Při plánování dovolené na Karlovarsku jsme zjistili, že tu klasickou turistiku, na kterou jsme zvyklí, tady provozovat nemůžeme. Ne že by zdejší krajina neměla co nabídnout, má, ale jde o jednotlivá místa rozesetá poměrně daleko od sebe. Proto jsme to pojali jako výlety autem s krátkou procházkou. Tady je pár tipů v Českém lese, jiho-západně od Karlových Varů.
Okolo Lokte na hrad
Hrad Loket je vyhlášený, krásný a určitě patří mezi ikony tohoto kraje. Ale nechtěli jsme jen tak přijet, navštívit hrad a odjet. A tak koukáme do mapy, jak si obyčejnou návštěvu hradu spestřit. Vidíme, že v jižní části města je za řekou několik vyhlídek na staré město nad ohybem řeky Ohře a na samotný hrad.
Zaparkovali jsme na velkém parkovišti v Sokolovské ulici, kam doporučujeme v turistické sezóně přijet nejpozději v 10 hodin, protože pak už tu nemusíte zaparkovat. Poplatek je nutné zaplatit u automatu a navíc pouze v hotovosti (sem ještě moderní způsoby platby nedorazily), takže se u něj tvoří fronta až na 10 minut!
Hrad Loket
Pozn.: Mezi body 6 a 7 stačí normálně přejít silnici, je tam na druhé straně vedle skály viditelná pěšina, která vás přivede na vyhlídkovou trasu nad řekou. Na mapy.cz mi to neumožňuje takto zakreslit.
Z parkoviště přecházíme na druhou stranu - je tam stání pro autobusy - jdeme kousek podél silnice vpravo. Tam, kde končí opěrná zeď parkoviště pro autobusy je kousek za ní nenápadná pěšina vlevo nahoru do svahu. Rychle jsme nastoupali a pak se pěšina stočila vlevo, směrem pryč od hradu. Kontroluji to v mapě, ale je to správně. Nastoupali jsme nahoru a vracečkou vlevo pokračovali po vrstevnici zase opačně směrem k hradu. Došli jsme na okraj a u dřevěného posezení s přístřeškem se nám naskytnul první výhled na Kost. Vidíme i na most, ale řeka je zakrytá stromy.
Pokračujeme po pěšině ve vybudované v zalesněném svahu směrem na jih. Další vyhlídka přichází u skalek nad malým parkovištěm u silnice. Je to vlastně malý kovový altánek vybudovaný na skalním ostronu. Zase se nám ukazuje hrad Loket, ale více se otvírá pohled na historické centrum města.
Pěšina dál pokračuje ve skalnatém svahu a je proto ohraničena zábradlím. Zábradlí je nutné i na další vyhlídce, která je vybudovaná na vyčnívající skále, poměrně vysoko nad údolím. Z poslední vyhlídky pokračujeme ještě kousek po hlavní pěšině, když se objevuje vyšlapaná odbočka klesající v několika serpentinách dolů k silnici. Využíváme ji a dole musíme vlevo kousek podél silnice, kde je v nepřehledné zatáčce naproti přes silnici výrazná skalka. Vpravo od ní je vidět pěšina mířící za svodidla.
Tady se napojujeme na jinou okružní vyhlídkovou pěšinu, která ale vede v údolí podél řeky. Přicházíme na ní v místě, kde jsou schody dolů. Ještě než tam budeme pokračovat, jdeme se podívat kousek vlevo, tedy proti proudu řeky. Vřele to doporučujeme. Je tu vytesaná cesta a malý tunýlek přímo v Kolowratské skále nad řekou. A samozřejmě zase pohled na historický Loket.
Pak už pokračujeme směrem po toku řeky, scházíme zmíněné schody a ocitáme se na pěšině vedoucí po břehu řeky. Míjíme jez, nepoužívané hřiště s běžeckým okruhem a přicházímě k dřevěné lávce zavěšené přes řeku. Na druhé straně už míříme do ulic historického centra. Ze Zahradní ulice odbočujeme vpravo na stoupající chodník pod hradbami. Po schodech nahoru kolem bastionu a po hradbách dál až do Řeznické ulice, která nás přivádí na náměstí a dál k hradu.
Prohlídku hradu jsme si zvolili individuální a moc příjemně nás areál hradu překvapil. Prošli jsme si ho od strašidelného sklepení s ukázkami hrůz útrpného práva až po půdy. Občas i probloudili, protože tady není značen žádný okruh. Ale hrad Loket se nám moc líbil.
Na druhou stranu, kromě nedořešené platby za parkování, se nám potvrdily informace z internetu, že zde nejsou dobré restaurace. Pravda, jedna na náměstí byla úplně obsazená, ale když jsme nakoukli do jídelních lístků nebo do talířů hostů v těch dalších, všude jen smažené kuřecí, smažené hranolky nebo smažený sýr, žádné normální jídlo.
Rozhledna na Krásenském vrchu
Při plánování výletů letošní dovolené Martinu zaujala netradiční kamenná rozhledna na Krásenském vrchu. Spirálovitě se točící schodiště po obvodu stavby a použité neotesané kameny jí dávají unikátní vzhled a krásu. Shodli jsme se na tom, že se na ní chceme podívat. I když je to zase zajímavé místo uprostřed ničeho a nedá se to spojit s žádnou pěší turistikou, pokud teda nechceme jenom jít a jít přes pole, louky a lesy.
Krásenský vrch
Krásenský vrch je kamenná rozhledna ve Slavkovském lese v nadmořské výšce 777 m. Na rozhlednu vede 120 schodů. Nabízí výhled na Krušné hory s Klínovcem, Blatenským vrchem a Božídarským Špičákem, pak na Doupovské hory, Tepelskou vrchovinu a na vrcholy Slavkovského lesa. V minulosti zde stála také chata, ale ta zchátrala v 50. letech. I rozhledna samotná měla na mále, opravena a znovu otevřena byla až v roce 1997.
Do Krásna jsme tedy dojeli autem. Na rozhlednu na Krásenském vrchu se dá dojít buď od hřbitova nebo ze západního okraje obce, obojí po žluté značce. My jsme si vybrali ten západní okraj Krásna a zastavili na malém placu v Radniční ulici, hned za mostkem přes Stoku.
Odsud jdeme do zákazu vjezdu po úzké asfaltce stoupající k několika posledním domům. Za obcí se asfaltka mění v dlážděnou cestu a alejí nedávno vysazených stromů mírně stoupá k rozcestí, které už z dálky vidíme. Na něm se odbočí vlevo a u lesíka pak vpravo mezi stromy, kde se už na palouku objevuje 25 metrů vysoká rozhledna, do poslední chvíle schovaná.
Jsme tu krátce po třetí odpoledne a je tu jen asi 6 dalších lidí. Prohlížíme si nezvyklou stavbu v podobě dutého válce obtočeného schodištěm. Přes zamřížovaný otvor se dá nahlédnout i dovnitř těla rozhledny. Stoupáme hned nahoru po točitém schodišti, jehož obvod se s každým patrem zmenšuje a přes vyzděné zábradlí je vidět na schodiště pod sebou.
Nabízí se nám výhled na zvlněný Slavkovský les, na Doupovské hory a na výraznější Krušné hory. Nahoře jsou na obvodové zídce tabulky s popisy jednotlivých míst, která jsou vidět. Nám to zatím moc neříká, protože jsme v tomto kraji teprve první den a výlet do Krušných hor nás ještě čeká. Zaujaly nás ale podivné včely, které tu sedí po okraji, natáčí se proti větru a nechávají v něm vlát křídla. Suší se? Ale vždyť nepršelo.
Než jsme sestoupili a stihli si udělat rodinnou fotku, travnatý plac pod rozhlednou se najednou naplnil. Přijelo hlavně hodně cyklistů. Chvíli musíme čekat, než nám přestanou zakrývat rozhlednu v pozadí fotky. K autu se vracíme úplně stejnou cestou, kterou jsme přišli.
Svatošské skály
Bylo několik nápadů, jak si udělat pěší výlet ke Svatošským skalám. Například jet vlakem do Cihelny a pak jít po žluté nebo z Doubí po zelené přes hájenku Bor a zase po žluté. Jenže se nám trochu pozměnily plány a nakonec nám v pozdní odpoledne zbyl nějaký čas na rychlý výlet - tedy v tomto případě spíš procházku.
Zaparkovali jsme na konci Doubí ve Svatošské ulici a ke Svatošským skalám se vydali po modré značce, nejkratší cestou. Nejprve nás pohlcují kopřivy a lopuchy lemující úzkou hliněnou pěšinu, než vstoupíme do lesa. Tady je už pěšina široká a mírně klesá na úroveň řeky.
Napojujeme se na asfaltovou silnici, která vede po břehu Ohře. Je tu poměrně čilý provoz cykloturistů jedoucích směrem na Karlovy Vary. Provoz ustává opravdu až kolem půl šesté, když přicházíme k restauracím u Svatošských skal. Tady je už klid, na terase dopíjejí asi dva hosté a na skále za řekou slyšíme a vidíme malou skupinu horolezců slézajících Zámek. Slunce se už sklání a teplým světlem osvětluje protější břeh - tedy to, kvůli čemu jsme sem přišli - Svatošské skály. Jejich ostré věže se tyčí nad řekou. Přes visutou lávku jsme se zašli podívat i na druhou stranu ke skalám a samozřejmě také na řeku.
Je to hezké místo u řeky, určitě příjemné na procházku nebo lezení, ale jinak nic zvláštního. Možná jsme zhýčkáni skalními městy, které máme doma za rohem. Každopádně zjišťuji, že Ohře je krásná řeka tekoucí opravdu hezkým údolím a vůbec se nedivíme, že je oblíbená mezi vodáky.
Restaurant Svatošské skály je zavřený, ale vedle v restauraci Jan Svatoš jsme dali nanuka a nějaké pití a kafe a užívali si odpoledne v krásném a klidném místě. Ani se nám odsud nechtělo, ale čekal nás ještě pěší návrat k autu a taky bychom neradi zmeškali večeři na hotelu.
Závěrem
Jak jsme zjistili, nejenom Český les, ale i blízké Krušné hory jsou ideální na kolo. Nabízejí řadu hezkých míst a hlavně krásnou krajinu k tomu, jenže vše je tak nějak různě poházené a poměrně vzájemně vzdálené. Museli bychom nachodit 10 až 15 kilometrů a pak si užít jednu malou zajímavost. Ze skal u nás jsme zvyklí jít 15 až 20 kilometrů a pořád být obklopeni skalami. Tady to spíš připomíná Orlické hory. Takže sem příště už jen s horským kolem.
Loket, Krásenský vrch a Svatošské skály
Články ze stejné lokality
- Dřevěný most a Šemnická skála v rubrice Výlety a turistika (2021)
Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 0 | přidat komentář