bike-trek.cz

Černohorské rašeliniště

  24. července 2010
Úvod / Články / Výlety a turistika / Černohorské rašeliniště

Černohorské rašeliniště je největší rašeliniště lesního typu v Krkonoších. Leží v sedle mezi Černou a Světlou horou v pramenné oblasti Černohorského potoka na ploše asi 65 ha (0,65 km²). Maximální mocnost rašeliniště je 2,5 m a celkový objem kolem 420 tisíc m³. Černohorská rašelina byla už v roce 1952 vyhlášena jako Státní přírodní rezervace, nyní leží v I. a II. zóně Krkonošského národního parku. Rašelinu zpřístupňuje naučná stezka v délce 4 km, která vás seznámí s nejzajímavějšími partiemi, s přírodními a historickými zajímavostmi okolí.

Narozdíl od včerejška se probouzíme do mlhávého a velmi větrného rána, doprovázeného drobným deštěm, který postupně utichá v lehké mrholení. Stromy se ohýbají pod nápory větru, protější Studniční hora je vidět jen do poloviny a Sněžka mizí v nízké oblačnosti úplně celá. Počasí jak stvořené k výletu do blízkého Černohorského rašeliniště. Z Pece pod Sněžkou vycházíme na jih, nahoru po modré turistické značce. Když jsme vystoupili nad les, opřel se nám do zad tak silný vítr, že nám fakticky usnadňoval chůzi do prudkého stoupání. Od Husovy boudy se řídíme žlutou značkou a později červenou, která nás téměř liduprázdnými horami, kde potkáváme jen pár lidí přebíhajících mezi jednotlivými boudami rozházenými pod Slatinnou strání, dovádí k rozcestí Javoří důl - vodojem.

Výhled na rašeliniště
Pohled na velkou rašeliništní louku z dřevěné rozhledny

Jsme tady, zde lze nastoupit na okruh naučné stezky vedoucí rašeliništěm na Černé hoře. Seznamujeme se se základními fakty největšího Krkonošského rašeliniště uvedenými na velké dřevěné tabuli (jde o text v úvodu článku) a vstupujeme na dřevěný chodník, který, jak později zjišťujeme, vede převážnou částí okruhu.

Vyhlídková věž

Je znát, že jsme sem z Pece nastoupali pár metrů, protože je tu díky nizké oblačnosti větší mlha. Začíná sice drobně pršet, ale to nás neodrazuje od prohlídky rašeliniště. Jak se s Martinou shodujeme, tohle počasí bude vlastně mnohem příhodnější. A asi opravdu bylo. Později jsem viděl několik fotek na internetu, které byly pořízeny za slunného dne, a opravdu tomuto místu sluší mlha a sychravo víc.

Naši prohlídku zahajujeme pochodem k vyhlídkové věži, kam nás vede spíše zvědavost, co že to bude za věž. Po krátké chvíli k ní přicházíme a kromě pohledu na její dřevěnou kostru se nám otevřel také výhled na louku. Jak nás informuje další tabule, jsme u velké rašeliništní louky, která je považována za nejcenější část zdejšího rašeliniště. Dozvěděli jsme se tu, že rašeliniště vzniká z odumřelých částí rašeliníků, mechů a dalších rostlin bez přístupu vzduchu a že má velkou konzervační schopnost. Takže jestli chcete, aby po vás něco zůstalo, zkuste to tady. :-)

Lávka procházející lesem
Dřevěný chodník vede převážnou částí naučného okruhu

Od rozhledny se vracíme stejnou cestou a kousek od vstupu se dáváme vlevo na značený okruh. Dřevěný chodník se vine několik centimetrů nad terénem a je obklopen sytou zelení kapradí a trav nebo malými potůčky, tůněmi a mokřinami. Střídají se pasáže hustého lesa s palouky, na kterých se k nebi tyčí několik polámaných a křivých soušek nebo se u země krčí ztrouchnivělé pařezy bohatě porostlé mechy a lišejníky. Ale aby to tu nebyla až taková idylka, vidíme také spoustu pokácených a na kusy rozřezaných stromů.

Dlouhá vlákna jemné lesní trávy jsou pokrytá drobnými děšťovými kapkami, které už teď padají spíše ze stromů než z mraků. V hustém porostu místy prosvítají oka jezírek odrážejících šedou oblohu. Dřevěný chodník jsme nechali za sebou a po lesní cestě se dostali na doslova dřevěnou cestu. Původních asi 80 cm šířky dřevěné stavby se tu na několik desítek délkových metrů rozšířilo na asi 2,5 m. "Že by tu za krásného počasí chodily takové davy?", ptáme se sami sebe. Tak to můžeme být rádi, že jsme tu dnes sami. Minuli jsme se jen s čtyřčlennou skupinkou, se kterou jsme se poprvé potkali u rozhledny.

To už jdeme zase po běžné lesní cestě, když překonáváme malý mostek přes dozlatova zabarvený potůček vytékající z rašeliniště. Krátce na to jsme u Pardubických bud. Nejprve jsme je chtěli nechat bez povšimnutí, protože jsme měli v plánu zajít na oběd do Pece. Ale čas oběda je už dávno pryč a my budeme muset stihnout také večeři. Takže se rozhodujeme pro občerstvení zde. Docela příjemná zastávka v sychravém dni, stejně tak jako čaj a česnečka, kterou jsme si tady dali.

Mokřina
Jedno z miniaturních jezírek v Mrtvém lese

Když asi po 40 minutách vycházíme ven, je trochu lepší viditelnost. Stále nic moc, ale už mírně rozeznáváme budovy v Jánských Lázních a Svobodě nad Úpou. U Pardubických bud naučná stezka míří zase do lesa. Stoupáme opět po dřevěném chodníku, který tady trochu klouže. Asi proto jsou na něj přibity příčné lišty. Vypadá to jako žebřík do slepičího kurníku. Po něm se dostáváme zase na pevný podklad lesní cesty. Už tu není mokro. Tento fakt jako by chtěly dokázat i okolní stromy, tedy spíše jejich suché mohyly bez větví, smutně vztyčené k nebi.

Po chvíli se krajina mění a podrážky našich pohor už zase klapou po dřevě. Chodník je zpočátku zatočený jako alpská silnice (jen postrádá to stoupání) a později se narovnává a mizí v dálce mlhy mezi sotva tušenými obrysy smrků. Uzavřený les se tu střídá s malými palouky se žlutou a zelenou trávou a miniaturními jezírky tmavé nebo zlatavé vody. Některá jsou sytě zelaná díky mechům, které v nich rostou. Jsme v Mrtvém lese, jak nás informuje další z tabulí.

Lávka nad mokřinami
Mrtvý les

To už se pomalu blíží odbočka na žlutou značku, kterou máme v plánu využít. Zbytek značené naučné stezky, jenž se v kruhu vrací k rozcestí Javoří důl, vodojem, vynecháváme a míříme po žluté z kopce na sever. Po necelém kilometru nás pěšina dovádí na lesní cestu, tedy spíše křižovatku lesních cest. Zdravíme se tu s mladou sportovkyní, kterou ani dnešní "nečas" neodradil od asi každodenního běhu, a dáváme se druhou odbočkou vlevo. V jedné dlouhé serpentině sestupujeme, až přicházíme na zelenou značku spojující Vlašské boudy s Thamovými. Od nich pokračujeme na modrou turistickou značku sledující Javoří potok. Stoupáme nahoru po asfaltce, přecházíme potok a po dalších asi 400 metrech jsme opět na červené značce v Sedle pod Kolínskou boudou. Odsud už se vracíme do Pece stejnou cestou, kterou jsme sem přišli.

Byl to jenom takový malý výlet, celkový okruh z Pece měl něco kolem 15 km, ale v dnes panujícím počasí to byl ten správný cíl. Mlha a sychravo dodaly rašeliništi tu pravou atmosféru a déšť umocnil pestré barvy přírody.

Další informace:

  • Výchozí místo: Pec pod Sněžkou. Lze sem také dojít z Jánských Lázní (cca 5,5 km) nebo využít kabinkovou lanovku na Černou horu (1,5 km pěšky k začátku naučné stezky rašeliništěm).
  • Délka okruhu: 15 km, nastoupáno: asi 650 m (z Pece pod Sněžkou).
  • Několik základních faktů je možné čerpat na www.hory-krkonose.cz, jen je zde v přiložené mapě uvedena chybná poloha rašeliniště.

Černohorské rašeliniště

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 0 |  přidat komentář

Články ze stejné lokality

Krátké zprávy

Rallye Sudety 2019

Reportážní video z letošního deštivého a blátivého ročníku Rallye Sudety, který přinesl i několik novinek na trati, najdete na stránkách iVysílání České Televize.

Nová rozhledna na Velké Deštné

Na nejvyšším vrcholu Velké Deštné by snad ještě v letošním roce měla být otevřena úplně nová rozhledna, jejíž stavba právě probíhá.

Nová rozhledna na Velké Deštné

26. října se koná slavnostní otevření nové rozhledny na Velké Deštné v Orlických horách.

Žaltman, jak ho neznáte

Při projížďce po hřebenu Jestřebích hor jsem narazil na hromadu staré kovové konstrukce. Červeno bílý nátěr byl neklamným důkazem, že se jedná o demontovanou rozhlednu z vrcholu Žaltman. Takže se nelekněte, kdybyste se