bike-trek.cz
Úvod / Články

Publikováno 2006

   17     
Když jsem se s Vláďou poprvé vydal objevovat krásy blízké Hejšoviny a Bludných skal, nacházejících se jen pár kilometrů za polskými hranicemi, netušil jsem, že se sem budu tak rád vracet. Téměř přesně po dvou letech od naší první návštěvy hodlám krásu Hejšoviny ukázat Martině.
Ale on zatím vytváří tragický scénář o tom, že hospoda v Chlívcích bude zavřená, až tam dojdeme naprosto hladoví a vyčerpaní, což bude hrůza. Naštěstí nemá jeho představa až tak nešťastný konec, protože podle ní bude ke dveřím na řetízku přidělána pistole s několika náboji. Alespoň se nebudeme trápit.
Bikování kolem Hradce je vcelku o ničem, i když i tam se najdou místa, která jsou alespoň trochu technicky zajímavá. V nich si Martina počínala až překvapivě skvěle, takže nastal čas jet se podívat do pořádného terénu – na Broumovsko. Původní plán je velmi optimistický, skoro 70 km, ale nakonec jsme si užívali neje…
Nakonec usínám, tolik unaven dnešním pochodem, který neměl pranic společného s pohodovou náplní slova čundr, za kterou si jistě každý představí povalování se někde ve stínu, rozladěné kytarové blues, popíjení pivka a sem tam ujití nějakého toho kilometru. Ale my?!?
A tak stylem nadzvednout přední kolo a následně odlehčit zadní kolo sjíždíme dolů cestou, která měla být odměnou za předchozí náročné stoupání. Tady Fanda cvaknul podruhé. Tentokrát si bere náhradní duši od Vládi. Následně je to Pepa, který má prázdné zadní kolo.
Jsem tolik uchvácen krásou hor a chůzi po úzké pěšině, odvážně vyšlápnuté ve špičaté hraně, si doslova užívám. Mísí se ve mně respekt z hory, vědomí nebezpečí pádu a pocit volnosti.
U rozcestí s červenou, která se tu vrací na Pustevny, přičemž se vražednému El'Diablu i Tanečnici vyhýbá, usedáme do měkké lesní trávy a uspokojujeme hladové žaludky obědem skládajícím se z chleba a vepřové konzervy. Syti pak pokračujeme stále jednolitou lesní krajinou až k rozcestí nad chatou Martiňák, kde měníme barvu za modrou, doufaje, že nás vyvede z dnešního monotónního pobytu v lese. Ale omyl.
Přecházíme přítok jezírka, které dává mužům s bidly práci, a lezeme opět nahoru, kam Martina i Vláďa přicházejí s úsměvem na tváři. Asi proto, že jsme se konečně zbavili davu lidí a zanechali je v Adršpašských skalách. Tady, uvnitř, to jsou ty pravé skály, ta pravá divočina, rašeliniště, pralesy. No dobře, to už jsem trochu přestřelil, ale ráz krajiny se změnil, je to tu divočejší.
Na závěr společného studia jsme se rozhodli uspořádat společnou akci na oslavu i rozloučení. Zvolili jsme si oblíbený a pro tuto příležitost jako stvořený Ostaš.
Královecký Špičák s nadmořskou výškou 880,6 m byl po dlouhé době dobyt. Jsem tu už počtvrté. Dvakrát pěšky a podruhé na kole. Trvalo mi to sem skoro tři hodiny i se zastávkami. Díky extrémnímu horku je viditelnost mizerná a tak usedám na zem a sním si sušenku, protože mi z toho všeho pěkně vyhládlo.

Krátké zprávy

Jeden den, dvě období

Ve stínu zima, na slunci jaro. Takové dnes byly Orlické hory, ve kterých jsem podniknul krátký zimní výlet na kopec, ze kterého není nic vidět. Více v krátkém článku.

Ostaš

Dneska je venku krásně a tak jdeme na Ostaš. Je to taková lehká procházka, kterou vybraly holky. Zajdeme se podívat na Čertovo auto a Kočičí hrad. Cestou zpět se zastavíme na hambáče v retrobaru

Zrušení velikonočního výletu

Z pochopitelných důvodů letos ruším organizaci našeho velikonočního výletu, na který jezdíme nepřetržitě od roku 1995.

Bajking s rouškou

Krátký sobotní švih jsem záměrně směroval na zapadlé a opuštěné lesní cesty. Slunce svítilo, ptáci si prozpěvovali a vypadalo to, jako by se vůbec nic nedělo. Ale jízda s rouškou byla jako