bike-trek.cz

Pálava, Pavlovské vrchy

  15. srpna 2010
Úvod / Články / Výlety a turistika / Pálava, Pavlovské vrchy

Jeden krátký, s bajkingem ani s horami nesouvisející adrenalinový zážitek, který nás přivedl na jih Moravy, nás přinutil najít zde nějaké místo, kam bychom se mohli v rámci jednodeního výletu podívat. Zkoumali jsme mapy a informace na internetu o různých místech, ale nakonec to vyhrála Pálava. Také proto, že už bude cestou domů.

Pálava se nachází v severozápadním výběžku Panonské nížiny, v nejteplejší a téměř nejsušší oblasti České republiky. Pavlovské vrchy, ze všech stran obklopené úrodnými vinicemi, patří se svými bělostnými vápencovými skalami, sluncem ozářenými skalními stepi, dubovými háji a zříceninami gotických hradů k nejznámějším a nejnavštěvovanějším místům České republiky.

Pavlovské vrchy při západu slunce
Pálava při západu slunce

Sobota, 14. srpna

K Pálavě se blížíme až po osmé večer, takže se nám vykresluje jako tmavá silueta proti obloze, krásně zabarvené zapadajícím sluncem. Původně jsem doufal, že si ji v tomto světlě prohlédneme přes hladinu vodní nádrže Nové Mlýny, ale prostě jsme to nestihli. Nevadí.

Pod náporem moderní techniky jsme zpohodlněli i my, autoatlas zůstal zavřený v kapse sedadla, a spolehli se na hlas paní v navigaci, která to zná všude a již několikrát nás správně navedla. Ani dnes nezklamala a my dojeli do  cíle - kempu Ranč v obci Nové Mlýny. Kemp vypadal poměrně zajímavě, ale byl dost malý a plný, takže hodně rušný. Ve frontě u recepce se rozhodujeme, že tady spát nebudeme. Využíváme posledních zbytků deního světla a přejíždíme po panelové cestě do luk u vodní nádrže. Míjíme jakousi osadu chat, která vypadá dost děsivě - boudy sbité ze všeho možného divoce poházené na malých pozemcích oddělených stejně "pečlivými" ploty, mezitím zaparkovaná auta. Připomíná mi to tady jednu Cikánskou osadu poblíž Slovenského ráje.

Po pár metrech zanecháváme podivnou "rekreační" oblast za sebou a zastavujeme u rozlehlých luk.  Břeh nádrže je odsud asi 200 metrů a tak se tam jdeme ještě narychlo podívat. Musíme sebou hodit, abychom pak v blížící se tmě našli cestu zpět k autu. Vracíme opravdu rychle, protože nás už objevili komáři. Původně jsme tu chěli přespat pod širákem, ale je poměrně teplo a upnutí a schovaní ve spacácích před útočícími hejny komárů bychom se asi upekli. Stavíme proto stan, který nám poskytne pohodlnější ochranu. V noci navíc sprchlo, takže jsme rádi, že jsme se takto rozhodli. Celou noc do mě přes celtu šťouchalo nějaké zvířátko a až ráno jsme zjistili, že to byla malá žabka.

Neděle, 15. srpna

Komáři si nedají pokoj ani ráno. Rychle se umýváme a mizíme odsud. Míříme zpět do kempu, kde si hodláme dát nějakou snídani. Ale jsme tu moc brzy a musíme čekat až do osmé. Najedli jsme se dobře (a levně). A teď už hurá na Pálavu. Jedeme do Majou doporučené Klentnice. Za Pavlovem nám to nedá, abychom alespoň nezastavili a nepokochali se výhledem na vodní hladinu a na Dívčí Hrady lehce zahalené v mlze. Pak pomalu jedeme dál a spokojeně si prohlížíme náš dnešní cíl. Vítá nás tady i zvědavá liška, která přeběhla asi 30 metrů před autem, zastavila se na druhém okraji silnice a dlouho si nás prohlížela. Pak se otočila a zmizela v zeleni.

V devět hodin parkujeme v Klentnici vedle autobusu, který právě vypustil veselou partu výletníků. Ale jsme rádi, když je vidíme, že vykračují na opačnou stranu než my. My se chytáme červené turistické značky a míříme směr Soutěska a dále na Dívčí Hrad. Po pár metrech chůze po silnici zatáčíme vpravo do lesa. Docela hustého. Hned na prvním nebo druhém větším stromě je cedulka zakazující zde pohyb cyklistů. Jedna z infocedulí říká: "...kolo v pohybu je v extrémním terénu velmi nebezpečné pro ostatní návštěvníky a způsobuje erozi." A hotovo. Zažitému bludu věří i tady.

Mokrou a tmavou cestou úvozem zatím jen mírně stoupáme, křížíme zelenou turistickou značku, ale stále pokračujeme po červené. Po chvíli se podklad mění za vápenec, hustý porost se rozestupuje a nám se nabízejí první výhledy do krajiny. Ani nám nevadí, že jsou zatím poněkud omezené. Jsme na první vyhlídce, na kopcích sedí mlha a my sotva dohlédneme na oblý vrchol se jménem Pálava, který je od nás vzdálen asi 700 metrů vzdušnou čarou. Martina se jde ještě podívat po úzké pěšině vedoucí ke skalnímu srázu. Tam nás zaujaly severo-západní vápencové stěny vrcholu Děvín, pod sebou vidíme nějakou cestu a v dálce nám v mlze mizí hladina vodní nádrže Nové Mlýny. Také se spouští první lehký déšť. Na návrat do auta nepomýšlíme, protože je na obloze vidět, že to bude jen krátká přeháňka. A taky ano, po pěti minutách je po všem.

Pohled na vrchol Pálava

Na vyhlídku Pod Děvínem přicházíme asi po dalších 500 až 600 metrech. Situace s výhledem je zde spíše horší, ale o to zajímavější. Je až neuvěřitelné, že jsme jen nějakých 200 metrů nad okolní krajinou a přesto máme hlavy v oblacích. Doslova. Přes nás a dále přes les teplý vítr valí mraky, až se větve stromů ohýbají. Několik dlouhých minut sledujeme tu podívanou, ve které se střídavě objevují a zase zahalují nové pohledy. Chvílemi vidíme "až" na Sirotčí Hrádek. Ale úplně čistého nebe a dalekého výhledu jsme se nedočkali. Když jsme se otočili k odchodu, ukázal se nám na několik sekund nad lesem vrchol vysílače na Děvíně.

Vstupujeme opět do lesa, kde máme postaráno o novou zábavu. Tou bylo místní speciální velmi kluzké bláto, které nebylo bláto jak ho známe, tzn. že by se bořilo. Bylo stále pevné, ale na jeho povrchu, tedy na povrchu pěšin, vytvořilo slabý film, který příšerně klouzal. Asi za to může vápenec tvořící masiv celé Pálavy. Taky si zde prohlížíme zajímavou rostlinu s červenými bobulemi, která tu poměrně často roste a v zeleni lesa doslova nápadně svítí. Minuli jsme několik panelů s bohatými informacemi o lokalitě, flóře, fauně a historii, ale tuto rostlinu jsme na žádném z nich neviděli. Možná byla právě na tom panelu, který byl u následující vyhlídky, necelý půl kilometru před Dívčím Hradem. Byl umístěn vodorovně na čtyřech kůlech a tvořil tak malou stříšku, pod kterou jsme se s Martinou vměstnali, protože přišel další, tentokrát mnohem silnější déšť.

Pak se to protrhalo. Přes koruny stromů začaly prosvítat první nesmělé sluneční paprsky a objevila se modrá obloha. Tu pak s ohromným rachotem rozřízly dvě velmi nízko letící stíhačky a bylo hezky. Zůstal jen dost silný, ale poměrně teplý vítr.

V zeleni probleskuje bělostná stavba okrouhlé věže a shora jsou slyšet lidi. Jsme na Dívčích Hradech neboli Děvičkách. Cestou sem jsme potkali asi jen 4 výletníky, ale tady je o poznání živěji. Tak jako všichni, jdeme si i my blíže prohlédnout volně přístupnou zříceninu a dočíst se něco o její historii. Užíváme si nyní nerušené a daleké výhledy do okolí, na vodní nádrž, Pálavu s kostelem, Dolní Věstonice a linie vinic. Kromě výhledů a hradu samotného nás tady zaujaly hlavně dvě věci: hrad se ještě v roce 1784 využíval a pak dva suché stromy trčící přímo z vodní nádrže. Procházíme si bývalé objekty i nádvoří a často se míjíme s mladou rodinou, jejíž tatínek se na jedné z vyhlídek otočil k rodině zády a malý klučina se zvědavě ptal: "Mami, co se mu stalo!?" "Nic, jen si to fotí.", odpověděla maminka. Ještě přecházíme k blízké pětiboké dělostřelecké baště a prohlížíme si ji i uvnitř.

Dívčí Hrad
Ohlédnutí se za Dívčím Hradem

Od zříceniny se nejprve vydáváme po modré značce, ale po chvíli se rozhodujeme pro změnu. Vracíme se a měníme ji za zelenou naučnou stezku, která vede po jiho-východním úbočí krasovou lesostepí, nyní zalitou sluncem. Zase jsme tu sami a v klidu si můžeme vychutnávat procházku po krásném singlu. Tu si opravdu užíváme naplno. Neustále se zastavujeme a pozorujeme nejrůznější hmyz jako šídla, motýly nebo sarančata. Jednou si na mě sedlo něco černého a já si to začal zvědavě prohlížet a zjišťovat co je to za další druh. Tak jsme byli tím zdejším hmyzem zaujati. Pak mi došlo, že je to jen obyčejné hovado a s klidem ho zabil. Taky si se zájmem prohlížíme zdejší raritu - dub pýřitý neboli šípák. Když už jsme dostatečně vyhřátí od slunce, přidáváme do kroku, abychom unikli do stínu lesa.

To už přicházíme na rozcestí Soutěska, dnes podruhé, protože tu křížíme červenou značku. Zastavujeme se u pramene vody čisté tak, že se v ní prohání potápník. Pak ještě kousek pokračujeme po zelené značce k rozcestí Nad Soutěskou kde ji změníme za modrou. Tady si můžeme prohlédnout bělostné vápencové stěny Děvína odspodu. Bílá barva ostře kontrastuje s modrou oblohou a při jejich focení se musím skoro zapřít. Tak silné nárazy větru se mnou lomcují.

Skály pod Děvínem

Naše další kroky vede barva dnešní oblohy. Pokračujeme po lesní pěšině a po levé straně se nám na skále mezi stromy občas ukáže zřícenina dalšího hradu - Nový hrad. K němu ale nelezeme. Přicházíme k rozcestí Pod Martinkou. Tady, na Martince a Trůnu, zůstala jediná horolezecká oblast Pálavy. Trochu si to tady prohlížíme, přičemž se dostáváme do malé průrvy mezi dvěma stěnami, do kterých je přímo nad našimi hlavami vklíněn obrovský balvan. Celkově se nám toto místo líbí. Bílé skalní stěny jsou v dolních partiích stíněny zelenými stromy a v horních je jejich bělost zdůrazněna slunečním svitem.

Procházíme průrvou na druhou stranu, kde vylézáme nahoru po nějaké pěšině. Martina zase někam vylezla a zalezla, až se mi ztratila z dohledu. Na sever odsud se odkrývá nerušený výhled na Střední (Věstonickou) nádrž vodního díla Nové Mlýny se třemi malými ostrůvky bývalé vesnice Mušov. Na jednom z ostrůvků dodnes stojí opuštěný kostel. Zvláštní pohled.

Pod Martinkou
Pod Martinkou

Teď už máme prohlídku všeho, co jsme si na Pálavě naplánovali, za sebou. Modrou značkou se přes travnaté a prosluněné stepi pomalu vracíme. Před námi se otvírá výhled na asi 1,5 km vzdálený Sirotčí hrádek. Uživáme si teplé a slunečné odpoledne, ve které jsme ještě před pár hodinami vůbec nevěřili. Je až neuvěřitelné, jak různé počasí se dnes na tomto malém místě vystřídalo.

Ve tři hodiny odpoledne jsme zpět u auta a máme docela chuť dát si něco dobrého k jídlu. U silnice jsme si všimli směrovky na blízkou obec Perná, kde by měla být nějaká restaurace. Protože je to naším směrem, rozhodujeme se to zkusit. Restauraci U Jessyho jsme našli a po naší zkušenosti ji můžeme doporučit. Určitě příjemné dvouhodinové posezení na závěr našeho malého výletu.

Další informace k místu

  • Šli jsme po trase Klentnice - červená t.z. - Perná, rozcestí - Soutěska - Dívčí Hrady - zelená t.z. - Nad schody - Soutěska - Nad Soutěskou - modrá t.z. - Pod Martinkou - Perná, rozcestí - červená t.z. - Klentnice.
  • Základní informace o Pálavě najdete na stránkách CHKO Pálava.
  • Odkaz na stránky penzionu a restaurace U Jessyho je www.jessy.cz.

Pálava, Pavlovské vrchy

Foto k článku

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 0 |  přidat komentář

Kalendář akcí

Poslední komentáře

Hrad Pecka a mlýn Borovnice

V sobotu jsme s rodinou zavítali na kopec Kozinec. Rozhledna nepřístupná.

Cinque Torri z Passo Giau

Pod Cinque Torri se dá vyjet i lanovkou z Cortina d'Ampezzo.

Přes Hájkovu rokli ke Slavenským hřibům

Dobrý den, Kláro, moc děkujeme za upozornění na tak zásadní chybu, jakou je správný název Slavenských

Oblíbené lokality

Broumovsko Český ráj Hohe Tauern Dachstein Góry Stolowe Rýchory Orlické hory Vysoké Tatry Náchodsko Teplicko-Adršpašské skály České Švýcarsko Yosemite National Park Krkonoše Slovenský ráj Zillertal Kokořínsko Malá Fatra Podkrkonoší Jestřebí hory Toulovcovy maštale Fiordland National Park Stubaiské Alpy Karwendel Dolomity

Krátké zprávy

Top of Salzburg

K něčemu se musím přiznat: byl jsem na Top of Salzburg. Atrakce s vyhlídkami v oblasti Kaprunu, kam se navonění turisté vozí navazujícimi lanovkami. Je to nejhnusnější místo, které jsem kdy v Rakousku a

Objevování nahradila selfíčka

Vylechnul jsem si pořad Jak to vidí s dokumentaristou Honzou Svatošem na téma, cestování a jak se změnilo cestování za poslední roky a úplně se s jeho názorem ztotožňuji. I my si letos zažili