Hřeben Vršatských bradel je dobře viditelný už z "dé jednotky" odkud jsem při jedné cestě z Bratislavy do Žiliny odbočil a zamířil do Bielých karpát právě s cílem projít si tento výrazný pás bílých skal. Nejvyšším bodem této přírodní rezervace je vrchol Javorník (898 m n.m.), který ale není turisticky přístupný. Vystoupit se dá na druhý nejvyšší vrchol Bielych karpát - Chmeľová (925 m n.m.) - nebo na Vršatec ke zřícenině hradu, kam ale nevede žádná oficiální značená cesta.
Vršatská bradla je vlastně úzký pás bílých skalisek táhnoucích se ve směru jihozápad - severovýchod tvořící hřeben Vršatec - Javorník (898 m). Na vrcholu Vršatec, který byl osídlený už v době bronzové, dnes najdeme zříceninu hradu. Zmínky o hradu se poprvé objevují v listinách z roku 1244 a podle dochovaných záznamů často měnil majitele. V roce 1708 zde došlo k náhodnému výbuchu (nevím, co je tím myšleno) a od té doby je v rozvalinách.
Vršatská bradla při příjezdu do Vršatského Podhradie od obce Pruské
Vršatské bradlá
Na výlet se vydávám poměrně pozdě. Už jsou dvě hodiny, když zamykám auto na parkovišti na konci silnice nad obcí Vršatské Podhradie a odcházím po vyšlapané pěšině vzhůru do kopce po žluté značce. Pěšina stoupá do sedla mezi masivem Vrašatského bradla a kopcem Chmeľová, který zalesněný vidím po levé straně. Za sebou vidím skalní ostroh se zříceninou hradu Vršatec, kam se chci podívat až na závěr.
Přehoupnul jsem se přes sedlo a sklon pěšiny se otočil. Klesám v příjemném stínu listnatého lesa a mé oko bajkera v pěšině vidí krásný vlnící se singltrek. Není tu už takové sucho a tak není nouze i o bláto. A co to v blátě nevidím? Otisk nějakého bajku, a ne jednoho! Takže někdo si to tady přeci jen na kole užívá.
Podle fotek Vršatského bradla, které jsem viděl na internetu, jsem čekal, že zde budou otevřené výhledy na celý hřeben bradel, zlatou korunu Bielých karpát, ale místo toho jdu neustále lesem a jen přes právě rašící listí někde vidím na obrysy skal. Pěkný pohled by snad mohl být od Červeného Kameně na protější straně údolí, který vidím přes louku, na níž dole vycházím. Na starých fotkách na informační tabuli je vidět, jak to tu vypadalo před 100 lety, kdy byl pohled na celé bradlo nádherně odhalen, protože tu tehdy nebyl les.
Pohled na Červený Kameň
Tady se marně pokuším dobře vyfotit čtyři věže vyčnívající nad les, ale právě je to přímo proti ostrému slunci, takže z toho asi nic nebude. Nechávám toho a mezi náletovými křovinami pokračuji dál po značce, až vycházím z lesíka úplně ven na další louku. Jsem na severo-východní straně bradel, kde se napojuji na modrou turistickou značku.
Na starých fotkách na informační tabuli je vidět, jak to tu vypadalo před 100 lety, kdy byl pohled na celé bradlo nádherně odhalen, protože tu tehdy nebyl les. Trochu to připomíná výstup na Mount Taranaki - nádherná dominanta, když se díváte z dálky, ale když jste přímo na něm, tak se celý dojem jakoby ztratí. Takže pokud je pro vás cesta cílem, pak se vydejte na procházku kolem Vršatského bradla. Ale zdejší okolní krajina, kopce porostlé listnatými lesy v jarní zelené a louky mezi nimi jsou nádherné.
Dělá se pěkné horko. Počasí na kraťasy, ale ty jsem si na dubnový výlet opravdu nebral. Sestupuji po polní cestě na asfaltku, která začíná postupně stoupat zpět do vsi. Tady se zdravím se třemi zpocenými a zadýchanými cyklisty, kteří, jak mi sdělují, se už těší na zasloužené pivko.
Zřícenina hradu Vršatec
Procházím mezi domy, za kterými se na jedné straně zvedá skála Vršatského bradla. Kdo ví jestli tento pohled už místním zevšedněl. Stoupám po silnici, po které jsem sem přijel autem, a blížím se k sedlu, kde se v zatáčce proplétá mezi vrcholem Vršatec a zbylým bradlem. Vlevo nad sebou mám Vršatec s viditelnými zbytky hradu. Tam se chci teď podívat.
Po nějaké pěšině, která odbočuje ze silnice, stoupám pod skalní masiv. Z tohoto místa se mi nabízí hezký pohled na hřeben Javorník. Trochu ho kazí jen vedení vysokého napětí. Tady už narážím na vyšlapanou pěšinu stoupající nahoru ke zřícenině. Tady je mnohem čilejší ruch než na celé cestě kolem bradel.
Po prudké pěšině jsem vystoupal na náhorní plošinu, kde jsou v řídkém lesním porostu roztroušeny pozůstatky hradu. Někde jsou to jen části, jinde poměrně zachovalé celky kamenných zdí. Dá se tu volně procházet a kromě prohlídky samotné zříceniny si můžu užívat i výhledy dolů do krajiny.
Ovšem nejlepším místem nabízejícím opravdu krásný výhled je zbytek věže, která je vlevo na nejvyšším skalním ostrhu. Právě se odsud vrátila větší skupinka lidí a postarší zdatný turista mi sděluje, že výstup nahoru stojí za to. Po další pěšině mezi ruinami jsem tedy vystoupal na stranou položený vrchol Vršatec, kde stojí posledná zbytky nějaké strážní věže. Účel této stavby odhaduji podle toho, že je odsud krásný výhled daleko do nížiny a do okolních hor, dolů na příjezdovou cestu, na Vršatské Podhradie i na protější hřeben Javorníku.
Výhled na hřeben Javorníku a část obce Vrašatské Podhradie
Chtěl jsem si to tu užít až do západu slunce, ale obloha se začíná nějak zatahovat. I cestou sem hlásili v rádiu příchod deště. Sestupuji po stejné pěšině dolů na parkoviště. Celý okruh i s prohlídkou zříceniny hradu jsem v naprosté pohodě i s focením šel 3 hodiny.
Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 0 | přidat komentář