Dřevěný most a Šemnická skála

Martina pojala přípavu na dovolenou zodpovědně. Předem dohledala spoustu zajímavých míst, kam se chceme podívat. Jenže realita postupně ukazuje, že se o moc zajímavá místa nejedná. Nebo jsme tak zmlsáni horami a skálami v našem kraji? Každopádně je Šemnická skála místo, které můžeme doporučit.

Jak už jsme si ale v těchto končinách zvykli, vždy se jedná o jedno turisticky zajímavé místo široko daleko a tak se tu nedá naplánovat celodenní túra. Nebo asi dá, ale pak je to převážně jen vyčerpávající pochod přes louky a lesy.

Dřevěný krytý most v Radošově

Protože jedeme po silnici spojující Karlovy Vary s Kyselkou, můžeme se cestou zastavit na prohlídku dřevěného krytého mostu, který je v Radošově přes řeku Ohře. Shodou okolností jsme ho nedávno viděli v nějakém starém dětském filmu. Před nájezdem na most je malý plácek, kde se dá v pohodě zastavit a most si prohlédnout. Podívali jsme se na něj zvenku i zevnitř. Určitě zajímavá zastávka, pokud kolem pojedete. Náš zážitek je ještě umocněn faktem, že tímto mostem pokračujeme v naší cestě.

Projíždíme po nábřeží v Kyselce, kde nemůžeme nepřehlédnout úplně havarijní stav historických budov lázní. Jaká škoda. Muselo to tu být fakt krásné. Přijíždíme do Sedlečka, kde jsem plánoval zastavit na okraji obce a kolem rybníku přijít k Šemnické skále od severu. Jenže do té vyhlídnuté ulice je zákaz vjezdu a tak to otáčíme a jedeme na jiné výchozí místo, které je nejčastěji zmíněno v různých popisech na internetu - po žluté značce od jihu.

Šemnická skála

Zastavujeme v místě, kde se lesní cesta napojuje na silnici spojující Šemnici a Andělskou Horu (souřadnice 50.2228303N, 12.9714586E). Je tu hromada klád a tak tu zbývá místo tak maximálně pro dvě osobní auta. Je už odpoledne a nikdo další tu není, takže se zaparkováním problém nemáme. Je to úplně trapné, ale zase nás čeká jen procházka - na vrchol je to jen asi 1 kilometr a navíc bez výraznějšího stoupání.

Po lesní cestě značené žlutě jdeme skoro po rovině až ke křížení s červenou značkou. Teprve odsud začíná stoupání po úzké pěšině vinoucí se nahoru mezi stromy a kameny. Často se musíme shýbat pod nízké větve. Úplný závěr je už ostřejší a nám se pomalu otvírá výhled do údolí a na okolní kopce.

Přecházíme krátkou lavici a vstupujeme na vyčnívající rozeklanou a členitou skálu. Je vystrčená nad okoní krajinu a výhled je opravdu hezký. Na jihu ve vzdálenosti asi 3 až 4 kilometry vidíme výrazný vrchol. Až když jsem se na něj podíval dalekohledem, došlo mi, že jde o zříceninu na Andělské hoře.

Vytahuji foťák, že udělám pár snímků a jsem nemile překvapen faktem, že (už zase) nefunguje. Nějaký problém s objektivem. Jediné fotky, které tu tak můžu nabídnou, jsme pořídili jen mobilem. Chceme se tu usadit, ale jak jsem vylezl na samotný vrchol, do vzduchu se odsud vznesla neuvěřitelná mračna okřídlených mravenců a byli úplně všude. Poletovali mi kolem hlavy a nemohl jsem pořádně ani fotit.

Dolů se vracíme úplně stejnou cestou. Je pozdní krásné odpoledne. Na zítřek jsme si naplánovali návštěvu Karlových Var, která bude určitě mnohem náročnější než dnešní pohodový výlet. Fyzicky i psychicky.