1. noční výstup na Sněžku

Už ani nevím, jak nás to napadlo. Pracujeme s Jirkou a Kamilem v jedné firmě a při jedné debatě to vzešlo. Domlouváme den a čas. Kamil vezme auto.

Je pátek, velmi pozdní noc, ale já nespím. Sbaleno už mám, najedl jsem se a celou dobu se snažím s napjatým sluchem zaslechnout přijížďející auto. Uvědomil jsem si, že jsme si nedomluvili žádný signál, a nerad bych, aby kluci použili zvonku. Najednou slyším lehké zaklapnutí dvířek a tiché zapískání. Vycházím ven a vidím Kamila zachumlaného do péřovky a s legrační čepičkou na hlavě. Zasměju se a vycházím s ním k autu.

Na parkovišti pod lanovkou na Růžovou horu a Sněžku zastavujeme něco po druhé hodině ráno. Všude klid, tma a něco málo sněhu. Batohy s občerstvením a firemní "vlajkou" na záda a vyrážíme. Rozhodli jsme se pro výstup po pěšině, která vede přímo pod sloupy lanovky na Růžovku. Díky té troše sněhu nemusíme používat baterky, ale i tak dost často stoupáme na místa, kde se to sakra klouže. Já s Jirkou máme pohory, ale Kamil vyrazil v Adidaskách!

Na vrcholu se záštitou sponzora

Na vrchol Sněžky přicházíme něco po půl šesté ráno a začíná nám být jasné, co jsme špatně naplánovali. Vůbec nás nenapadlo se podívat do novin, v kolik hodin vlastně slunce v tomto období vychází! A tak se uchylujeme do kostelíka, kde je přeci jen, díky závětří, tepleji. Naštěstí je tak maximálně -5 ° C. Když už není taková tma, vycházíme před kostel a fotíme se. Díky mlze a blesku s malým dosahem se fotka moc nepovedla. A navíc ani to Slunce nevyšlo!