Dlouho jsem tady nebyl a tak jsem si řekl, že to musím napravit, abych věděl co se zde změnilo od mé poslední návštěvy. Nečekám žádný překrásný výlet, spíše jenom takovou procházku po horách.

Je docela chladno, ale svítí sluníčko. Červenou značku nacházím bez problémů a po asfaltce odcházím z Pomezek směrem do Dolní Malé Úpy. Cestou toho moc zajímavého není, snad jenom se pěkně kouká na tu horu s příšernou hranatou poštovnou na jejím vrcholu. Když se blížím k Malé Úpě, stihnu si ji z dálky vyfotit a potom vypověděl foťák službu. Vybil se akumulátor. :o)

Kostelík v Malé Úpě

Po česnečce nevalné chuti pokračuji stále po červené na Cestník. Nějak moc se tady najednou rozmnožila kola a tak si v duchu sám pro sebe vybírám nějaké, které by bylo schopné mě dovézt domů. Možná by se jedno dvě sehnat dalo.

Z Cestníku odcházím po modré značce. Nějakou dobu nepůjdu po asfaltu, ale po kamenité a lesní cestě. Když jsem tudy jel naposledy na kole, rozpadla se mi rychlospojka řetězu. Ani po dvou letech se mi ji nedaří najít. :o) Na rozcestí přecházím na zelenou a po dlouhé době půjdu do kopce. Kanály na odvod vody jednoduše překračuji a když to absence smrkového porostu dovolí, vychutnávám si krásné výhledy na protější kopce. Podle mapy by to mohly být Pěnkavčí a Červený vrch.

Příjemná lesní cesta končí a pod nohama mám opět tvrdý podklad. Naštěstí ne na dlouho, protože jak jen to je možné, scházím vpravo a modrá značka mě dovede Křížovou cestou dolů, do Temného Dolu. Autobus ještě nejede a tak v klídku kráčím po chodníku do Maršova. Do autobusu nastupuji až kousek před Svobodou.