bike-trek.cz

Teplické skály

  28. července 2008
Úvod / Články / Výlety a turistika / Teplické skály

Teplické skály jsou tak blízko a já se do nich podíval teprve teďka. Nejsou asi tak moc známé jako ty v nedalekém Adršpachu, ale troufám si říct, že místy se mi zdály mnohem hezčí. Svůj podíl na tom jistě bude mít i malý počet návštěvníků. Škoda, že tam těch skal není víc, protože cesta k nim je nezajímavá a vlastní prohlídkový okruh je docela krátký.

Ke vchodu do skal přicházím krátce po půl osmé a překvapuje mě, že pokladna je sice zavřená, ale vrátka ne a tak toho využívám a vstupuji do chladného stínu lesa. Je tady jenom modrá značka a s tou si vystačím po celou dobu, kdy se budu pohybovat ve skalách.

Jako první přichází na řadu Ozvěna. Mám za to, že nefunguje a tak to ani nezkouším. Stejně se v ní ubytovalo pár lidí a nedokážu říct, jestli jsou už střízliví. Další zastávkou je zřícenina hradu Střmen. Stojím pod šíleným kovovým schodištěm a přemýšlím, jestli mám opravdu zapotřebí takhle brzy ráno ničit své tělo šplháním po iks schodech někam prudce vzhůru, až nad koruny jehličnatých stromů. Mé lepší já si myslí že jo a tak hurá do toho. Klika, že jsem tady první a tak nemusím čekat až někdo přede mnou sleze nebo vyleze závěrečný žebřík na vyhlídku. Počasí je krásné a výhledy také. Při sestupu je patrné, že ve skalách sám nebudu. Dokonce se oteplilo. :o)

Každou chvíli je u cesty cedule se šipkou ukazující na něco ve spleti kamenných balvanů, vysokých skal nebo cosi v lese. Kdo umí číst, dozví se název něčeho, co by tam mělo být vidět a kdo má smysl pro představivost tak to i vidí. To asi není můj případ a hlavou mi vrtá, jak někdo mohl přijít na to, že to či ono je tam k vidění.

V místě nazvaném Skalní brána je pamětní deska, že tady byl nějaký Goethe. Stejnou mají i v nedalekém Ádru. Ten člověk asi neměl nic na práci, než vymetat zdejší skály, přitom to určitě žádný speleolog nebyl. Nějaké dvě paní asi vědí kdo to byl a tak se hádají, která se u písmenek vytesaných ve skále vyfotí dříve. Sám pro sebe se tomu usměji a raději jdu dál, než mě požádají o vyfocení. Cesta je nezajímavá, občas se objeví skála a zatím se mně tady moc nelíbí. Snad se to zlepší.

Zlepšilo. O kus cesty dál, poté co jsem minul několik skalních útvarů, např. Krakonošovu harfu nebo Řeznickou sekeru. Jo, tu jsem poznal. Postupně se začaly objevovat vysoké skály a konečně jsem si připadal jako ve skalách a začalo se mi tady líbit. Kousek za chatou u Skalní nevěsty zastavuji na rozcestí u Sibiře. Tady konečně začíná okruh skalami. Jdu vlevo a když nezabloudím, měl bych se druhou cestou sem vrátit. Nevím už jak Dlouhý okruh je, ale tuším, že asi pět šest kilometrů.

Teplické skály

Nebudu tady jmenovat názvy jednotlivých skal, protože si je stejně nepamatuji. Procházím různými uličkami a cestami přímo pod vysokými skalami. Opravdu je to tady místy hezčí než v Adršpachu. Potom vylézám se skal do jakéhosi prosluněného údolí. Alespoň se trošku ohřeji. Na jedné straně údolí se do výšky tyčí Chrámová stěna. Na druhé straně údolí cesta opět stoupá a po pravé straně můžete spatřit Indiána Inku, Hrad Trosky, Kance a jiné.

Druhá polovina okruhu vede převážně z kopce, ale o skály ochuzená rozhodně není. Pod Ledním medvědem vstupuji do Anenského údolí, kde je prý Spící labuť a Kvočna. Ani nevím jak, ale stojím u rozcestí a kladu si otázku, zda mám pokračovat vpravo směrem k výchozímu místu okruhu a nebo zatočit vlevo a odejít ze skal na Záboř. Jdu vpravo a pak se vrátím. Je to jenom kousek.

Vcházím do míst nazvaných Sibiř. Jsou tu krásné úzké soutěsky, ve kterých je vlhko, šero a pěkná zima, až jsem si chtěl vzít fleesku na sebe. Opravdu moc pěkné místo. Možná nejhezčí z celého okruhu. Po vykouknutí ze soutěsky ven poznávám to místo z rána a tak se otáčím a vracím zpátky na rozcestí, protože modrou značku vyměním za zelenou.

Sibiř

Sibiř

Netrvá dlouho a opouštím příjemný stín lesa za rozpálenou polní cestu. Na Záboři nacházím žlutou značku, po které musím vlevo. Dalším dnešním cílem je vrch Čáp, odkud je prý vidět trošku do kraje. Abych tam ale došel, musím přestoupit na zelenou značku. Jak poznám později, je to zároveň poslední větší skalní seskupení, protože potom sice ještě nějaké skály uvidím, ale už to nebude ono. Z Čápu je opravdu pěkný výhled.

Čáp

Čáp

Cesta dál pokračuje převážně z kopce a noří se do lesa. Potom najednou začne strašně prudce stoupat a zároveň s tím se objevují menší skály, mezi kterými se klikatí cesta. Kdybyste viděli tu spoustu borůvek velikých tak, že to vlastně byly borůvy... Ale dobré. Tak to je až na Kraví horu. Tady se uvelebuji na velikém balvanu a odpočívám. Domnívám se, že setrvání na zelené značce nepřinese nic nového a tak se rozhodnu pro pokračování po neznačené cestě a dříve či později bych měl narazit na modrou značku.

Cestou není zajímavého už vůbec nic. Modrou nacházím a s její pomocí se dostávám opět na zelenou. Nechce se mi zacházet do Teplic a tak scházím sjezdovku, dole se dám vlevo a po chvilce přicházím do Teplických skal na parkoviště a vlakovou zastávku. Asi za deset minut jede vlak do Trutnova.

Teplické skály

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 0 |  přidat komentář

Články ze stejné lokality

Kalendář akcí

Poslední komentáře

Pivnická rokle s Borůvkou na dortu

Pivnická rokle příjemně překvapila i nás! Fakt hezké místo.

Hrad Pecka a mlýn Borovnice

Ale jo, jen bylo moc toho asfaltu. Tak 29. března 2024 znovu.

První zimní výstup na Sněžku

Hezký příběh a pěkné fotky, nemůžu si ale odpustit udivení nad autorovo odvahou nechat svého kamaráda

Oblíbené lokality

Broumovsko Český ráj Hohe Tauern Dachstein Góry Stolowe Rýchory Orlické hory Vysoké Tatry Náchodsko Teplicko-Adršpašské skály České Švýcarsko Yosemite National Park Krkonoše Slovenský ráj Zillertal Kokořínsko Malá Fatra Podkrkonoší Jestřebí hory Toulovcovy maštale Fiordland National Park Stubaiské Alpy Karwendel Dolomity