Jak jsme nevylezli na Králický Sněžník

15. února 2009

Podle našich původních plánů a předpovědi zjištěné z internetu několik dní dopředu, měl být výšlap na Králický Sněžník polojasný, s trochou sněhu a krásnými výhledy. Nic z toho se nekonalo, vše bylo jinak a my se nakonec na jeho vrchol nedostali. Nejprve se brodíme sněhem po kotníky, pak po kolena a nakonec až po rozkrok. Podmínky, které z jinak normálního výletu udělaly regulérní horskou akci.

Krátce po osmé ráno zastavujeme na parkovišti v Dolní Moravě a jsme překvapeni velkým množstvím sněhu, který se začal objevovat už cestou, a to hned za Hradcem. Oblékáme zimní doplňky, dobalujeme malé batohy a bez nějakého zdržování se vydáváme od rozcestníku po žluté značce, která by nás měla provázet až na vrchol Sněžníku.

Na cestě obklopené několika chatami a chalupami je asi tak 20 cm čerstvého sněhu, ale za mostem, po kterém překonáváme Moravu, je více než čtvrt metru pěkného prašanu. I kameny vyčnívající nad klidnou hladinou říčky mají krásné a vysoké bílé čepice. A v tomto terénu nás čeká 10 kilometrů, což teda nebude žádná sranda. Hlavně proto, že jsme už dlouho nikde nebyli, nic neušli, netrénovali, nemáme fyzičku. Jsme úplní chcípáci a teď se pustíme do tohohle! „Ne všichni jsou chcípáci!“, dotčeně dodává Vláďa. To je pravda, on má na pohybovou aktivitu dost volna, které mu neustále závidíme.

Postupně odbočujeme z cest a sněhu přibývá. Tady je už po kolena.

Začíná mi být teplo a tak zastavuji, abych si sundal bundu a šel dál jen ve flísce. Když jsem pak doháněl Martinu s Vláďou, uvědomil jsem si, že vrstva sněhu neustále roste, my postupujeme zatraceně pomalu a vyčerpáváme se už na samém začátku. Navíc se celou dobu stále sype. Chvíli se vyjasnilo natolik, že jsem začal věřit poslední předpovědi o polojasném dni s několika slunečními paprsky, ale to byl skutečně jen krátký okamžik, během něhož se na nás nesnášely bílé vločky. …zobrazit celý článek

strana: 12345 …20