nacházíte se: úvodní strana > výlety > Z Ostaše na Hvězdu

1. července 2006

Z Ostaše na Hvězdu

Pro většinu z nás pravidelná návštěva královéhradeckého FIMu už skončila, jen někteří ještě čekají na zářijové státnice. Na závěr našeho společného studia jsme se proto rozhodli uspořádat nějakou společnou akci na oslavu i rozloučení. Zvolili jsme si oblíbený a pro tuto příležitost jako stvořený Ostaš. V sobotu jsme nelenili a protáhli své kostry, unavené věčným sezením nad učením, a i mozku dopřáli dávku čerstvého kyslíku.

Naším cílem je krásná dřevěná chata Hvězda stojící na okraji pískovcových skal nedalekých Broumovských stěn. Pravda, Zdeněk mě trochu znejistěl, když se na mě osočil, že takovou dálku nepůjde, až jsem musel otevřít mapu a znovu přepočítat kilometry. Pět, to je v pohodě, s čímž souhlasí i zbytek naší party, který už tvoří sedm děvčat. Za velmi příjemného svitu dopoledního slunce scházíme po asfaltové cestě z Ostaše dolů do Pěkova. Tady už se tvoří zájmové kroužky, které v chládku stromů lemujících silnici diskutují nad tématy blížících se pondělních přijímaček, prázdninových radostí nebo partnerských vztahů. Dole se zastavujeme u hospody, protože musíme přejít silnici, za níž značka pokračuje. „Běžte tady zkratkou přes louku“, volá na nás nějaká osoba, stojící na balkóně ve druhém poschodí a podivně se naklánějící sem a tam, až máme strach, že spadne. „Jo, jo, jasně, díky!“, odpovídáme jí a jdeme po značce vedoucí podél silnice a po chvíli se stáčející vlevo na polní cestu. Trochu se nám otepluje, což má neblahý vliv na probíraná témata – musím utíkat dopředu k Ivě, protože vzadu jsme se dostali na vážnou komunální politiku! To ne, tím si výlet kazit nedám. Ani Ivča ne, a tak hned zavádíme hovor na kola, hory, vybavení, zážitky a další věci, které by se rozhodně nemohly stát námětem článku pro Spy nebo Blesk.

Na Zdendovu radu, rodilého Broumováka, který to tu zná, opouštíme jistotu značené cesty a jdeme vstříc hustému lesu. Směr máme správný, a tak neprotestuji. Nejsem tu poprvé a vím, že se značená cesta dává prudce po okraji lesa dolů na silnici; takže nuda. Vcházíme mezi stromy a už se ozývají první citoslovce - zatím jen bolesti, když nám kůži drásají jahodníky a jiné pichlavé rostliny. Ostřejší citoslovce se ozývají velmi záhy, když se musíme spustit strmým sypkým lesním terénem a ještě přitom o něco nezakopnout. Se Zdendou děláme, že to neslyšíme a ještě si v klidu tuto dívčí válku s přírodou fotíme. Alespoň je nadobro zapomenuta zcela nudná komunální politika!

Konečně vylézáme z lesního bludiště na krásnou louku s vysokou trávou, kde jsme vyplašili srnku. Scházíme dolů, prošlapáváme cestu mezi kopřivami a k údivu nějakého sedláka, zaskočeného tím množstvím lidí, procházíme skoro přes jeho dvůr na silnici. Pražská děvčata si slyšitelně oddechla. Jsme v Hlavňově, kde po necelém kilometru chůze stojíme před odbočkou značky vlevo nahoru do lesa. Tady to vypadá na první větší konflikt, když chce část pokračovat po silnici a část jít lesem. Nakonec silničáři podlehli 0:1 nekompromisní ofenzivě trekařů, ale myslím, že jejich případná zlost mohla trvat asi tak 30 sekund, kdy ji rozptýlilo mečící kůzle uvázané u pěšiny, a za další, podobně krátkou chvíli, keře se zralými a sladkými lesními jahodami. Hmmm, to byla dobrůtka na posilnění. Však ho budeme potřebovat – cesta prochází kolem malé dřevěné chajdy obložené dřívím, připraveným na tuhou zimu, a šplhá po úbočí hřebenu lesem nahoru. Nahoře na louce s výhledem na Ostaš, jehož typický stolovitý tvar skloněný k jihu máme přímo za zády, to krátce rozdýcháváme, popíjíme vodu a snažíme se zchladnout.

Konečně vylézáme z lesního bludiště

V hovoru s Ivou se dostáváme na zde velmi aktuální téma – trasa rallye Cannondale Sudety, jenž má jeden z nejzajímavějších úseků právě tady, kousek pod chatou Hvězda, kam míří jeho žluto-modré značení. Pod pojmem nejzajímavější si můžete představit krpál dolů, vystlaný obrovskými kameny, kořeny, sevřený mezi skalami, s nutností u toho ještě zatočit a vyhnout se dvěma stromům, které stojí uprostřed. Jel jsem tudy asi třikrát; tedy jel, vždy jsem se pokoušel, ale nakonec to sešel pěšky. Jen na videu z tohoto šíleného maratónu, měřícího 123 km, jsem viděl borce, kteří to sjeli. A dokonce to na obrazovce vypadalo jako hračka.

Holky borůvkám neodolaly

To už přicházíme na vrchol ke kapli. Mám radost z toho, že se tu všem líbí, zvláště těm, které tu nikdy nebyly (i holkám od Prahy). Aby ne, z terasy kaple je krásně vidět na celou broumovskou kotlinu. Ani nám nevadí poměrně silný vítr. Holky jsou opravdu z tohoto místa nadšené a vzájemně se fotí kde se jen dá – skupinka na terase, pak dole pod mostkem, před chatou, s pohledem na Broumov, a tak. Pak ještě přecházíme na vyhlídku za chatou, odkud je vidět nejenom na broumovsko, ale také zpět na Ostaš. Tady se mi to vždy líbí. A nejenom mně, zrovna jsem trefili na zralé borůvky, které zlákaly holky. A tak tu posedáváme rozházeni u keříčků a jíme nebo fotíme. Když jsme si uspokojili své chuťové i výtvarné potřeby, můžeme jít (konečně) do restaurace Hvězda. Tady pro změnu zapůsobil krásný dřevěný interiér, ochotná obsluha a výtečné krkonošské kyselo na začátek. Po hlavním chodu, který proběhl ve všeobecném veselí, doprovázeného častými záblesky kompaktních přístrojů, jsme si ještě dopřáli sladký puntík. Číšník ocenil naši návštěvu (a samozřejmě útratu) a jako pozornost podniku donesl každému panáčka nějakého likéru.

Broumovky jsou prostě fotogenické!
Za Ivčou můžete vidět Ostaš.

Snad o tři kila těžší se líně vyvalujeme do chladna exteriéru, kde se okamžitě probíráme k životu. Naše kroky teď budou sledovat červenou značku k vyhlídce Supí hnízdo. Užíváme si úsek od chaty, kdy se pěšina zařezává mezi skalní útvary jak jen jí to dovolují. A tak musíme vylézat nahoru, pak zase dolů, po různých schodech a protahovat se soutěskami. Rozhodně se tu nenudíme. Terka se na jednom kameni rozhodla vyzkoušet si základní techniky bouldrování. Rozmanitý terén je zajímavý a cesta k Supímu hnízdu rychle ubíhá. Vystupujeme po vytesaných schodech do kamenného koše ohraničeného zábradlím. Jsme na Supím hnízdě, ze kterého máme opět krásný výhled na broumovsko, který se nám dnes ne a ne okoukat. Vítr nám šlehá do tváří a cuchá holkám vlasy. Mně něco takového nehrozí a Zdeněk se chrání do čela vraženou kšiltovkou. Tvoříme společné foto a sestupujeme.

Pomóc, já se už neudržím!

Po červené se kousek vracíme, protože chceme jít Kovářovou roklí. Únava po obědě už z nás opadla a malebnost rokle dopomohla k tomu, že jsme již zase blbli, například vláček na dřevěné lávce dirigovaný Zdendou se docela ujal. Procházíme krásnými místy, dno rokle je porostlé vysokou trávou, ze které k nebi vyrůstají okolní skály, jenž nás v tuto chvíli obklopují všude kolem. Jdeme téměř proti slunci, které tak vytváří zajímavou světelnou atmosféru. Zvláště na kamenném schodišti vycházejícím z jeskyně Kovárna, které jsou tak po hranách nasvětlené a vedou k zářícímu otvoru nahoře.

Motiv z Kovářovy rokle

Cestou k hlavňovskému rybníku se ještě zaskakujeme podívat na totemy stojící u velké dřevěné chaty za rybníkem. Obličeje na nich vytesané nás inspirovaly k další společné fotce. Na pěšině vedoucí k rybníku jsme uchváceni obchodními dovednostmi asi devítileté holčičky, která tu nabízí vlastnoručně vyrobené suvenýry. Alespoň tak tedy vypadají. Je opravdu komunikativní a nezvykle ke svému věku hovorná, takže se jí podařilo i něco prodat.

Pohled na rybník u Hlavňova s Broumovskými stěnami v pozadí

Zastavujeme se na krátké občerstvení a posezení v hospodě Na hrázi, odkud pak pokračujeme po polní vyasfaltované cestě kolem vrchu Klůček do Bukovice. Zpět na Ostaš nás vyvádí zelená značka. Ještě si užíváme sluníčka sklánějícího se k západu a pomalu se začínáme těšit na večer v hospůdce na Ostaši a někteří na noc pod hvězdnou oblohou.

• Praktické info: www.broumovsko.cz

KOMENTOVAT TISK E-MAIL RSS

Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 0

Vložení nového komentáře
Jméno *
E-mail
	zveřejnit e-mail
Web
Komentář * (max. 500 znaků)
Prosím, opiš kód *
*) povinný údaj

 

Články
& akce