Čížkovy kameny

Venku je tak hezky, že by bylo škoda být celý den doma a tak přemýšlím, kam vyrazit, když už je docela pozdě. Napadlo mě další místo, kde jsem ještě nikdy nebyl, přitom je to kousek od Trutnova. Jsou to Čížkovy kameny.

Čížkovy kameny jsou pozoruhodné pískovcové útvary v našem pohraničí, umístěny poněkud stranou od proslulých a hojně vyhledávaných skalních území, jakými jsou nedaleké Adršpašské a Teplické skály, takže zde určitě nepotkáte davy turistů. Nachází se na východním okraji Podkrkonošské pahorkatiny a vystupují vysoko nad údolím řeky Úpy, východně od Trutnova. Dělí se na Jižní, ke kterým je to nejblíže z Bohuslavic nad Úpou po zelené značce a dále pak na Severní (Jeskyňka), které se nachází dál po zelené značce a blíž je to k nim asi ze Lhoty.

Výhled na Poříčí a Černou horu v pozadí

Před polednem vystupuji z vlaku na zastávce v Bohuslavicích nad Úpou. Nějak tady nemůžu najít zelenou značku a tak jdu po vyšlapané pěšině na druhé straně kolejí a myslím, že začínám stoupat po druhé pěšínce mířící vlevo do stráně. Vy zkuste jít po té první, třeba právě tam bude zelená. Po kraji lesa dojdu k nějakému s tavení a na lesní cestu, kde nacházím modrou značku. Vím, že se po ní musím stočit vlevo a za chviličku stojím u rozcestí modré se zelenou. Začínám stoupat po zelené a raději si ji hlídám. Po nějaké době se v lese začnou objevovat balvany a poté i skály. Nejhezčí to je ale až nahoře, na skalách.

Jižní Čížkovy kameny

Vyšlapaná pěšinka vede téměř po kraji skal. Nejsou sice moc vysoké, ale určitě by to po pádu bolelo. Docela mě překvapuje, že je tu značený bikerský maraton. Tady to jde, ale když si vezmu cestu, kterou já šel nahoru a závodníci ji mají jet dolů...brr! Škoda, že stromy jsou tak vysoké a není tak nic vidět. Naštěstí se najde občas skála, ze které je vidět kousek Trutnova a Černá hora. Jižní Čížkovy kameny jsou opravdu pěkné.

Všechno hezké jednou skončí a tak i já mám Jižní skály za zády a pomalu scházím po sotva viditelné pěšince, klikatící se mezi balvany, vysokou trávou a malými stromky a přitom se snažím hledat značku. Dobře to dopadlo a zastavuji na široké lesní cestě s rozcestníkem, který ukazuje, že támhle tím směrem vede zelená značka. Teprve po chvíli mi dochází, že vůbec nevidím značku, ale vracet se mi nechce. Ještě pár kroků a na křižovatce lesních cest zatáčím vlevo. Po pár set metrech přicházím na zelenou značku a Severní Čížkovy kameny. Ty jsou níž v lese, takže nenabízí žádné výhledy a navíc se mi zase tak moc nelíbí. Ale už to tady znám, protože jsem tudy jednou jel na kole. Ani nedaleká Jeskyňka se mi nechce fotit. Teď už jenom musím sejít dolů do Lhoty. Tam se uvidí, jestli půjdu domů pěšky a nebo se svezu emhádéčkem. Mám kliku a tak dopadla druhá možnost. Krátce po 15. hodině jsem doma.