bike-trek.cz

Zřícenina hradu Adršpach

  19. prosince 2015
Úvod / Články / Výlety a turistika / Zřícenina hradu Adršpach

Dát si výlet v poslední víkend před vánocemi se pro nás asi stává tradicí. Tentokrát jsme vyrazili do Adršpašských skal, které sice považujeme v rámci našeho regionu za profláknuté, jezdíme sem roky a všichni jsme zde byli už nespočetněkrát, přesto jsme tu nechávali bez povšimnutí zříceninu hradu, na kterou došlo až dnes.

Několik posledních let se nám podařilo vydat se na celodení výlet poslední víkend před vánoci, navíc čistě v pánské sestavě. Tentokrát, protože jsme už na podzim nestihli žádnou společnou bajkovou akci, jsme to pojali jako takovou náhradu a sešli se převážně v sestavě, ve které střídavě šlapeme do pedálů. Franta měl sice obavy z toho, že má pramalé zkušenosti s pohybem pěšky, ale nebylo to na něm vůbec vidět. Dokonce měl i odpovídající a správně nazutou turistickou obuv!

Během předešlých dní jsme se v dlouhé debatě prokousali složitostí železničních spojů, které by nás měly dopravit do Adršpachu z nejrůznějších stran v alespoň přibližně stejný čas. Jenže to je nemožné jako ztratit poštovního holuba. Proto nakonec jedeme přes Trutnov, kde se shledáváme s kluky a společně odhadujeme, který z neoznačených vlaků jede směr Adršpach. Jerry si po letech užívá jízdu vlakem, podivuje se nad změnami kolem kolejí (zvláště nad zbořenou nádražní budovou a její náhradou v podobě boudy už nevím kde) a vzpomíná na něco, co tu nemůžu napsat, protože dnes by za to hrozil trest odnětí svobody na dobu až jednoho roku a pěněžitá pokuta v minimální výši 25.000 Kč. Ale nebojte, krádež mědi to nebyla.

Celá naše početná a po výletu (a někteří po pivu) dychtící tlupa, čítající šest chlapů, konečně vystupuje do mlhavého a chladného rána. Však jsme si taky dnes přivstali - i Adršpašští kohouti ještě spí! Chvíli se rozkoukáváme a rozehříváme, jen Jirka místo toho hned nažhavil elektronky svého navigačního přístroje a kontroloval pozici nejbližších keší. Nasbíral jich už 3987, ale asi jich nebude mít nikdy dost. Ani nevím, kam je furt dává. Jen doufám, že nikomu nechybí...

Turista fotí skály

Jdeme kousek podél kolejí do Trutnova a pak po pěšině po louce. Daleko jsme ale nedošli, když se vyndávají první svačiny. Skalní fotografové fotí skalní útvary skalního města, které přeci jen z tohoto úhlu moc neznáme. Pokračujeme kolem stavení a Myší díry, kde jednou sekundou ticha uctíváme Pepův smolný den roku 2002. Tehdy v této oblasti opakovaně padl i se svým věrným bikem. Dnes nejenom že se může na toto místo v klidu vrátit, ale už se tomu i sám jen zasměje. Jak se říká: čas je nejlepší lék.

Míříme mírně vlevo nahoru do kopce po značce Sudet - věhlasného a respektovaného mtb maratonu, na který jsem se já srab ještě nevydal. Na rozcestí Pod Starozámeckým vrchem se napojujeme na žlutou značku, takže teď bude snadné najít stovky let staré pozůstatky hradu i bez pomoci moderních smárttelefonů a jejich navigačních aplikací. Čekal jsem jen boulovatý vrchol zarostlý trávou a stromy, ale byl jsem příjemně překvapen.

Trosky hradu, stojící na vysokém skalním ostrohu, jsou totiž hmatatelné i trochu viditelné a pravděpodobně nabízejí pěkné rozhledy, které ale dnes nehrozí. Vystupujeme nahoru po vybudovaném schodišti a ocitáme se na poměrně hodně vysokých skalách. Koukli jsme do všech směrů, ale mlha se na jednotlivých světových stranách moc nelišila. Tvoříme proto nepostradatelné společné foto a sestupujeme dolů.

Schody na zříceninu hradu Adršpach

Máme v plánu projít Modrou rokli a pod hradem jsme lehkovážně opustili jistotu žluté značky. Před námi se objevuje nečekané rozcestí a my se musíme rozhodnout jednak pro správný směr a zároveň se na něm shodnout. Snažíme se rozdýchat naše navigační přístroje Samsung, aby se probraly k životu a mezi skálami našly naši pozici alespoň s přesností 100 metrů. Když jsme dali několik přístrojů vedle sebe a zprůměrovali odlišné pozice, které ukazovaly, rozhodli jsme, že jsme zhruba v místech, kde jsme chtěli být. Držíme se ve směru na jiho-východ po prošlápnuté pěšině, která byla dříve značena modrou turistickou značkou.

Pohled ze skály dolů

Pohled z hradu dolů, do dálky je vidět jen mlha.

Mezi sourozenci dochází k nepěknému jevu, když se navzájem pošťuchují, přidělávají si na batoh zbytečnou zátěž a ještě k tomu po sobě hází šiškami. Jenže vinník byl nenápadný jak agent Mlíko a tak byl hned odhalen. Jdeme stále po pěšině až se dostáváme do malebného údolí s hezkými a vysokými skalami s místním označením Himálaj, ale dýchá se nám tu dobře i bez kyslíkových bomb.

Pěšina začíná být hodně zarostlá a nejasná. Někde ji ztrácíme, protože se dostáváme příliš vysoko, až se ocitíáme na vyvýšeném místě, kde po levé ruce padají stěny hloboko dolů a vpravo se tyčí stále stěny a věže nad nás. Zastavujeme se, protože přímo dolů to bez slanění nejde a museli bychom se vrátit. Jirka se ještě s někým utrhnul dopředu a pomocí navigace našel tajnou klikatou pěšinku, po které můžeme bezpečně, bez újmy a bez lana sestoupit dolů. Asi se už elektronky z národního podniku Katoda Olomóc dostaly na pracovní teplotu.

Na skále

...ocitáme se na vyvýšeném místě, kde po levé ruce padají stěny hloboko dolů.

Z hustého porostu jsme vyšli na takovou hlavnější, poměrně širokou a místy i vydlážděnou pěknou cestu, procházející krásným kaňonem sevřeným vysokými pískovcovými věžemi. Hodnotíme to jako velmi hezké místo a škoda, že už není turisticky značeno. Cesta nás přivádí na zelenou značku k místu, kde je symbolický hřbitov.

To už se napojujeme na klasický okruh Adrskal. Jdeme se podívat na místní raritu - Velký vodopád. Jirku to ale moc nezajímá a aby se nudou nešťoural prstem v nose, raději zašťoural rukou pod podlážku u vodopádu a vytáhnul další kešku. Tímto se omlouvám tomu, kdo ji sem umístil, že jsem prozradil schovku, ale copak by se skutečný kačer ponížil a četl stránky obyčejných mudlů?

Skupina mužů dala hlavy dohromady

U Velkého vodopádu jsme dali hlavy dohromady a tvořili skupinové foto II. Bez Jerryho. foto © Vláďa

Vracíme se od vodpádu a Jerry nám sděluje, jak si právě barvitě povídal se dvěma holkama, ale ani jeho půvab tentokrát nebyl zárukou úspěchu. Tak on si tady flirtuje a klidně promarnil příležitost být součástí vtipné a čistě pánské společné fotky! Ty holky za to určitě nestály. Když ho přešla tato krátkodobá hormonální disbalance, pokračujeme, dokončujeme standardní okruh a přicházíme k jezírku.

Vláďa vypráví, že tu jeho děda pracoval v lomě na pískovec. Ptám se ho, kolik toho děda na pod vodou nakutal na jedno nadechnutí, ale odpovídá mi, že místo jezírka tu dříve byl lom. Pozůstatkem lomu je současná garáž na loďky, vykutaná ve skále nad jezírkem, protože předpokládám, že CHKO Broumovsko by v dnešní době něco takového nestrpělo.

Hluboký kaňon

Jirka opět žhaví katodu a někde něco čmuchá na březích jezírka. My ostatní zatím jdeme ven ze skal do hospody, na kterou se všichni těšíme. Já už mám i hlad. Taky bychom si rádi dali nějaké pivko - zvláště Franta. (pozn. autora) Hospoda ve sklepě, se kterou máme dobré zkušenosti, je zavřená a musíme jít jen do bufetu. To je ale katastrofa, nevypadá ani trochu lákavě. Připomíná mi to vzpomínky lidí na socialistické masny: prázné regály i chladící pulty a nemají ani pivo, kterým je pípa označena. Prostě úplná urážka kapitalizmu! Velký podíl na tom má ušmudlaná prostá servírka za barem, která na každou druhou otázku odpovídá "Nemáme." a zcela zdarma přidá neobjednaný přiblblý úšklebek. Tady by nepomohla ani inteligenční pohotovost.

Jsem z toho smutný jako Rákosníček, ale kdybych se tady najedl, určitě bych byl i stejně zelený. Setkáváme se tu s těma Jerryho holkama, které měly odvahu a daly si nějaké jídlo, které teda nevypadalo úplně špatně. Potom klukům přinesli guláš, který taky nevypadal úplně zle, takže jsem trochu litoval, že jsem si ho nedal. Ale když jsem zahlédnul kuchaře a spojil si to s obsluhující šmudlou, tak prostě nějak nebyla chuť tady jíst. Ještě že Vláďa je stejně náročný zákazník jako já.




Výlet hodnotíme velmi pozitivně, až na ten závěr v hospodě. Varianta s hospodou v Trutnově také nedopadla, protože jsme se dívali na spoje a rozhodli se pokračovat přímo dál vlakem na Hradec. Tak snad příští rok na bajku, klucí!

Info o zřícenině hradu Adršpach

  • www.adrspach.cz/kultura-pamatky/hrad-adrspach.html

Zřícenina hradu Adršpach

Foto ke stažení

Společné fotoPo zadání přihlašovacích údajů (jméno a heslo) se otevře dialogové okno pro stažení společné fotky. Obrázek je přizpůsoben pro minilab na velikost 10×15 cm nebo 9×13 cm.

stáhnout do počítače (velikost souboru 0,92 MB)

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 3 |  přidat komentář
Adam  18.12.2017, 14:35   
Povedený a čtivý článek. A taky díky za tip, kam v Adršpachu zajít.

Ondra z Prahy  17.5.2018, 22:45   
Skvěle a vtipně napsané!!! Hodně jsem se pobavil. Některé přirovnání a hlášky mě fakt dostaly! O víkendu se do Adršpachu chystáme, tak jsem hledal info co vidět, kam zajít. Místo toho se tu uchechtávám. Ale asi zajdeme i na tento hrad. Díky za pobavení i za tip.

Mirek  23.5.2018, 20:55   
Díky. Těší mě, že tě článek pobavil. :-)

Články ze stejné lokality

Krátké zprávy

Poděl se o svůj zážitek

Server bike-trek.cz je o bajkování, horách, výletech a cestování a pokud máš taky svůj zážitek spojený s některou z těchto aktivit, tak sem s ním! Máš tip na výlet nebo pojedeš nějaký mtb závod? Rádi

Hejšovina se změnila

Na Hejšovinu (PL) jsem už zavítala několikrát, ale dnes jsem tu byla poprvé uprostřed sezóny. Je vidět, že se tu v posledních letech dost investovalo a modernizovalo - podél přístupové cesty

Kdy dojde na bike?

V poslední době podnikáme hodně výletů s dětmi a tak se tu neobjevuje moc novinek ze zajímavých akcí na biku. Pokud se najde čas, jezdíme spíše staré okruhy a trasy, které na našich

Pevnost Josefov

Návštěva pevnosti Josefov je vhodná v každém počasí. My tam utekli před deštěm, abychom si prohlédli podzemní chodby opevnění z doby Marie Terezie a dozvěděli se spoustu zajímavostí z tehdejší válečné strategie, která