...aneb taková malá podzimní procházka
Kvótu letošních výletů jsme, myslím, zdárně splnili i navzdory náročném roku nabitému jinými, se zábavou a cestováním pramálo společnými, aktivitami. Skutečně poslední letošní akce byla vlastně "vynucena" návštěvou z daleké Moravy, které jsme se chtěli pochlubit nějakou tou přírodní krásou obklopující naše bydliště. Vzhledem k požadavku na nenáročnost při zachování pestrosti padla volba na přechod z Adršpaškých skal do Teplických. Začátkem listopadu tu bude klid, protože listopadové počasí není atraktivní pro návštěvníky v nažehlených značkových košilích, kteří by mohli snadno zmoknout, nastydnout se, nebo ještě hůř - ušpinit se od bláta.
Ani grafikon Českých drah nepočítá s výletníky mířícími do jednoho z nejkrásnějších pískovcových skalních měst v Evropě a nabízí spoj mezi Teplicemi a Adršpachem buď pro ranní ptáčata nebo děti jedoucí k rodičům na sobotní oběd. My jsme, vzhledem k dojezdové vzdálenosti, zvolili ten druhý spoj v 11:37. Zaparkovali jsme na parkovišti v Teplických skalách a přesunuli se na nedalekou vlakovou zastávku. Lokálka s jediným vozem přijela poměrně na čas a po pomalé a kodrcavé jízdě jsme po pár minutách zastavili v Adršpachu. K našemu velkému překvapení je tu nějak živo. U vchodu do skal se pohybují spousty lidí, kolem nádraží se vyklusávají šlachovití běžci a zní sem hudba z ampliónu. Jak dám došlo, koná se tu nějaký cross country běh.
Jdeme do skal, abychom začali okruh kolem jezírka. Přes vodu vidíme na pěšinu, kudy se právě za hlasitého skandování startovní balík terénních běžců. Než obejdeme jezírko, měl byl přijet vlak od Trutnova, kterým dorazí Vláďa a my pak můžeme společně pokračovat dál. S Vláďou přichází i drobný déšť, který nás ale rozhodně nemůže odradit. Na to je dost slabý.
Jezírko v Adršpachu
Obešli jsme jezírko a zamířili dál po zelené. Proti nám přibíhají závodníci v různém kondičním stavu od pohodového běhu po lapání po dechu až potlačování zvracení a míří k cíli. Zdravíme se s Vrábou a ujišťujeme se, že jdeme správně k Ozvěně, protože já ani Vláďa jsme si dnes nevzpomněli na mapu. Všude se pohybuje hodně lidí a tak se těšíme až zajdeme mezi skály. To se nám plní, když mizíme v hluboké trhlině široké jen 50 cm zvané Myší díra. Našim přátelům od Brna se tu líbí. Turistická značka nás postupně vede místy, odkud se po zdolání několika schodů můžeme pokochat na dominanty Adršpašských skal - Starostu a Starostovou, kteří se dostali i na přebal známé vody Toma Natura. Holt politici...
Skalní útvar Milenci
U nás doma první sníh, který napadl poslední víkend v říjnu, už dávno roztál, ale tady jsou zbytky natolik zachovalé, že se můžeme i koulovat. Když jsme sestoupili z vyhlídky na Velké panorama a chystali se pokračovat do dalších schodů směrem k Adršpašskému jezírku, byli jsme doslova pobaveni elegantní dámou, která opatrně scházela proti nám. Kdybychom ji takto oblečenou potkali ve městě, mohli bychom maximálně uznale pokynout, sem se ale kozačky s podpadky a fialové šaty opravdu nehodily. Po dalších schodech se ohlížíme na skalní útvar Milenci. Ti se tu jen tak vinou k sobě a po žádné popularitě na rozdíl od Starosty netouží. Nerušíme je a na chvíli se zastavujeme u Skalní kaple.
Velký Adršpašský vodopád
Při vstupu do rokliny, kam padá vodopád z Adršpašského jezírka, hned slyšíme, že dnes v něm bude dostatek vody. A je to tak. Zacházíme k němu mezi skály a jsme odměněni pohledem na krásný a zvučný vodopád. Pak už se napojujeme na žlutou turistickou značku mířící do Vlčí rokle. Dnes je sem vstup jen na vlastní nebezpečí, hlásá cedule hned na začátku trasy. Na čí jiné nebezpečí by se měl člověk někde pohybovat? Existuje snad nějaké nevlastní nebezpečí? No nic. Po široké lávce, kterou tu nepamatuji, přecházíme potůček Metuje, který je přítokem do jezírka. Následuje prudší stoupání rozbitým a bahnitým terénem a podobným stylem i sestup do Vlčí rokle.
Ve Vlčí rokli
Tady se zastavujeme. Nejprve proto, že je potřeba vyhubovat Muffině (no to jeda jméno pro psa!), později jsme si uvědomili, že se najíme všichni a něčeho chutnějšího než cestou našla Muffina. Po svačině míříme dál směrem do Teplických skal. Téměř celá Vlčí rokle je skoro takový močál vydatně napájený Skalním potokem. Proto jsou zde dřevěné lávky, které značně usnadňují pohyb v podmáčeném terénu. Ty jsou tentokrát v dezolátním stavu a místy musíme hodně natáhnout krok, ale je evidentní, že čekají na jarní údržbu.
Přicházíme na pevnou lesní cestu a na rozcestí U ozvěny se rozhodujeme vynechat hrad Střmen. Dnes je totiž celý den zataženo, takže by nic z jeho vyhlídky nebylo vidět a navíc se díky tomu ponurému dni bude brzy stmívat. Je to škoda, jinak je to naše oblíbené místo - tedy až na to šílené kovové schodiště vedoucí lesem pod skály hradu. Dostává se nám i tak pochvaly za vybrané místo k výletu, za což jsme opravdu rádi.
Vstupné
Adršpašskou ekonomiku trápí 40% inflace, protože vstupné podražilo na 70 Kč z 50 Kč v roce 2006. Posezónní vstupné z Teplických skal stojí 35 Kč.
Z Ádru do Teplických skal
Články ze stejné lokality
- Století zapomenutá cesta v rubrice Výlety a turistika (2020)
- Teplické a Jiráskovy skály v rubrice Výlety a turistika (2019)
- Zřícenina hradu Adršpach v rubrice Výlety a turistika, X-mas (2015)
- Skály a rozhledna Čáp v rubrice Výlety s dětmi (2015)
- Blátivé Specialized Rallye Sudety v rubrice MTB závody (2014)
- Prameny Metuje v rubrice Za prameny (2013)
- Specialized Rallye Sudety 2012 - trošku závodně? v rubrice Bike, MTB závody (2012)
- Teplické skály na přelomu zimy a jara v rubrice Výlety a turistika (2011)
- Rallye Sudety (ne)závodně v rubrice Bike, MTB závody (2009)
- Stolová hora Ostaš v rubrice Výlety a turistika (2009)
Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 0 | přidat komentář