bike-trek.cz

Noční výstup na Ruprechtický špičák

  25. a 26. října 2013
Úvod / Články / Výlety a turistika / Noční výstup na Ruprechtický špičák

Tato akce měla zcela volně navázat na nedokončený přechod Broumovska, který jsme si naplánovali a uskutečnili loni v létě, ale nedokončili. Zároveň jsme chtěli podniknout nějakou noční akci, a tak jsme to oboje skloubili do nočního výstupu na Ruprechtický špičák, nejvyšší vrchol Broumovska, na kterém stojí i rozhledna.

Rozhledna v ranním světle

Rozhledna na vrcholu Ruprechtického špičáku

Pátek, 25. října

Jdeme nahoru

Po dlouhém plánování, které už málem vyšumělo do ztracena, se náhle rozhodujeme a domlouváme po telefonu. V pátek opouštím kancelář dřív, ale už při dobržďování na ucpanou Jižní spojku a následné postávající všechny tahy na východ z Prahy je mi jasné, že já vlak o půl desáté nestihnu. Naštěstí se Vláďa s Jirkou nedali odradit a rozhodli se vyrazit i beze mě. Jirka dostal doma propustku, Vláďa prostě jen bouchnul dveřma, domluvili se, kdo vezme kolik alkoholu, a vyrazili. To zase nakoplo mě a vydal jsem se za nimi pozdějším vlakem. Bez alkoholu.

U podivného průvodčího, blekotajícího mimo téma (ale alkohol jsem z něj necítil, tak nevím, v čem jel), jsem si koupil zpáteční jízdenku, za kterou jsem na 72 km zpáteční trati zaplatil 190 Kč. To cestování vlakem rozhodně není pro žádné chudé socky! Dávno jsem zapomněl na školní léta a každodenní dojíždění, takže mě blízko sedící (a vzhledem k ceně jízdného asi teda bohatí) opilci s primitivními průpovídkami na uslintaných rtech, chlastající pivo z 1,5 l plastových lahví, začali lézt na nervy už po několika sekundách. Naštěstí vystoupili v blízkém Opočně, kde na nádražní budově už roky nesvítí "O".

Turiste v noci
Tak tady jsem kluky dostihnul

Jsem strašně unavený. Jak dojedu a vylezu na kopec, když už teď bych nejraději zavřel oči a spal!? Noční krajinou jsme dojeli do Meziměstí. Na přípoj do Ruprechtic čekat nebudu. Je to jen dva kilometry a tak tam budu pěšky mnohem dříve. Volám klukům, kde jsou. Ani jeden se není schopen srozumitelně vymáčknout, ale snad jsem dobře pochopil, že jsou v hospodě a právě se napojili nějakým zeleným pitím. Po půl hodince přicházím do ruprechtické nálevny, ale dva opilci podobní Jirkovi a Vláďovi tu nejsou. Docházím je na konci vesnice a poznávám podle hluku. Doprovází je drobná černá kočka. Nevím, kde k ní přišli a co se jí na nich zalíbilo. Smutně a tiše se na ně dívám, jak mě vesele a hlučně zdraví. Nopanejo.

Ptám se sám sebe: opil Jirka Vláďu nebo Vláďa Jirku? Nic z nich nedostanu a tak je jisté jen to, že Vláďa Vláďu a Jirka Jirku. Jestli si nějak pomáhali mi snad řeknou zítra. Cesta lesem na Ruprechťák je veselá. Jen jsme já a kluci v rozdílných komediích a ne a ne se sladit na společný humor. Rozdíl je samozřejmě dán hladinou alkoholu v krvi. Ještě že už kluci všechno vypili. Kočce ale asi nevadí - chvíli jde za námi a chvíli zase v čele a my jen čekáme, kdy ji to přestane bavit a vrátí se do vsi. Přicházíme k lesní křižovatce, odkud žlutá značka pokračuje přímo vzhůru po vymleté a rozbité kamenité cestě k vrcholu. Vláďa se tak motá, že jemu samotnému cesta nestačí, natož abychom po ní šli oba vedle sebe. Kopec se zdá být nekonečný a postupně se světlo čelovek odráží od mlhy. Je vidět, že se stoupající nadmořskou výškou roste i koordinace pohybů kluků. To je dobře. Když se ohlédneme, stále za sebou vidíme dvě zelená světýlka. To se čelovky odrážejí v očích věrné kočky.

Pozn.: Cestou nahoru se toho stalo mnohem víc, ale nemohu to tu napsat. Stejně by to neprošlo cenzurou. Smile

Rozhledna se z mlhy vynořuje až když jsme přímo u ní. Je jasné, že nic neuvidíme ani z ní, ale nebylo by to nějak ono, kdybychom na ní nevylezli. Fouká tu svěží vítr a se skučením se proplétá kovovou konstrukcí. Věrná kočka leze s námi. Má strach, mňouká, opatrně našlapuje na kovové rošty a krčí se proti silnému větru s mlhou, ale jde. Až nahoru!

Po sestupu si sedáme pod přístřešek, kde si vařím polévku. Vrcholová kniha, dříve plná vtipných zápisů, zmizela nadobro. Kluci se mě už po čtvrté ptají, jak je možné, že jsem je tak brzy došel, když můj vlak měl přijet do Ruprechtic až před půlnocí. Hrozně se diví tomu, jak jsem mohl za dvacet minut ujít to, co oni šli dvě hodiny... Pak se hned ubíráme na malý rovnější plácek, kde rozkládáme bivak. Kočka se postupně zkouší vloudit ke každému z nás, ale nikdo nemá o její společnost zájem.

Je asi půl druhé. Ani si nepovídáme, kluci okamžitě spí. A to měl Vláďa v mailové korespondenci, když jsme tuto akci ladili, silné řeči o tom, že nebude mít cenu ani jít spát. Nemluvě o tom, že mně teda kluci nebudou ráno vyprávět, co se v noci během výstupu dělo, protože si to jednoduše nebudou pamatovat.

Sobota, 26. října

Jdeme dolů

Ráno se opět probouzíme do mlhy. Vládovi se ale přesto podařilo pořídit fotografický důkaz o tom, že i ta mlha se na chvíli roztrhala a pořídit záběr inverze. Velmi rychle se balíme, žádný čas na teplý ranní čaj není. Jen opět krátký výstup na rozhlednu. Kočka šla s námi znovu. Já to štěstí na inverzi neměl, zaspal jsem ji.

Výhled z rozhledny do ranní inverze

Výhled z rozhledny na východ slunce, foto © Vláďa

Pro sestup z Ruprechtického špičáku máme naplánovanou modrou turistickou značku, která vede chvíli po hranici a pak dolů do obce Vižňov a dál do Meziměstí. Podělil jsem se s kočkou o zbytek paštiky (dost jí pohrdala a vůbec nedbala na to, že "to je to pravé dědictví"), nasadili jsme batohy a zahájili sestup. Nepříjemný byl asi 100 metrový prudký úsek a pak už to byla pohoda. U hraniční cedule tvoříme vrcholové foto, protože na vrcholu byla mlha. Tady zjišťuji, že jsem někde nahoře v místě spaní vyklepal ministativ. Tam jsem ho viděl naposledy. Kdybyste ho tam někdo našel, tak ho užívejte v dobrém.

Po pěšině se od hraniční čáry dostáváme na pohodlnou polní cestu, která se bude velmi příjemně klikatit až dolů. Už jsem tudy jednou šel s Martinou a tak mě ani nepřekvapují slova (už střízlivého) Vládi, že by se tu parádně jelo na kole. No to je jasný! Kočka nás stále doprovází. Jde za námi nebo pár kroků před námi a když se zastavíme, sedne si na sluníčko a s primhouřenýma očima trpělivě čeká.

V otevřené krajině

Cesta nás vyvedla z lesa...

Krajina
Hřeben Javořích hor

Pronásledování
Jirka má stále v patách zatím věrnou kočkovitou šelmu

Dostáváme se pod oblačnost, která se stále nějak drží okolo vrcholu. Na nás teď dopadají příjemné podzimní sluneční paprsky a užíváme si jeden z posledních krásných dnů. I proto jsem se rozhodl na tuto noční akci jet i tak pozdním vlakem. Cesta nás vyvedla z lesa na rozsáhlé pastviny a posečené louky. Přes jednu takovou si zkracujeme cestu a ohlížíme se za sebe nejenom na Ruprechtický špičák, ale na celý pás Javořích hor. Ty kopce mi u nás doma opravdu chybí. Vlevo na cestě pozorujeme bajkerku a bajkera.

Začínáme si představovat situaci, až s kočkou dojdeme k vlaku. Pojede taky? Nabádám Jirku, aby si ji vzal domů pro holky. Takhle věrné zvíře, to se jen tak nevidí. Ale Jirka v tom má jasno a kočku by nečekala žádná perspektivní budoucnost. Ani Vláďa se nechytá a nemá zájem o milou a chlupatou společnici.

Míjíme osadu Lesní domky a proti nám jde trojice turistů - dva kluci a holka. Dívenka oslovila"naši" kočku, která byla zase naopak fascinována novými tvářemi. Nebo pachem? Každopádně ji najednou něco luplo v kouli a když už se trojice vzdálila asi na 50 metrů od nás, rozběhla se za nimi. Ani se po nás nepodívala, ani se neohlédla, ani nezaváhala. Mrcha jedna. A máme vyřešené dilema s tím, kdo si ji vezme domů. Přidáváme do kroku, aby si to náhodou nerozmyslela a vydržela s novými kamarády po zbytek (prodlouženého) víkendu.

Osada v krajině

Osada Lesní domky s Ruprechtickým špičákem v pozadí

Jirka hledá kešky, tak se alespoň podíváme na kostel ve Vižňově. Nevím, jak je to možné, ale jsem v této vesnici úplně poprvé. Dokonce i Vláďa. Je tu úplně mrtvo, nikde nikdo. Pod vlajkou v otevřených dveřích pokuřuje volební komise a čeká na voliče. Cestou nás míjí jen několik aut.

Kostel
Kostel ve Vižňově

Přicházíme do Meziměstí právě asi deset, patnáct minut po odjezdu našeho vlaku. Máme tak čas do dalšího odjezdu. Jirka na další kešky, Vláďa na nákup turistické známky a já na jídlo a na okouknutí rekonstrukce Walzlowky.

Další vlak nám jede ve 12:20. Stejný průvodčí jako včera, ale Jirka naopak říká, že to z něj táhne. No jen jestli necítí dozvuky své kocoviny. Každopádně hodnotíme tuto komorní a čistě pánskou akci velmi pozitivně, i když se nám její začátek trochu vymknul kontrole.

Kdo ví, jestli se někdy dopátráme toho, kde a jak si Jirka roztrhnul kalhoty a odřel nohu...?


Zeměpisná fakta

  • Ruprechtický špičák je nejvyšší hora Javořích hor s nadmořskou výškou 880 m, kterou najdete nad obcí Ruprechtice, kousek od Meziměstí. Její vrchol leží na hranici s Polskem.
  • V roce 2002 zde byla otevřena kovová rozhledna a trochu přeznačena turistická trasa z Ruprechtic na vrchol.
  • Šli jsme po trase Ruprechtice - žlutá turistická značka - Ruprechtický špičák - modrá turistická značka - Vižňov - Meziměstí.
  • Kromě toho, že se sem dá dojít pěšky, je to i výzva pro bikery.
  • Výlet na Ruprechtický špičák v roce 2010.

Noční výstup na Ruprechtický špičák

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 1 |  přidat komentář
Vláďa  13.11.2013, 21:45   
Heč, já to vím, to s těmi kalhotami ...

Články ze stejné lokality

Kalendář akcí

Poslední komentáře

Teplické a Jiráskovy skály

Teplické skály taky patří mezi mé oblíbené místa a jezdíme tam pravidelně skoro každou zimu. Doporučuji

Půvabné Podorlicko znovu

Lukáši, díky za reakci. Tahle oblast podorlicka se mi taky dost zamlouvá a skvěle se tam

Často hledané

mtb Hinterglemm Kepler Track Sněžka Mont Blanc Half Dome Rallye Sudety Broumovsko na biku výstup na Kriváň Gran Paradiso Yellowstone Dachstein Hardegg Velká Sova Mount Whitney

Krátké zprávy

Lapierre Zesty AM 3.0

Štěpán se na serveru bikeandride.cz podělil o první dojmy z projížďky na Lapierre Zesty AM 3.0 FIT z nové modelové řady pro příští bajkovou sezónu.

Teplické skály

Už roky jsme nezavítali do Teplických skal a málem jsem zapomněl, jak jsou krásné! Výlet mezi jejich zimní věže a stěny byl parádní, přestože počasí moc nepřálo.

Bajking na ledu

Minulý týden to byla jízda v blizardu, kdy se sypalo a sypalo. Tentokrát bylo sice slunečno, ale cesty v lesích kolem Hradce často zledovatělé.

Hradecký Winter Race

Vážení sportovní přátelé, rádi bychom Vás pozvali na další ročník cyklistického závodu Hradecký Winter Race 2019, který se bude konat v sobotu 26.1.2019. Přijeďte do hradeckých lesů dokázat, že cyklistika není sezónní