bike-trek.cz

Víkendový útěk za kopečky

  13. a 14. května 2017
Úvod / Články / Výlety a turistika / Víkendový útěk za kopečky

Tak se to přeci jen podařilo! Já i Pavol jsme si v našem zaplněném kalendáři našli čas na společný víkend v přírodě. Už dlouho mu slibuji, že mu ukážu krásy mého rodného kraje a vezmu ho do Broumovských stěn a na Hejšovinu týčící se v blízkém polském pohraničí. I když jsme museli nedělní plán značně zredukovat, užili jsme si pohodový víkend, který Pavol zahájil opravdu netradičně.

Velká Hejšovina a Bludné skály

sobota, 13. května

Je překrásné ráno a navíc jsme vyrazili poměrně dost pozdě, takže předpoládám, že plácek u hranic s Polskem bude už poměrně obsazený. K mému údivu jsme tu ale úplně první. A divit jsem se nepřestal ani ve chvíli, kdy se Pavol připojil k ptačímu zpěvu a zahájil náš turistický víkend zapískáním na fujaru!

Za turistickým hraničním přechodem jsme se vydali vlevo do kopce po zelené turistické značce mířící do lesa. Musel bych se hodně zamyslet, abych spočítal, po kolikáté tudy už jdu. Nahoře na okraji louky odbočujeme vpravo na modrou a když jsme prošli krátkým lesem, objevil se před námi v protisvětle ranního slunce typický obrys Hejšoviny. Tolik známý pohled pro mě a nový pro Pavola.

Hejšovina

Přes rozlehlé zvlněné pastviny přicházíme pod kopec, po známém krátkém úseku přecházíme na žlutou a po ní stoupáme na stolovou horu k chatě. Během hovoru se snažím Pavolovi přiblížit, jak to tu vypadá za různých ročních období.

U chaty mě vyděsilo to množství lidí. Takové davy jsem tu nikdy neviděl! Dáváme pauzu na ochutnávku místního piva a na výhledy. Pavol je trochu dezorientovaný a ptá se mě, jakto že nás na všechny strany obklopují samé české kopce, když jsme v Polsku. 

Dál u pokladny platíme 50 Kč za osobu (s placením v Korunách není v polském příhraničí problém - alespoň tady) a vstupujeme do labyrintu skal stolové hory Velká Hejšovina. Vynecháváme první vyhlídku ze skály, na kterou vedou široké kovové schody, abychom té největší grupě turistů trochu utekli a měli větší klid na další krásná místa. Ale i tak se to zasekává, zvláště na schodech dolů do Pekla. Podle mluvy poznáváme, že jsou to naši krajané, kteří jsou unešeni z této hluboké a úzké roklinky.

Chata na Velké HejšoviněChata na Velké Hejšovině - tolik lidí jsem tu nikdy neviděl

Přes vyhlídku Nebe a další místa, která už byla na těchto stránkách tolikrát popsána, přicházíme na vyhlídky na jižním okraji hory, které jsou na vysokých skalách. Tady si to užíváme skoro sami, protože skupina lidí před námi sem zapomněla odbočit. Myslím, že to bylo právě tady, kde jsme slyšeli první zahřmění.

Až doma jsem zjistil, že jsem dnes na Hejšovině vůbec nefotil. Ale fotek z Hejšoviny je na těchto stránkých k nalezení z minulých návštěv dost a dost.

Pak už míříme k východu a sestupujeme schody do turistického centra Karlów. Tady plánujeme oběd. Vybral jsem stejný stánek jako při posledním bajkovém švihu, když jsem tu byl spokojený s chutným kebabem. Pavol byl ale zvídavý a ochutal hustou čočkovku, ve které se v celku topil pořádný kus párku. Vypadala skvěle a já se nechal taky zlákat. Byla výborná a na kebab, který jsem si chtěl dát potom, už v žaludku nezbylo místo. Rozpršelo se a tak se stěhujeme pod velký slunečník. Stánek má sice i střechu, ale z pod slunečníku byl hezčí výhled.

Bludné skály

Déšť mírně ustal a my se rozhodli pokračovat. Bundy jsme si ale museli nechat. Máme namířeno do Bludných skal, ale cestu si zkracujeme cestou, kterou jsme si vyzkoušeli během poslední návštěvy letos v lednu. Z Karlowa jdeme po silnici směr Ostra Góra. Spouští se docela slušný déšť, trochu víc než jen přeháňka, které předpovídali. Ale vybaveni do podobného počasí jsme a oba zkušení, takže nám podobné počasí nevadí. Naopak, po chvíli, když přeci jen déšť ustal úplně, jsme odměněni krásnou scenérií, kdy z chuchvalců stoupající páry vystupují zelené kopce. "Byl jsem tady už mockrát, ale takhle jsem to tu ještě neviděl", říkám Pavolovi.

Tou dobou jsme už opustili silnici a jdeme po lesní neznačené lesní cestě. V jednom z ohybů tu dolů padá malý potůček přes kaskádu z otesaných kvádrů. Minule byla pod sněhem a tak ji tu teď obdivujeme oba. Brzy se napojujeme na zelenou turistickou značku spojující Bludné skály a Ostru Góru. Po lesní pěšině stoupáme k pískovcovému bludišti.

Ve skaláchPovalové chodníky jsou dnes užitečné

Nahoře míříme rovnou mezi skály. Přihrbujeme se a soukáme se do prvních štěrbin mezi skalními útvary. Klikatá dřevěná lávka nás provádí tímto fantastickým světem, takže zabloudit nelze.

"Tady je to jak z nějakýho filmu", povídá Pavol a já ho hned ujišťuji, že není daleko od pravdy. Muří noha - jeden ze zdejších skalních útvarů - si zahrála ve světoznámém fantasy filmu. Ale i ostatní skály nejrůznějších tvarů, po kterých se někde kroutí kořeny, jinde jsou obrostlé mechcem, nabízejí tajemnou podívanou. Vše je dnes podmáčené a v mezerách mezi skálami se drží pára.

Výhled do krajeVýhled do krajiny směrem k Velké Hejšovině

Na závěr se zastavujeme na vyhlídce na západním okraji Bludných skal. Nízká oblačnost nám dovoluje dohlédnout tak maximálně na Ostaš, ale to vůbec nevadí. Opouštíme bludiště a po červené značce se po nově zbudovaném betonovém chodníku vracíme k východu a po zelené značce se vracíme dolů k lesní cestě. Tady se ale držíme zelené až k hraničnímu přechodu do Machovské Lhoty.

Hladoví jsme se zastavili Na Mýtě, ale poslední jídlo dne jsme si dali na Hvězdě. Večer jsme strávil i výhledem z terasy, odkud se do tiché jasné noci, plné hvězd a světel z Broumova a okolních vesnic a červených jasných světel z vysílačů na polské straně, nesl houpavý a uklidňující zvuk fujary.

Dotek Broumovek

neděle, 14. května

Ranní výhled z Hvězdy do broumovského výběžku byl fascinující. Zážitek Pavol ještě umocnil zvukem fujary. To byl opravdový relax, sedět na terase zalité sluncem, dívat se do korun stromů a na pole, vesnice a lesy pod námi a poslouchat mix hlubokého tónu fujary a ptačího zpěvu.

Na dnešek jsem připravil 20 km Broumovskými stěnami, abych mohl svému parťákovi ukázat to nejlepší, co zdejší krajina nabízí. V podstatě shodnou trasu jako podnikli v roce 2004. Jenže náš plán na kompletní projití východní části Broumovských stěn musíme zredukovat na polovinu.

Kamenné hřiby

Parkujeme nad Slavným. I tady skončily staré dobré časy, kdy sem na plácek zajíždělo jen pár znalých turistů. Dnes se za parkování platí už i tady, a to 60 Kč na den.

Nejprve zaskakujeme po červené značce k blízkým Kamenným hřibům. Ty a okolí si ještě prohlížíme ve slunečních paprscích, ale kupící se mraky signalizují brzký příchod bouřky. Pak se vracíme směrem k parkovišti, ale na okraji lesa odbočujeme k jiho-východu.

Kamenné hřiby

Vyhlídka Koruna

1,5 kilometru fádní asfaltky si krátíme povídáním, než se objeví zelená značka odbočující vlevo do lesa. Postupně nás zavádí mezi skály a mírně stoupáme k rozcestníku U Zeleného hájku. Od rozcestí pokračujeme skalním terénem po žluté značce až na nedalekou vyhlídku Koruna.

Včera jsme se dívali z Hejšoviny sem a dnes se díváme naopak na Hejšovinu, aby Pavol viděl, kde byl a jak ten kopec vypadá z dálky. Na vyhlídce začíná kapat a po chvíli si musíme vzít bundu.

VyhlídkaVýhled z Koruny na Velkou Hejšovinu

Korunu opouštíme už za deště a doprovází nás hřmění, které se ve skalách tříští do hlubokého rachotu. Bouřka je ale zatím daleko. Teď se držíme žluté značky směřující k severo-západu. Před Kamennou bránou přestává pršet a můžeme sundat kapuce.

Kamenná brána

Snad to Pavol nehrál, ale já byl překvapený jeho nadšenou reakcí, když se před námi objevilo okno Kamenné brány. Komentoval to slovy ve smyslu, jak to, že tady něco takového vůbec je!? Museli jsme chvíli počkat, až se tu dofotí a sbalí skupinka turistů, než jsme si okno mohli sami v klidu vyfotit a vylézt si tam.

Kamenná bránaU Kamenné brány

Otevřel se nám výhled do broumovského výběžku přiklopeného těžkými mraky, které se právě vylévaly na hraniční Javoří hory hustým deštěm. Tmavě modrý závoj zastiňoval výhled i na Soví hory a my mohli být rádi, že je ten déšť teď na opačné straně a relativně daleko od nás.

Od Kamenné brány pokračujeme po žluté značce. Zaječí roklí pak stoupáme závěrečený lesní úsek k parkovišti na Slavném. A tak jsme slavnostně zakončili druhý den našeho turistického víkendu, který jsme museli zkrátit.

Víkendový útěk za kopečky

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 0 |  přidat komentář

Články ze stejné lokality

Krátké zprávy

Noční Sněžka

Díky všem, kteří se dnes zúčastnili nočního výstupu na Sněžku. Neodradila je ani špatná předpověď počasí, která se v něčem vyplnila a v něčem určitě přinesla nezapomenutelný zážitek - hlavně při sestupu k Polské

Bajkovali jste v Hinterglemmu?

Už je tomu 10 let, co jsme se vydali bajkovat do rakouského Hinterglemmu. Z této akce vznikl jeden z nejčtenějších článků, přestože jsme to tam nestihli projet všechno. A proto se obracíme