V noci bylo hrozné horko, pak přišla bouřka a pršelo. Ráno taky prší a tak měníme plány. Celodenní pěší výlet posouváme na jindy a dnes si dáme takovou spíše autoturistiku s krátkými procházkami k několika zajímavým místům Kokořínska.

(Mšenské) Pokličky

Začínáme Pokličkami, těmi Mšenskými. Podle obrázků nám přišly zajímavější než ty Jestřebické, a tak jsme se rozhodli pro ně. Parkujeme na parkovišti přímo pod Pokličkami, po modré značce se vydáváme po strmých schodech přímo ke skalním útvarům tyčícím se nad námi. Schody jsou mokré, tak dáváme pozor, abychom nejeli hned zase po zadku dolů.

U Pokliček taháme pláštěnky a říkáme si, jestli je tohle všechno!? Hezké. Lezeme ještě výš na vyhlídkové místo, kde se nám tyto skalní útvary ukazují v plné kráse, jen mírně zastíněné náletovými stromy. Opravdu je to hezké, ale tolik povyku kvůli tomu...

Jdeme zpět dolů a zcela mimo plán zkoušíme jít po modré značce opačným směrem do rokliny. Děti si procházku užívají, protože po písčité pěšině teče potůček vody, na kterém staví různé hráze, od kterých je pak nemůžeme odtrhnout.

Rokle Apatyka

V mapě koukám, že modrá vede až k roklině Apatyka a rozhodujeme se tam dojít. Cesta se postupně svírá mezi skalami a je moc hezká - tolik voštin a tak drobných jsme ještě nikde ve skalách neviděli.

Rokle Apatyka je opravdu malebné místo - příjemné překvapení, a to jsme sem původně vůbec neplánovali jít. Cestou zpět k autu jsme zkontrolovali naplnění přehrad.

Po dopravních komplikacích, kdy se na úzké silnici v Kokořínském dole potkaly dva velké kamiony s návěsem, přejíždíme na parkoviště pod hrad Kokořín, kde jsme v blízké (a jediné) restauraci Pobuda poobědvali (nic moc), a přejíždíme k jeskyni Klemperka. Původně jsme, když je takové syschravé počasí, chtěli zajít na prohlídku hradu, ale na Kokořínsku platí zavírací pondělky i v sezóně.

Jeskyně Klemperka

Po žluté jsme u jeskyně za pár minut. Vstup do jeskyně je výš ve skalní stěně, takže musíme využít žebřík. Z ochozu vedou schody zase dolů do vytesaných jeskyní. Ještě že máme čelovku!

Žebřík u vstupu do jeskyně Klemperka

Spodní místnost je zalitá silnou vrstvou jílu, ve kterém jsou hluboké stopy; možná i ztracená bota, kterou už bláto nepustilo. Raději jdeme zpět, abychom nepropadli a taky nepřišli o boty. Nahoře fotíme a opatrně s dětmi slézáme žebřík.

Uvnitř jeskyně Klemperka

Jeskyně Rozbořenka

Roklinou pokračujeme dál. Drobně prší a jsme obklopeni úplnou divočinou - teda kromě té cesty, po které jdeme. Došli jsme až k jeskyni Rozbořenka. Zajímavostí je, že v minulosti šlo o skutečné obydlí, kdy část domu byla zahloubena do skály. Později ji využívali trampové, což jim zatrhla StB pomocí výbušniny. Dnes se skládá ze tří místností vytesaných ve skále, využívaných opět trampy. V jedné místnosti je hromada listí - asi na spaní, nějaké látky, sklenice se svíčkami a vyhaslé ohniště. Moc útulně to tu nevypadá.

Cestou zpět déšť přidává. Po včerejší zkušenosti jsme si zkontrolovali podrážky, jestli tam není bobek a rádi si sedli do auta.