bike-trek.cz

Víkendové Maloskalsko nad všechna očekávání

  23. a 24. října 2010
Úvod / Články / Výlety a turistika / Víkendové Maloskalsko nad všechna očekávání

Pantheon, Frýdštejn, Besedické skály, Postojná, Klokočské skály, Rotštejn. Tak to bych nikdy nevěřila, že na pár kilometrech čtverečních může být tak nahusto tolik zajímavých a krásných míst. Okolí Malé Skály, městečka na severu Českého ráje, nás úplně nadchlo a zasytilo výletními zážitky za pouhé dva dny, které jsme si na něj vyhradili. Byli jsme z nově navštívené lokality úplně nadšeni.

sobota, 23. října

Vranovský hřeben (Pantheon)

Předpověď počasí sice nebyla nakloněna výletu do přírody, ale my jsme se s Mirkem rozhodli udělat si pěkný podzimní víkend. Jako výchozí bod jsme zvolili Malou Skálu na severu Českého ráje. Na místo dorážíme lehce před dvanáctou hodinou polední a vzhledem k tomu, že už bývá brzy tma, padá výběr na krátký nenáročný okruh.

Od parkoviště hotelu Kavka vyrážíme podél řeky a silnice zhruba na sever, kde bychom měli narazit na červenou značku. Po levé straně se nad námi tyčí východní výběžek Vranovského hřebene, do jehož skal, zvaných též Pantheon, se opírá sluníčko a celou scenérii dokresluje ve stěně zasazený hrad Vranov. Pohled to je opravdu krásný a my celí natěšení přidáváme do kroku. Ještě od cesty nad námi vidíme první vyhlídku, míjíme starou kovárnu a pak už nás červená značka neomylně vede vlevo prudce vzhůru do lesa. Brouzdáme se listím až k vyhlídce, kterou jsme před chvílí viděli od cesty. Zde se nám otvírá malebný pohled na udolí řeky Jizery, na jehož protější straně ostře vystupují Suché skály. Od vyhlídky přicházíme po chvíli k minibráně hradu Vranov, která je vtěsnaná mezi dvě skalní stěny. Hrad je bohužel z důvodu sesuvu půdy do odvolání uzavřen. Chceme alespoň nahlédnout přes hradní zeď, ale nedaří se nám to. Vidíme jen hradní studnu, která je ještě před branou a při odbočení ze značky taky objevujeme pár jeskyní vykutaných přímo do stěny skály, na které hrad stojí.

Vyhlídka na Malou Skálu

Cestou dál se nemůžeme nabažit spousty různých odboček, vyhlídek a prolezání mezi skalami. K některým vyhlídkám nás vzhůru vedou dřevěné lávky a žebříky, z nichž některé slouží asi spíše pro horolezce, jinak si nedovedeme představit, proč končí bez zábradlí uprostřed skály, kolem níž jsou všude stromy.

Frýdštejn

Cesta na Frýdštejn nám trvá daleko déle, než jsme čekali, ale byla by škoda tuhle pěšinku rychle proběhnout a neužít si tu podzimní barevnou přehlídku mezi pískovcem. Ale konečně jsme tu a po chvilce okukování kolem se rozhodujeme pro prohlídku hradu. Překvapuje nás rozlehlost komplexu a neustále někam šplháme a sestupujeme po různých schodech.

Hrad Frýdštejn

Díváme se do studny, či hladomorny, tu zase věží nahoru, opět je tu spousta vykutaných jeskyněk, ale nejvíce oceňujeme pohled z vrcholu nejvyšší věže do okolní krajiny. Vidíme Trosky, Kozákov, celý Vranovský hřeben máme jako na dlani, možná i celý Český ráj. Zaplatit 40 Kč vstupné se opravdu vyplatí.

Drábovna

Od hradu pokračujeme i nadále po červené. Chvilku jdeme po asfaltce, ale odměnou nám je pohled na pár opravdu citlivě rekonstruovaných stavení, udržovanou kapličku a pak narážíme dokonce na sérii patníku, které mají vytesané obličeje. Smály se na nás a my na ně :) To už se zase ale ocitáme na lesní pěšince, kde plesají naše bajková srdéčka. Uzká měkoučká pěšinka zasypaná jehličím se klikatí mezi stromy a skalkami... Pak ale přicházejí schody a my už si zase uvědomujeme, že tentokrám jsme kola nechali doma. To už jsme v Drábovně, která už nenabízí velkolepé výhledy, ikdyž nás značka vyvedla na vrcholky skal, ale tohle skalní bludiště má ve sklánějícím se podzimním sluníčku moc příjemnou atmosféru.

Místo označené jako pravěké sídliště nám nepřipadá výrazně odlišné od zbytku bludiště, ale je tu hezky. Jsme tu sami, je tu skoro posvátné ticho, které začíná přerušovat kručení našich žaludků a tak se vracíme kousek zpět, kde z červené odbočovala modrá značka a po té se vracíme k hotelu Kavka, kde máme dnes v noci útočiště. U výborné večeře v hotelu Mirek zhodnotil: "Normálně bysme to měli k Frýdštejnu projitý rychle; šli bysme na hrad, ten by byl zavřenej a pokračovali bychom dál, ale to tys řekla: jé, támhle je díra.... a tak to naše loudání se začalo..."

neděle, 24. října

Besedické skály - Bludiště Chléviště

Druhý den hned ráno přejíždíme autem z Malé Skály do Besedice. Chceme si projít jen žlutý okruh a přejet ještě dále. Ale záhy po vstupu do bludiště chápeme, že to opět nepůjde tak rychle. Já neustále opakuju: "Ježiš, tady je to pěkný...." a Mirek fotí a fotí. Oproti včerejšku se pokazilo počasí. Sluníčko už nesvítí, ale nám to moc nevadí. Nejsou díky tomu všude lidi a my to tu máme jen pro sebe. To si taky užíváme a prolézáme, co se dá. Občas jsme překvapeni, odkud na sebe zrovna vykoukneme a já lituju, že nemám na sobě nějaké staré hadry, kterým by prodírání se mezi pískovci nevadilo. Připomíná nám to tu tolik oblíbene Broumovsko. Jako bychom byli v Bludných skalách, hned zase v Broumovských stěnách a nebo na Ostaši.

Na začátku okruhu (z Besedice doleva) se proplétáme hustým bludištěm. Dá se vylézt i na vrcholky skal a teprv odtud je vidět, jak nesčetné množství různých štěrbin a chodbiček máte kolem sebe. Bludiště se postupně mění v širší soutěsky a sluje, které jsou svírány mezi vyššími stěnami. Neustále se držíme žluté značky až soutěsky střídá série vyhlídek do otevřené krajiny: Sadovského, Hořákova, Husníkova, Kde domov můj, Kinského. Vídíme vše,co jsme obešli včera. Malou Skálu, Vranovský hřeben, hrad Frýdštejn, řeku Jizeru a další typicky severočeské kopečky. Přes zhoršení počasí vidíme ještě dál, než včera. Snad proto, že jsme o něco výš, snad pro větší otevřenost terénu. Pod vyhlídkami je i jeskyně Matěje Kročínovského, která však netvoří úplně uzavřenou jeskyni.

Husníkova vyhlídka

Na chvíli opouštíme skály a šplháme lesem k vrcholu Sokol. Skoro pod vrcholem nás čeká překvapení. Že tu často vídáme vyryté husitské kalichy jméno mistra Jana Husa a cestou míjíme mohyly, na to už jsme si zvykli, ale na skalách, které se objevují dále, vidíme připevněnou plastiku Tyrše. To už je fakt zvláštní. Pokračujeme k vrcholu Kalich, odkud je krásný výhled na Suché skály. Ještě o kousek dál, ze značené vyhlídky, je máme doslova jako na dlani. Právě zmíněná vyhlídka, spíš jen takový bobek, má výjimečně ne pískovcový, ale čedičový původ.

Dále už jsme jen lesní pěšinou sestoupili zpět do Besedice. Nutno ještě pochválit místní informační tabule. Dozvěděli jsme se cestou spoustu zajímavostí o erozi pískovce, vlastně o takovém "životě" skály. Celý okruh z Besedice stále po žluté nám trval 2 hod a 45 min se vším focením a prolézáním.

Betlémské skály a Klokočské skály

Z Besedice přejíždíme autem do Klokočí, kde jsme během pár minut. Vydáváme se po červené a hned za vesnicí se zase objevují skály - jak jinak. Stoupáme po uzkých schodech mezi stěnami až na vrchol stolové hory. Na rozcestí se držíme červené, která nás vede po okraji masivu. Neustále odbíháme na vyhlídky, které tvoří často skoro samostatné věže. Na vzdálenější, opravdu oddělené věže se jen s respektem díváme. Je to tu jak na již zmiňovaném Ostaši, jen nám to připadá vyšší a poněkud mohutnější. Vrcholy většinou nejsou ostré, ale skály mají tvar obrovského kvádru s takřka plochým vrcholem. Jako by si tu nějaký obr hrál s "kostkami" a ty tady na výšku postavil a pak na ně zapomněl. Další nádherné místo, které nabízí zase jiné výhledy. Tentokrát vidíme až Ještěd.

Posupně se značka stáčí z okraje více do lesa a my už nejdeme po ostré hraně padající tak prudce dolů. Zase pobíháme mezi skalkami tiše dřímajícímí pod vrstvou barevného listí, ikdyž nás značka stále vede spíše po vrcholu a netáhne nás do žádných soutěsek. Docházíme až ke Zdenčině skále (značená jako odbočka z červené značky), kde opět vystupujeme na vyhlídku, aby jsme se podívali na údolí Jizery zase jinak. Romanticky vypadá vláček, který tudy právě projíždí, zahouká nám k odchodu a my pokračujeme dále.

Klokočské skály

V Klokočských skalách - tedy spíš na nich

Vracíme se zpět na červenou a vydáváme se směrem odkud jsme přišli. Kousek za místem, kde jsme odbočovali k vyhlídce, se vydáváme doprava po neznačené, místními vyšlapané pěšince kolmé k červené. Vede nás do roklinky, která se postupně rozšiřuje v malé údolí. Po levé straně vidíme pěkné skalní okno, mineme krmelec a už jsme na lesní cestě. Po poradě s buzolou se po ní vydáváme vpravo. Po pár set metrech jsme na asfaltce, dáváme se vlevo až přicházíme do Rozumova.

Jeskyně Postojná

V Rozumově zabočíme mezi poslední domky doprava a po zpevněné cestě jdeme až na žlutou. V mapě jsme vyčetli, že by nás tato značka měla dovést až k jeskyni Postojná. Jdeme po pohodové lesní pěšince a doufáme, že to bude stát za to, protože jinak bychom se už vrátili k autu. Opět se kocháme okolními  skalami, až narážíme na schůdky vedoucí nás dolů pod skálu a po pár metrech stojíme u skalního převisu. Pozorujeme skupinku dětí lezoucích po převisu a trochu zklamaně si říkáme, že už jsme dnes viděli větší jeskyni.

Jekyně Postojná

Po přiblížení se ke skále ale najednou slyším hlasy odněkud zevnitř. Všímám si nevelkého otvoru u země přímo pod převisem a ejhle, oni z něj začínají vylézat lidé. Ptáme se jednoho z prcků, jestli vnitřek stojí za prohlídku. On nadšeně popisuje, jaké jsou tam prolézačky, ještě překontroluje naše vybavení a když ho ujistíme, že máme čelovku a foťák, tak dostáváme jeho povolení ke vstupu. Plni očekávání se po kolenou plazíme měkkým pískem do neznámeho prostoru ukrývajícího se v úplné tmě. Jsme překvapeni prostornou síní, se dnem pokrytým pískem, kde můžeme vzpřímeně stát. Po chvíli objevujeme, že v jednom koutě se strop sklání ne až k podlaze. Zjišťujeme, že v tomto místě jeskyně pokračuje dál, ale tady už musíme na všechny čtyři, batohy nám drhnou o strop a my se pouštíme do spleti malých místnůstek a jsme překvapeni, co vidíme a to si nedovedu představit, co všechno ještě v té tmě nevidíme. Ještě že má Mirek čelovku. Když vylézame ven, jsme plní nevšedních dojmů.

Jeskyně se skládá z Velké a Malé síně propojených chodbou. Velká má rozlohu neuvěřitelných 16×18 m a Malá 8×4 m. Archeologické nálezy zde potvrdily její osídlení už za mladší doby bronzové. Nechápu, jak tak zajímavé místo v regionu Českého ráje může svojí popularitou tak zaostávat.

Hrad Rotštejn

V živé diskuzi nad tím, co jsme právě viděli, se vracíme zpět po žluté a pokračujeme po ní až na začátek naší dnešní túry, tzn. k rozcestí s červenou značkou. Ale máme ještě chvilku čas, než bude tma a tak se ještě držíme žluté a vydáváme se na hrad Rotštejn. Tady se zase poklidná lesní pěšina mění v chůzi po skalách nahoru, dolů, nahoru a zase dolů po schodech, žebříkách, pěšinkách, skalních útesech... Místy se sledováním značky dostáváme na vrcholky skal, které sice nejsou až tak vysoké, ale není tady žádná opora v podobě zábradlí nebo něčeho podobného. Tahle vzdušnost terénu se mi moc líbí. Prohopsáváme se po skalách až k hradu, který je přímo nad námi na skalním ostrohu.

Gotický hrad Rotštejn byl založen v polovině 13. století šlechtici z rodu Markwarticů. V dobách třiceti leté války se zde ukrývalo obyvatelstvo prchající před vojáky a v dutinách u paty skal si budovalo provizorní příbytky. POzději zde bylo vybudováno pět usedlostí s chlévy, které byly využívány ještě v polovině 19. století. Pak se některé skály zřítily. Ostatně přímo u hradu si můžete přečíst více z jeho historie. Pro sběratele turistických známek snad užitečná informace, že i Rotštejn jednu má.

Rotštejn je čerstvě natřen, respektive dřevěná lávka, která k němu vede, a tak se k hradu nesmí. Prohlédneme si tedy obvodové zdivo, prolezeme si pár volně přístupných vykutaných jeskyní přímo pod hradem a s pocitem, že za tento den se toho už snad ani víc stihnout nedalo, se vracíme zpět.

Západ slunce nad Kozákovem

Ale přece jen nás ještě jeden krásný zážitek čekal. Cestou od Rotštějna na červenou značku začalo ještě vykukovat podvečerní sluníčko. Zalilo teplým světlem okolní lesy a louky. Jeho paprsky se k nám prodíraly přes barevné listí stromů a nám se zase nechtělo zpět do města. Český ráj se s námi přijemně rozloučil, my jsme seběhli po červené do Klokočí zpět k autu a hurá domů...  Z Klokočí do Klokočí nám to trvalo 4,5 hod.

Užitečné info

  • Bydleli jsme v hotelu Kavka, kontakt naleznete na http://www.hotelkavka.cz/
  • Vranovský hrad, zvaný také Pantheon je do odvolání uzavřen. Ověřte si tuto skutečnost, než se sem vydáte.
  • Vstupné na hrad Frýdštejn je 40 Kč/osoba.
  • Besedické skály i Klokočské skály jsou přístupné zdarma, stejně jako jeskyně Postojná (zatím).

Víkendové Maloskalsko nad všechna očekávání

Foto k článku

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 3 |  přidat komentář
Franta  13.11.2010, 7:18   
Podrobně a hezky posané trasy, parádní fotky. Článek se dobře čte a má svoji tradiční kvalitu. Některá místa jsem si znovu připoměl. Co potom, až bude nový digitál. 8-)

Mirek  15.11.2010, 12:32   
Český ráj mám procestovaný snad křížem krážem, ale okolí Malé Skály pro mě bylo příjemným překvapením a místem, které jsem doposud jaksi přehlížel. Teď vidím, že neprávem. :-)

Mlynářovi  18.8.2011, 10:48   
Děkujeme za pěkně zpracované tipy na výlety do této oblasti. O víkendu pojedeme některé navštívit.

Články ze stejné lokality

Kalendář akcí

Oblíbené lokality

Broumovsko Český ráj Hohe Tauern Dachstein Góry Stolowe Rýchory Orlické hory Vysoké Tatry Náchodsko Teplicko-Adršpašské skály České Švýcarsko Yosemite National Park Krkonoše Slovenský ráj Fiordland National Park Malá Fatra Podkrkonoší Jestřebí hory Toulovcovy maštale Zillertal

Poslední komentáře

Bludné skály v moci noci

Dobrý tip. Díky za něj!

Roklina v Broumovkách

Je to tak. Ten víkend se moc povedl. Jsem taky pro zopakování! Tak to probereme a

Znovuzrození singlu Suté Břehy?

@jm Díky za aktuální info ze Sutých!

Krátké zprávy

Zámek Ksiaz

Pokud hledáte nějaké pěkné místo na výlet s dětmi, pak zkuste zajet k našim severním sousedům na zámek Ksiaz, který najdete jen pár kilometrů od Walbrzychu. Prohlídku je možno podniknout zcela individuálně, bez průvodce,

Baterie klekla

Ze včerejší vyjížďky jsem nedal žádnou fotku na Instagram, protože jsem žádnou nepořídil. Přitom bylo tak přející počasí a krajina Podorlicka tak krásná. Ale prostě mi v mobilu došla baterie :-(

Javornický Pazdřivec

Javornické okruhy jsou pořadatelem nezávodního poloorientačního MTB happeningu s názvem JAVORNICKÝ PAZDŘIVEC, jehož 6. ročník se letos uskuteční 17. srpna. Závod je omezen na max 130 závodníků a registrace bude spuštěna 13. 7.