bike-trek.cz

Zlaté návrší a pramen Labe

  6. srpna 2008
Úvod / Články / Výlety a turistika / Zlaté návrší a pramen Labe

Vypadá to, že se letos vracím s chutí na místa, kde jsem nebyl hezkých pár let. Na Zlaté návrší a k prameni Labe se vydávám dokonce po šesti letech. Za tu dobu se tam jistě něco muselo změnit. Cesta tam, se dvěma přestupy, trvala jenom dvě hodiny, což je skvělé a docela mě to překvapilo. Zpáteční cesta na tom byla podobně.

Autobus je tak plný lidí, že bych stejně asi na Horních Mísečkách vystoupit nemohl, ale když vidím, že nikdo autobus neopouští, napadá mě, že nejspíš jede až nahoru, na Zlaté návrší. Také že jo. Nevědomky tak mám dvacetikorunu k dobru. Na nerovné silnici se bus několikrát zhoupnul a mladá paní nebo slečna sedící vedle na to reagovala slovy: „Ještě dvakrát a počůrám se.“ To mě pobavilo a po chvíli, aniž bych to tušil, se situace opakuje a já v duchu počítám jednou, dvakrát a … Při vystupování byla suchá. Frown

Dav turistů vystoupil. Je docela teplo, sluníčko svítí, ale fouká vítr. Na první pohled se tady nic nezměnilo a tak stojím u rozcestí a váhám kudy a kam se vydám. Všichni se ženou k Labské boudě a tak půjdu na druhou stranu. Po červené značce k nedaleké Mohyle Hanče a Vrbaty, kde se mrknu na vyhlídku. Na dalším rozcestí pokračuji stále po červené, protože ta vede kolem Harrachových kamenů. Je to trošku větší hromada balvanů, kde fouká silný vítr, ale rozhled do okolí stojí za to.

Zlaté návrší

Zlaté Návrší

Po chvilce mě zelená odvádí po České cestě. U čtyř pánů sedám na lavičku, svačím a koukám do mapy, kudy bych si to ještě prodloužil. Vyhrála modrá značka.

Procházím úzkou cestičkou v kleči na Mumlavské louce a postupně začínám scházet do nižší nadmořské výšky. Jsou tady borůvky. Z mírného klesání se s příchodem lesa stává větší a neupravený povrch cesty se změnil na vydlážděný chodník. Začíná se mi zdát, že jdu věčnost a když si uvědomuji, jak moc jsem sešel dolů, děsím toho, co musí přijít cestou nahoru. Snad nezabloudím a neskončím v Harrachově. Vlevo někde pode mnou je slyšet potůček s honosným názvem Velká Mumlava. Konečně přicházím na Krakonošovu snídani. Nečekejte tady ale nic dobrého. Je to rozcestí a informační centrum.

Musím odejít po žluté značce směrem na Voseckou boudu, ale že půjdu po silnici, mě překvapuje. Naštěstí nejezdí auta. Na sluníčku je pěkný vedro. Asi po 1,5 km asfaltu se povrch změnil, přibyl opět stín lesa, ale stoupání ještě nekončí. Vosecká bouda na obzoru, hurá! Dám si polévku. Roznášeč jídla je mi protivný. Stoly jsou obsazené, vedlejší místnost je zavřená a tak se u baru mačká pár lidí a do toho vlítne on, že nemá kudy procházet. Jídlo si nesu raději ven a nejsem sám. Knedlíčková polévka docela ušla.

Dlouho se tu nezdržuji a pokračuji dál ve stoupání po žluté značce. Musím až na hranice, kde se přidám k davům lidí proudících po zdejší dálnici pro pěší. Dálnice proto, že je to široká cesta bez nějakých překážek. Po červené značce přicházím k Tvarožníku. Je to jedno z nejznámějších krkonošských seskupení žulových balvanů tvarůžkovitého tvaru. Mě docela zaujal hraniční kámen umístěný nahoře na jednom balvanu. No nic, musím dál. Časově jsem na tom velice dobře.

Od Tvarožníku jdu po červené až k rozcestí Česká budka. Koukám na Violík a Vysoké Kolo, ale tam se mi už nechce a tak jdu vpravo po žluté. Opravdu za chviličku vidím před sebou spoustu lidí na jednom místě a teprve pak si uvědomuji, že už jsem u pramene Labe. Raději procházím bez zastavení, jenom najdu červenou značku a zastavím až když je klid. Každou chvíli bych měl být u Labské boudy.

Davy lidí

Přelidněný pramen Labe

U betonového monstra zastávku neplánuji, ale nějak mě napadlo, že se najde někdo, kdo se bude chtít nechat vyfotit u této boudy. Hledám psí boudu, ale žádnou tady nemají. A přišel. Jeden pán mě poprosil, zda bych ho nevyfotil s betonem v pozadí. Honem po červené značce pryč odtud! Cestou se ještě mrknu z Ambrožovy vyhlídky na Labské meandry. Po vystoupání závěrečného krpálku se ocitám zpátky na Zlatém návrší. Jsou tu dva plně naložené autobusy směřující dolů a protože je teprve 15 hodin, nikam nespěchám a jdu někam do klídku, stranou od lidí.

Pěkně jsem se prošel, něco málo vyfotil a podíval se na nová místa. Na jedno jsem ale nepomyslel. Zapomněl jsem se namazat krémem na opalování a pomalu začínám cítit, že to byla chyba. Doma zjišťuji, že jsem přičmoudlý, ale ještě ne spálený. Díky dobrému spojení se mi podařil krásný výlet.

Zlaté návrší a pramen Labe

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 0 |  přidat komentář

Články ze stejné lokality

Kalendář akcí

Poslední komentáře

Po hřebeni Jestřebích hor

Pěkný úvodní obrázek k tomu videu. Je vidět jakou radost dělá Jasoň i malým dětem... :o) Jinak výlet byl, co

Saalbach Hinterglemm – rakouský evergreen

Lákavá lokalita! Něco jsem o Hinterglemmu už zaslech tak dík za tohle pěkný představení. S kámošema plánujem kam na pár dní

Oblíbené lokality

Broumovsko Český ráj Hohe Tauern Dachstein Góry Stolowe Rýchory Orlické hory Vysoké Tatry Náchodsko Teplicko-Adršpašské skály České Švýcarsko Yosemite National Park Krkonoše Slovenský ráj Fiordland National Park Malá Fatra Podkrkonoší Jestřebí hory Toulovcovy maštale Zillertal

Krátké zprávy

Velikonoční výlet po 25-té

Letošní změna termínu velikonočního výletu byla přijata spíš rozpačitě, ale výsledná účast ukázala, že to byla změna u mnoha vítaná. Za teplého dne jsme se vydali podle plánu na Žaltman, oběd si

Náhradní výlet

Leto jsme poprvé přesunuli velikonoční výlet na pátek. Hned tam mi Jirka řekl, že rozhodně nehodlá být v pondělí doma, a tak jsme se domluvili, že vyrazíme na krátký výlet na Potštejn. Plným vlakem

Dobrošov

Volný den nás vylákel ven na malý výlet po okolí Dobrošova. Zašli jsme se podívat do přístupného opevnění Březinka, kde jsme byli příjemně překvapeni hezky udělanou expozicí i povídáním průvodce. Pak jsme