesa. Po chvíli si uvědomuji, že jsem ztratil vizuální kontakt s řekou. Vpravo vidím jen jakousi prohlubeň a uměle zbudovaný val porostlý mohutnými listnáči. Přecházím na tento val, který je po obou stranách lemován stromy jako nějaká stará alej. Je mi jasné, že ta prohlubeň je nějaký, dnes již nepoužívaný, náhon vedoucí do Pekla. Tam po chvíli přicházím i já. U prvního stavení je dřevěný most přes další přítok Metuje a už jsem na cestě a směřuji k Bartoňově útulně - ikoně tohoto místa.

Bartoňova útulna v PekleBartoňova útulna

Plán na zpáteční cestu mám dnes úplně nový. Nejprve mířím po žluté značce k rozcestí Pod Koníčkem a pák dál po pěšině nahoru svahem údolí Metuje. Jarní les bez zelené vegetace mi dovoluje dohlédnout hluboko dolů, kde se ztrácí tok řeky. Kromě jednoho přímého úseku se pěšina klikatí a stoupá po vyčnívajících skalkách. Naproti za řekou stoupá stějně vysoký svah s vrcholem Na Vartě. Mezi větvemi stromů se mi ukazuje stavba vysílače a rozhledny. Na severu zaznamenávám také nějakou povědomou stavbu na jiném kopci. Ano, je to Jiráskova chata na Dobrošově.

Cedule s varovánímTato cedule je umístěna na obou koncích úseku přes Koníček

Přicházím k odbočce na vyhlídku Koníček. Žlutou značku mezi Přibyslaví a Peklem jsem doposud absolvoval pouze dvakrát, ale nikdy jsem na tuto vyhlídku nezašel. Je načase se jít podívat, co nabízí. Moc toho nečekám, vzhledem k tomu, že jsem na kopci porostlém stromy. Přede mnou se na konci loňským listím zasypané pěšiny objevuje nějaký kámen. Docházím k němu a jsem velmi příjemně překvapen ničím nerušeným výhledem do údolí Metuje a na kopce na druhé straně řeky. Výhled mám přibližně ve čtvrtkruhu od severu k východu. Na severu vidím Dobrošov s Jiráskovou chatou, na východě pak rozhlednu Sendraž a několik domků vesnice Sendraž. Z řeky Metuje je vidět mezi lesy pouze krátký ohyb. Pokouším se o digitální panorama, které jsem kvůli mizerné kvalitě a viditelnému napojení jednotlivých snímků už dávno přestal fotit, ale tady dělám vyjímku, protože jinak bych to do záběru nedostal.

Výhled z KoníčkuVýhled z Koníčku, obrázek můžete kliknutím zvětšit

Vracím se na turistickou cestu, procházím zbytek lesa a ocitám se na polní cestě tvořící hlranici mezi lesem a zoraným polem. Za ním se v dálce objevuje další výhled, tentokrát na severo-západ na 55 km vzdálené bílé hřebeny Krkonoš.

Pohled na KrkonošeA opět výhled na Krkonoše

Do teď jsem měl boty čisté, ale na zbytku poní cesty do Přibyslavi jsem se blátu prostě nevyhnul. Ve vsi ignoruji oklikou vedenou zelenou značku a jdu nejkratší cestou kolem nějaké požární nádrže. Na konci vesnice se na značku zase připojuji a po silnici pokračuji k lesu. Neodolávám ještě jednomu fotu - vpravo totiž vidím zámek v Náchodě a Ostaš u Police nad Metují. Nevím,  jestli jsem je takhle někdy viděl jedním pohledem. Ještě se otáčím k Přibyslavi, kde se přímo za vesnicí tyčí kopec Na Vartě. Neznalého člověka by ani nenapadlo, že jej odděluje hluboké údolí Metuje.

Zámek Náchod a stolová hora Ostaš na jednom záběruZámek Náchod a stolová hora Ostaš na jednom záběru

Od zbytku trasy dnešního výletu už nic neočekávám, a tak se dívám, v kolik mi jede nějaký vlak. Když s sebou hodím, mohl bych stihnout ten dřívější. Ještě kontroluji kudy mám jít a následuji značku po lesním úseku vpravo po (zase rozbahněné) polní cestě a dál do lesa. Tady si ji hlídám, dokonce jsem ani nepřehlédnul místo, kdy opouští pohodlnou cestu zaříznutou do svahu a šplhá vlevo po sotva znatelné pěšině mezi stromy. Jenže tam ji ztrácím. Pokračuji stále rovně po lesní cestě, až vycházím na okraji lesa. Vůbec nevím, kde jsem a vracet a hledat značku se mi už nechce. Všimnul jsem si úseku s vykáceným lesem a tak bych značku možná hledal stejně marně.

Nakonec volím logicky a mířím cestou, která sestupuje do údolí. Vycházím na silnici, kterou po chvíli identifikuji jako odbočku na Bražec, na kterou jsem měl vyjít, ale blíž k silnici z Nového Města do Náchoda. Přecházím silnici č. 14 a pokračuji ještě kousek lesem. I ten končí a já se ocitám na polní cestě před Václavicemi. Okolí je poseté pomníky bitvy z roku 1866 a opět se mi nabízejí výhledy do dalekého kraje - kromě polabské nížiny je to hladina přehrady Rozkoš se Zvičinou v pozadí.

Zavřené okénko pokladnyVýlet končím u okénka pokladny

Dnešní výlet končí na železniční stanici Václavice u okénka pokladny, kde si hodlám zakoupit jízdenku na cestu domů. Původně plánovaný vlak jsem kvůli závěrečnému bloudění nestihnul, ale alespoň jsem si v klidu užil část naučné stezky o bitvě 1866.

Do Pekla jinudy

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 0 |  přidat komentář

Články ze stejné lokality

Kalendář akcí

Naši bajkeři

Jerry

Biker z Krkonoš

Milovník brodů a přírodních singlů

Poslední komentáře

Přechod Beskyd

Letos jsme tam byli jen tak na vyjížďce a je tam celkově mrtvo. Ale taky pamatuju

ČT Author Cup 2018

Díky za tenhle článek ze závodu. Zase jsem si parádně početl a pobavil se! Kamarád Honza

Blátivé Specialized Rallye Sudety

Supr závod. Letos bylo počásko naopak za odměnu, co? ;-)

Krátké zprávy

Příliš komfortní lanovka

Slíbili jsme dětem, že je vezmeme na tu nejvyšší horu (zatím jen Česka). Abychom je úplně neodrovnali, zvolili jsme pro cestu nahoru lanovku, kterou jsem jel snad po 10 letech; takže

Luční b. na silničce

Dnes na Luční Boudě v Krkonoších. Velká to paráda. Na silničce dřina, ale i tak krása.

Inverze na Sněžce

Dnes na Sněžce. Asi není co dodat.

Inverze