Jedeme na prodloužený víkend do Maloskalska a bylo potřeba naplánovat nějaký okruh, který bychom dali první den, než budeme moct dojet na ubytování. Trochu stranou Maloskalska plánuji krátký okruh, který naváže na náš poměrně nedávný výlet na Valečov a Drábské světničky.

Jako výchozí místo volíme (placené) parkoviště na konci silnice procházející přes Příhrazy. Je zde opuštěný a chátrající rekreační areál, který má svá nejlepší léta za sebou, tedy pokud je někdy měl. Smutnou scenérii dokresluje i prázdný, travinami zarůstající bazén. Je to škoda, protože místo je to hezké a navíc dobrý výchozí bod do skal Českého ráje.

Nacházíme červenou značku a míříme po ní do lesa, s nímž areál bezprostředně sousedí. Stoupáme na lesní cestu a dále prudce po dlouhých schodech mezi první skály a dále nahoře první výhlídky. Zajímavý je skalní útvar Branka, hodně připomínající skály v Kokořínsku, kde se také hojně vyskytovaly různé díry a okna. Směrem do údolí se oddělují solitérní věže nejrůznějších velikostí, mnohé s lezeckými cestami. Ostatně to hned hodnotíme, že skály jsou tu jiné, než jsme zvyklí jinde v Českém ráji, a moc se nám to tu líbí. Je to tu taková pískovcová zahrádka.

Když jsme opustili okrajovou partii, přišli jsme po dalším stoupání zase do úplně jiného světa. Krásný řídký smíšený les, kde ale převažují listnáče, písčitá cesta, do stran ubíhající a klesající nejrůznější rokliny a to vše prosvětleno sluncem. Přicházíme k turistickému rozcestníku U Věže, kde nás opouští žlutá značka a my dále pokračujeme po červené. Ta nás po chvíli přivádí na šotolinku a další turistický rozcestník Hynšta. Tady se chceme podívat ke zřícenině hradu Hynšta, ale nějak jsme se zapovídali a až když Martina prohlásila, že by k hradu čekala spíš stoupání než klesání, pohledem do mapy jsem zjistil, že jsme trochu přešli. Kousek jsme se vrátili a zastavili se u odbočky přehledně modře značené pěšinky, kterou jsme ještě před chvílí komentovali, že jde o moc hezkou pěšinu.

Zřícenina hradu Hynšta

Pěšina se kroutí v nízkém porostu, kudy jdeme s několika dalšími lidmi. Překonáváme mohutný spadlý strom a po modré procházíme roklinu k finálnímu kopci, kde se už na první pohled objevuje velký otvor vytesaný ve skále. To je asi nejviditelnější pozůstatek hradu Hynšta. Děti hned nasazují čelovky, kterými jsme vybaveni, a mizí uvnitř tmavého otvoru, který se díky jejich světlu rozjasňuje. Chvilku jsme tu pokoukali, mimo jiné taky okolní rokliny a hezký les, než jsme se vydali zpět.

Po modré se vracíme jen kousek zpět k místu, kde odbočuje červená k jiho-východu do hezké rokliny, která končí v místě, kde se červená napojuje na šotolinovou cestu. Po ní zatáčíme vpravo do mírného kopce a po pár metrech se na stromech objevuje modré turistické značení. Cesta se dále vine lesem v mírném klesání roklí Obora. Obdivujeme krásný les s mechem, do kterého svítí slunce. Přichází odbočka vpravo na žlutou značku do Hrázkovy rokle, kterou zase naopak stoupáme nahoru. Nutno podotknout, že od doby, co jsme odbočili do rokliny na červenou, potkáváme jen jednotky lidí.

Hrázkova rokle končí prudším stoupáním k rozcestníku Hrázka. Doporučujeme tu zajít kousek vpravo po žluté značce na vyhlídku na Příhrazské skály, což jsme my neudělali. My rovnou pokračujeme po modré k severo-západu, protože se z dětských úst ozývá ta nikdy nekončící otázka, kdy už budeme na nějakém obědu. Modrá značka v této části nic zajímavého nenabízí, jen chůzi lesem. Na závěr procházíme sadem a na nedaleké silnici vidíme stát desítky aut. Tak tam se dá čekat hromada lidí!

restaurace a bufet Na Krásné vyhlídce

Na Krásné vyhlídce je hezké místo, vzpomínám, jak jsem se tu zastavil v mých začátcích s horským kolem a tehdy tu bylo skoro prázdno. Dnes je tu opravdu fronta lidí, tedy hned dvě - jedna na zahrádku restaurace, druhé před bufetem. Ta před bufetem vedla k rychlejšímu jídlu a proto jsme ji zvolili. Musím říct, že jsme byli příjemně překvapeni nejenom příjemnou obsluhou, ale hlavně v podstatě dobrým rychlým občerstvením. Sice to stojí majlant, ale alespoň to bylo dobré, nepřemaštěné, nepřesolené ani příliš nepolotovarové.

Studený průchod

Odsud jdeme směrem k Drábským světničkám. Tady už je výrazně živěji. Ve Studeném dole si procházíme průrvu mezi skalami - Studený průchod. Zajímavé zpestření. Přicházejí vyhlídky na okrajích skal, kde se napojujeme na náš výlet na Valečov a Drábské světničky z roku 2020, kdy jsme navštívili třeba Klamornu nebo nedaleký hrad Valečov. Pokračujeme k Drábským světničkám, i když víme, že jsou již léta uzavřené. Já tu byl naposledy v roce 2006. Když to tu vidíme, říkám si, že už asi nikdy otevřené nebudou.

v okolí Starého Hradu u Příhraz

Vracíme se ke krásné vyhlídce, dáváme si ještě něco k pití a pokračujeme po červené značce severním okrajem Příhrazských skal. V okolí Starého Hradu u Příhraz se pěšina místy dostává až na samý okraj vysokých skal nebo hodně strmých svahů a je v tomto úseku hodně členitá. Místy mám strach o děti, aby někam nespadly. Výškové převýšení turistické pěšiny usnadňují také schodiště nebo schody vytesané ve skále. Přicházíme k plošině s vyhlídkou, odkud máme výhled na výrazný vrcholek Vyskeř nebo na Trosky. Trochu spěcháme na ubytování, takže se tu moc nemůžeme zdržet. Ale kdybychom věděli, co za nepříjemné překvapení nás čeká na objednaném hotelu, rádi bychom tu setrvali déle.

To už jsme na závěrečním hřebínku, kam jsme z hradu sestoupili po dlouhém schodišti, ze kterého později prudce (na závěr zase po schodech) sestupujeme do údolí a podél několika chatek přicházíme k vypuštěnému bazénu opuštěného rekreačního střediska. Jsme u parkoviště a na konci našeho dnešního povedeného výletu.