bike-trek.cz

Kovářovou roklí na Hvězdu

  17. prosince 2017
Úvod / Články / Výlety a turistika / Kovářovou roklí na Hvězdu

V rámci letošního předvánočního výletu, určeného pouze pro pány, jsme se vydali do míst, kam jezdíme opravdu často, ale stále rádi. No prostě nepřišel žádný zajímavější návrh a tak jsme si naplánovali krátkou, asi 10 kilometrovou trasu z Police nad Metují přes Kovářovu rokli a chatu Hvězda do Bukovice.

Na dnešní výlet vyjímečně použijeme kombinaci dopravy vlakem a autobusem. Po příchodu na nádraží si matně vzpomínám, že existuje nějaký systém IREDO, ve kterém se dají koupit jízdenky podle oblasti, platné na kolejová i silniční vozidla. Po pár minutách koukání na mapku a stručný popis jsem ale stejně nepochopil jak to funguje a protože je mi jasné, že bych dotazem zmátl paní u výdeje jízdenek, koupil jsem si zatím jen běžnou jízdenku na vlak. Navíc už nezbývá moc času, souprava už stojí připravena na nástupišti. V rozvíceném okně na mě mává Jirka, prý se už bál, že na výlet pojede sám. Dokodrcali jsme do Václavic, kde přistupuje poslední účastník - Váďa. V Náchodě přestupujeme na autobus a po vyhlídkové projížďce širým okolím Hronova konečně vystupujeme v Polici nad Metují.

Mapa trasy

Tady nastupujeme na červenou turistickou značku, která nás povede prakticky celý den. Prošli jsme kolem staré školy a hřbitova na zasněženou a dnes uklouzanou silnici stoupající mezi rodinnými domy. Za posledním domem už otiskujeme stopy do sněhem pokryté polní cesty. Zvedá se tu mírný vítr a hustě chumelí do mlhy a šedého dopoledne. Někde nahoře před námi by měl být les, ale ten vůbec nevidíme.

Občas prohodíme pár jednoduchých vět, které se mění v rozvité ve chvíli, kdy Jirka z batohu vyndává nápoj zelené barvy a začíná s Vláďou popíjet. Já na zelené pití nikdy nebyl, takže se nepřidávám. Mně musí stačit čaj.

Přehoupli jsme se přes kopec a přicházíme k hlavňovskému rybníku. Je bez ledu i vody a jeho břeh obsadily dva bagry uložené k zimnímu spánku. Raději je nerušíme a pokračujeme mezi chatkami do nitra Broumovských (nebo Polických?) stěn. Na rozcestí u Setonovy studánky se shodujeme na faktu, že tu bývalo zastřešené posezení. Dnes jsou tu jen dvě mohutné lavice a stůl, zasypané sněhovou pokrývkou. Vítr tady nadobro ustal, charakter krajiny mu nedovoluje se tu rozlétnout, přestalo i chumelit a my vstupujeme do bílé zimní krajiny. Začínáme stoupat do Kovářovy rokle.

Skalní průrva se schody

Ze stran nás postupně svírají pískovcové stěny a vlevo se přibližují k pěšině. U směrovky k Mariánské jeskyni marně vzpomínám, jestli jsem tam někdy zašel. Ani dnes tam totiž nejdeme. Pokračujeme rovně známou krajinou vzhůru, pak po schodech dolů shora zaklopenou průrvou, prostě krátkým úzkým tunelem, až k dalším schodům do jeskyně Kovárna.

V průchozí jeskyniV jeskyni Kovárna

Na rozcestí Kovářova rokle na chvíli měníme barvu turistické značky a po zelené míříme vpravo k Supímu hnízdu. Tou dobou šel včele Vláďa, když na něj Jirka volá, kam že to má namířeno. Se skloněnou hlavou se totiž vydal po domnělé pěšině a kráčí přímo proti skalní stěně, do které by každou chvíli narazil čelem.

Jsme na hřebeni a po pár dalších krocích stojíme pod Supím hnízdem. Je jasné, že shora nikam nedohlédneme, ale tohle místo prostě nikdy nevynecháváme. Dnes jsme tu první, stopy nahoru nevedou žádné. Pohled na několik předních řad zasněžených smrků tyčících se proti mlze nás uspokojil a můžeme sestoupit. Vláďa prohlásil, že si musíme pospíšit na oběd, a v tu chvíli málem sjel zbytek schodů po zadku.

Zasněžené stromy v mlzeDnešní výhled ze Supího hnízda

Teď míříme na severo-západ k nedaleké chatě Hvězda. Ani nevím, kdy klukům došlo zelené pití, ale už nějakou dobu popíjejí Ferneta. Se svojí oblíbenou lahví se nechali vyfotit pod výstižnou cedulkou s nápisem Bumbrlíček. Ta sice ukazuje na skalní útvar připomínající pořádného tlusťocha s malou hlavou, ale neříká se tak i osobě v lehce alkoholovém opojení? Při pohledu na výsledek Jirka prohlašuje, že tak povedenou fotku zasdílí na Interfernetu!

Začínám pociťovat hlad a chuť dát si něco dobrého, tak jsem trochu nasadil tempo, což neušlo pozornosti Jirky ani Vládi. Ale asi na tom budou podobně, protože s tím neměli nejmenší problém. Procházíme Medvědí jeskyní (tu v mapě nenajdete, takto jsme si místo pojmenovali s Vláďou). Nemůže chybět ani zastávka na vyhlídce do Kovářovy rokle - Skalní divadlo. Jeho kulisy také mizí v mlze, ale kdo už někdy ve skalách byl ví, že mlha takové krajině sluší. V létě i v zimě.

RampouchyRampouchy v Medvědí jeskyni

Svižným tempem přicházíme ke Hvězdě. Mlha se asi trochu zvedla, protože z vyhlídky u kaple dohlédneme do Křnic, což je první vesnice hned pod Stěnami. Hlad velí a my posloucháme. Před chatou Hvězda Jirka vzpomíná na to, že tu mají ochočeného divočáka, ale je mu divné, proč se z pod schodů ozývá štěkot. Pokus o vtip, kdy beru za kliku restaurace a dělám, že je zamčeno (i v oknech je tma, takže to vypadá věrohodně), nevyšel.

Zasněžené skály

Právě odchází poslední hosté a my vstupujeme do prázdné restaurace. V krbu se netopí, ale najedli jsme se, napili jsme se a pobavili se dobře. Nálada mě poněkud přešla při placení, protože mě překvapila cena za oběd. S myšlenkou, že se budu muset na zpáteční cestu zadlužit, jsem vysypal všechny své peníze na stůl a doufal, že mi někdo z kamarádů půjčí na cestu domů.

Od chaty se vydáváme po červené značce směr Hlavňov. Kupodivu se rozvzpomínávám na louku, na kterou vstupujeme. Naposledy jsem totiž tudy šel při výletu někdy v devadesátých letech a při vyndávání svačiny tu vyklepal doklady, což mi Jirka připomíná. (Jirko, tu fotku jsem našel, bylo to 28.3.1998) Za loukou jsme zase zalezli do lesa, kde jsme museli překonat úsek cesty zasypaný vrstvou drobných větví v délce asi 20 metrů. Terén začíná povolovat a sníh střídá bláto.

Chata HvězdaChata Hvězda

Už jsme skoro v Hlavňově, když jdeme vedle sebe a stoupli jsme na led ukrytý pod sněhem. Smějeme se tomu, že nám všem úplně stejně a ve stený okamžik podjely nohy a my málem skončili v telemarku. Po silnici scházíme dolů do Bukovice na autobus. Ačkoli je neděle odpoledne, je poměrně velký provoz a neustále se uhýbáme autům. U autobusové zastávky mi Jirka půjčuje stovku a tak se domů dostanu i já. Díky, vrátím.

Kovářovou roklí na Hvězdu

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 0 |  přidat komentář

Články ze stejné lokality

Kalendář akcí

Naši bajkeři

Jerry

Biker z Krkonoš

Milovník brodů a přírodních singlů

Poslední komentáře

Přechod Beskyd

Letos jsme tam byli jen tak na vyjížďce a je tam celkově mrtvo. Ale taky pamatuju

ČT Author Cup 2018

Díky za tenhle článek ze závodu. Zase jsem si parádně početl a pobavil se! Kamarád Honza

Blátivé Specialized Rallye Sudety

Supr závod. Letos bylo počásko naopak za odměnu, co? ;-)

Krátké zprávy

Příliš komfortní lanovka

Slíbili jsme dětem, že je vezmeme na tu nejvyšší horu (zatím jen Česka). Abychom je úplně neodrovnali, zvolili jsme pro cestu nahoru lanovku, kterou jsem jel snad po 10 letech; takže

Luční b. na silničce

Dnes na Luční Boudě v Krkonoších. Velká to paráda. Na silničce dřina, ale i tak krása.

Inverze na Sněžce

Dnes na Sněžce. Asi není co dodat.

Inverze