Celou noc pěkně lilo, ale ráno je celkem hezky, slunce dokonce osvětluje některé kopce a skály. Na dnešek jsme si připravili hodně pohodový výlet bez převýšení, ale s nepřetržitým výhledem na nejvyšší horu Dolomit - Marmoladu.

Už v 8:44 nedočkaví parkujeme na téměř prázdném parkovišti u stanice lanovky z Alby nahoru na Col di Rossi. Stihli jsme tak hned první kabinu v 9:00 stoupající s námi prudce do výšky. Díváme se dolů na Canazei a Maromoladu, vše postupně zalito v ranním slunci. Nahoře se výhled rozšiřuje o dalších 180° směrem na sever, kde je překrásná stěna s vrcholem Piz Boe.

Dnes máme v plánu spíš jen takovou horskou procházku, velmi nenáročnou, pouze 7 km a navíc téměř po vrstevnici. Od lanovky vede trasa směrem k Lago di Fedaia, což je ale ve skutečnosti přehrada. Navíc také výchozí místo turistické cesty na Marmoladu.

Od lanovky nejprve velmi mírně klesáme do sedla k malé chatě Belvedere a následně stoupáme k rifugio Sass Bece. Původně bychom sem nemuseli, ale cesta, která tento vrcholek obchází po vrstevnici, je kvůli pracem na jiné chatě uzavřena. Alespoň tu máme krásný výhled na sever na protější masiv Piz Boe, na který si v rámci několika deního pobytu v údolí di Fassa také brousíme zuby.

Dál široká pěšina - skoro taková turistická dálnice - pokračuje po jižní straně hřebene a na sever už odsud nevidíme. Přicházíme k chatě Viel dal Pan, kterou nejenom my využíváme k tomu, abychom si tady odskočili na záchod. A protože nejsme sami a tato chata je na cestě prakticky jediná, musíme si tady vystát frontu. Zůstat tady na jídlo dnes nemáme čas, protože brzy odpoledne má pršet. I vrcholy Marmolády jsou už zahalené v oblačnosti.

Od chaty se dá vyběhnout nahoru na hřeben mezi dva hrby, odkud je zase krásný pohled na Piz Boe. Sbíháme zase na pěšinu a pokračujeme směrem k přehradě, ke které v závěru scházíme prudkým klesáním.

Po hrázi přecházíme na druhou stranu. Chci se také podívat na lanovku, kterou jsme odsud v roce 2000 vyjížděli na výstup na Marmoladu, ale jsem překvapen tím, jak je tu liduprázdno. Nikde nikdo, i restaurace jsou na této straně snad i zavřené.

Vracíme se k silnici a spolu s dalšími čtyřmi lidmi čekáme na autobus. Když přijel, bylo nás tu tolik, že jsme vůbec rádi, že jsme se dovnitř vešli. Platíme 4,60 EUR a necháváme se klikatou silnicí dovézt zpět k lanovce, kde máme zaparkované auto. Cestou od autobusové zastávky k parkovišti začíná kapat a když se vracíme do Campitella, už zase slušně leje.