Za výhledy z L'Aut, Ciampac

Dnes už zkušeně zajíždíme na parkoviště po lanovkou, protože stejně jako včera opět vyjíždíme z Alby, ale tentorkát na druhou stranu na Ciampac. Odsud půjdeme na vrcholek L'Aut, ze kterého se nabízí krásný výhled prakticky na všechny kopce obklopující údolí Val di Fassa.

Původně jsme uvažovali, že nahoru na L'aut půjdeme po svých přímo z Campitella, ale pak se nám převýšení skoro 2×1000 metrů zdálo přeci jen moc. Když jsme pak byli nahoře, zhodnotili jsme, že jsme alespoň dolů do Campitella mohli jít pěšky, že to dnes bylo opravdu moc krátké a snadné. Tak třeba pro inspiraci pro ostatní.

Hned od rána je hezké počasí, až nás to překvapuje. Vyjeli jsme lanovkou na Ciampac a nadšeně se rozhlíželi po okolních horách. Děti se zase nadšeně zastavily u ohlrady s koňmi. Šotolinová cesta stoupající od lanovky je lemována velmi zdařilými dřevěnými modely nejrůznějších vozidel jako je čtyřkolka, jeep, nakladač, rolba, malotraktor nebo i vrtulník přizpůsobenými pro dětské návštěvníky. U každého jsme se museli zastavit a pořídít fotku.

Nabíráme výšku do sedla, kam sice jede malá lokální sedačková lanovka, ale přeci si alespoň něco musíme nastoupat po svých, vysvětluji dětem, proč jsme s ní nejeli. Ze sedla se nám naskytnul nádherný výhled na členité zelené kopce a vystupující bílé skalnaté vrcholy, ve stinných místech v úpatích pokryté sněhem. Nad tím modrá obloha s kupovitými mraky. Nejmohutnější jsou špičaté vrcholy na východě, které sousedí s masivem Marmolady, na kterou nevidíme, protože je patrně schovaná za blízký Monte Colac. Na severu je samozřejmě nepřehlédnutelný masiv Sas de Pordoi a vrchol Piz Boe.

Tak tohle je vrcholek L'Aut

Na druhé straně sedla pěšina pokračuje na nedaleký výrazný kopec uprostřed zelené náhorní plošiny. Nejprve si myslím, že jde o náš cíl L'aut, ale po správné orientaci mapy¹ se ukazuje, že naše kroky povedou jiným směrem. Ze sedla stoupáme po hřebínku ve vyšlapané pěšině a pokračujeme od rozcestí na malý zelený vrcholek se skalnatým východním úbočím.

Nahoře se ocitáme uprostřed zvlněné náhorní plošiny, která je obklopena krásnými a mohutnými skalami a bílými oblaky. Poznáváme místa, kde jsme v předešlých dnech byli, a cesty, kudy jsme šli. Vše je před námi jako na obrovské mapě v měřítku 1:1. Minulý rok jsme si do Dolomit jen zaskočili cestou z Rakouska k moři. Letos jsme se sem vydali na celou dovolenou a Dolomity si nás úplně získaly. Škoda, že mi trvalo 22 let než jsem se sem vrátil.

Z vrcholu se vracíme na rozcestí a dál pokračujeme po hřebeni směrem k mohutnému skalnímu zubu Crepa Neigra. Při bližším zkoumání jeho tvarů tam vidíme stát zkamenělého muže se psem a později i gigantického sviště. Na úpatí této skály je rozcestí na každou stranu hřebene. Vlevo bychom šli do Campitella, ale my jdeme vpravo k na východ zpět k lanovce.

Masiv masiv Sas de Pordoi a vrchol Piz Boe v oblacích

Sestupujeme zeleným úbočím po pěšině a brzy jsme dole u restaurace. Usedáme na terasu s krásným výhledem a dáváme si výborný oběd. Když přichází čas na kávu, jsou se děti ještě podívat k ohradě s osly a koňmi.

Pak už jsme sjeli lanovkou dolů a odjeli do Camitella. Jsou tři, takže by měla přijít bouřka. Liják přišel se zpožděním až kolem páté, ale chvíli padaly i kroupy.

1) I v zahraniční už používáme pouze aplikaci mapy.cz, i když jsme si v Campitellu koupili papírovou mapu Dolomit, která je díky velikosti přehlednější při plánování výšlapů. V terénu už pak jdeme jen podle aplikace, papírová mapa je v batohu jako záloha.