bike-trek.cz - Turistika v Broumovských stěnách

Letošní květen nám dává opravdu zabrat - tedy co se týče počasí: zima, vítr, sníh, kroupy, déšť. Dokonce jsme museli zrušit dvě bikové akce. Poslední víkend se konečně vylepšil a přinesl krásné počasí a oteplení. Bylo nám tedy přáno na již dlouho dopředu naplánovanou 20 kilometrovou túru po Broumovských stěnách. Prošli jsme si je pěkně téměř od jednoho konce k druhému a užili si je naplno.

Tudy vede správná cesta!

Popojít, posedět, pokoukat, pojíst... prostě parádní pohodová procházka!

Počet zájemců střídavě kolísal ze tří asi na třicet, až se nakonec ustálil na sedmi. Ráno jsme se stavili u Jirky s Petrou, kam po machinacích s autem dorazili ještě Šárka s Michalem a vyjeli jsme směr Náchod – Police nad Metují a Suchý Důl. Úplně nahoře jsme zajeli na parkoviště, utáhli boty, nasadili batohy a vydali se směrem po zelené značce přes Zelený hájek na vyhlídku Koruna. Pak jsme se vrátili a u rozcestníku změnili barvu. Teď jdeme po žluté, užíváme si parádního dne, až přicházíme ke Kamenné bráně. Hezké místo na společnou fotku.

Pokračujeme dál směrem na zaječí rokli, ale v jednom místě jsme se zapovídali, nedávali pozor a asi půl kilometru si zašli. Žlutá zde odbočovala vlevo na úzkou pěšinu, ale my jsme v družném hovoru pokračovali po cestě. Až když jsme začali příliš klesat, bylo nám to s Vláďou divné. I manželský pár, který proti nám tlačil kola, potvrdil, že se opravdu musíme kousek vrátit. Na odbočce, kterou jsme původně přehlédli jsme se nasytili tvrdými a neoriginálními piškoty a pokračovali.

Na Slavném se vydáváme na severo-západ po klikatící se červené, která nás povede až na vytoužený „vrchol“ dnešní túry – na chatu Hvězda, kde si dopřejeme něco výborného k jídlu.

Procházíme asi nejkrásnější část z Broumovek, kdy se pěšina line mezi různými skalními útvary a vyhlídkami. Doposud jsme byli skoro sami, ale tady turistický ruch sílí a internacionalizuje se.

Turisté, pravděpodobně z NDR, jsou natolik hluční, že nás to úplně odradilo od vystoupání do vyhlídky Supího hnízda. Raději pokračujeme mezi skalami k chatě. Cestou je ještě snažíme najít mobil, který tu ztratil nějaký malý kluk s rodiči. Opravdu. Marně.

Společné foto u Kamenné brány

Konečně vcházíme do šera prostorného interiéru z tmavého dřeva a usedáme ke stolu. Jídelní lístek se drží hesla – kvalita nad kvantitu, a tak si vybírám jako již tradičně: výborné kyselo a biftek. Číšník si mezi svým neustálým „děkuji pěkně, děkuji hezky a prosím hezky“ jasně všimnul, že se máme chuť pořádně rozšoupnout a ani mu nedalo velkou práci nás přemluvit k závěrečnému poháru. Prostě jsme měli po tomto bohatém obědě co dělat, abychom se vyvalili ven a donutili se k další chůzi. Vždyť máme před sebou ještě nějakých 7 km.

No není tu nádherně?

Od chaty se vracíme až k pod Supí hnízdo, ale zde zatáčíme vpravo po červené do Kovářovy rokle – další hezké soutěsky. Pěšina se tu klikatí a klesá dolů nad Hlavňov, kde měníme barvu na modrou. Ta jde po okraji lesa směrem k Suchému Dolu, kde si prohlížíme chatky, které jsou nalepené celkem vysoko nad Hájkovou roklí. Opravdu krásné místo! Od rozcestníku nad Suchým Dolem už jdeme po zelené, která nás dovádí až k parkovišti.