nacházíte se: úvodní strana > výlety > Bludné skály v moci noci

26. září 2009

Bludné skály v moci noci

Noční foto před vchodem do Bludných Skal

Pořád s Vláďou vzpomínáme na to, jak jsme poprvé navštívili Hejšovinu a Bludné skály. Od té doby jsme tam zavítali mnohokrát, za nejrůznějšího počasí i ročního období, ale první dojem zůstal nepřekonán. Snad proto by mohl být nápad zavítat sem v noci a navázat tak na povedený noční výstup na Sněžku (2007) zpestřením a novým pohledem na známé místo. Alespoň tak se nám to s Martinou jevilo, když jsme to začali plánovat a postupně realizovat.

Nebudu tvrdit, že by mi bylo probuzení o půl třetí ráno nějak extra příjemné, ale ani zdaleka mi nevadilo tak, jako každodenní vstávání do práce o několik hodin později. Dal jsem si za cíl být v místě srazu jako pořadatel s deseti minutovým předstihem, ale to se nepovedlo. Do Machovy Lhoty jsme přijeli jako poslední minutu před čtvrtou. Podle čelovek probleskujících do tmy jsem skouknul, kde všude se pohybují výletníci, kterým stálo za to dnes vstávat; a všem o mnoho dřív než my. Účast je zajímavá, je nás celkem šestnáct a auty jsme se sjeli z nejrůznějších míst: Prahy, Trutnova, České Třebové, Rychnovska a z Hradce. Postupně se zdravíme a sdružujeme do jednoho místa. Důvod je jasný: rozdávají se dárky, na které se mnozí už předem zvědavě vyptávali. Vláďa poté, co zjistil o co jde, to nazval dar-nedar. Muži vyfasovali zelené, ženy modré a my s Martinou jsme se označili oranžovým chemickým světlem. Ještě pokyn o povolených barevných kombinacích světel, která se budou chtít někde oddělit od davu, a rychle vyrazit.

Noční Bludné skály

Pod úplně jasnou hvězdnou oblohou míříme k blízkému turistickému hraničnímu přechodu do Polska. Je poměrně chladno a litujeme, že jsme si nevzali rukavice. Ty má jen Kuba, ale už je musel odevzdat. Radek s Mirkem nám ukazují některá souhvězdí, protože co se noční oblohy týče, jsem úplný laik. Poznám jen Velký Vůz a kvůli orientaci Polárku. Hned za hranicemi se necháváme zmýlit první asfaltovou odbočkou, ale zdržení je zanedbatelné. Zašli jsme si jen nějakých 20 metrů. Pak už se vydáváme správnou cestou vzhůru po úzké a rozbité asfaltce, která v několika zatáčkách stoupá vzhůru nočním lesem. Někteří z nás občas šetří baterie a vypínají své čelovky. Jenže potom je slyšet škobrtání a kopání do uvolněných kamenů ve výmolech. Skoro se divím, že vzápětí nenásledují žádné nadávky. Ale asi je to tím, že panuje skvělá nálada, je nádherná noc a převládá očekávání (u většiny z nás), co mají od místa s názvem Bludné skály očekávat. To tam dojdeme po asfaltce? Nezabloudíme? Přežijeme? Jirka si raději v případě úrazu předem domluvil odtažení zpět do Čech. Neuzavřel si totiž speciální pojištění. Dnes jsou s námi Jirkové dva, ale on ví, kterého se to týká:-) Jen nevím, co má Vlaďka za lubem, že si neustále maskuje svítící tyčku.

To není UFO, tuhle světelnou stopu děláme my

Konečně přichází odbočka zelené značky, která nás zbavuje asfaltu pod nohama a zavádí nás na mírně stoupající lesní pěšinu, doplněnou v závěru pískovcovými schody. Ve tvářích všech lze číst úlevu, že míříme do opravdové přírody. Nebe se na východě začíná pomalu projasňovat, ale na chůzi bez světla čelovky to tu není. Pod nohy se kromě zmíněných schodů neustále připlétají vystupující kořeny a kameny. Prostě krásná pěšina! Téměř v jejím závěru, kdy už je to jen pár metrů ke vstupu do Bludných Skal, se zastavujeme a zíráme na tu podívanou. Lesním průsekem totiž vidíme na nedalekou stolovou horu Hejšovina, za kterou začíná svítat. Nádherný pohled. Jen škoda, že ve skalách už nebudeme za úplné tmy.

Nad Hejšovinou už svítá

Nevím, jestli se ve skalách někdo neztratí, a tak ještě než se vnoříme do skalního bludiště, shromažďujeme se k focení. Oslnění bleskem zkoušíme ještě jedno foto pouze při světle lightsticks, ale nic z toho není. Náhle se z lesa ozývají podivné zvuky připomínající bručení medvěda. Někdo v tom poznává jeleny v říji, od nichž nám prý žádné nebezpečí nehrozí.

V 5:55 vstupujeme kolem ještě zavřené pokladny do bludiště. S tím bludištěm je to trochu přehnané, protože celými skalami nás provádí dřevěná lávka, která tu je kvůli bahnu a rašelině. Jenže teď už je strašně dlouho sucho a i tady se to projevilo. I tak je příjemné slyšet a vidět nadšení těch, kteří jsou tu dnes poprvé. S Vláďou taky vzpomínáme, jak se nám tu poprvé hodně líbilo. Škoda, že mozek nemá funkci cíleného mazání, abychom si to mohli prožít znovu. Alespoň můj mozek funguje jako cedník, takže nikdy nevím, co v něm uvízne a co propadne do hlubin zapomnění. Možná jsem zapomněl i nějakou zajímavost z tohoto výletu. Tak mě když tak doplňte.

V Bludných Skalách


Skalní útvar Muří Noha


Ranní krajina kolem Ostaše (pohled do ČR)

V úzkých průlezech má největší výhodu Domča, protože se nemusí moc shýbat a všelijak balancovat velkým tělem, aby se těmito místy protáhla. Nám ostatním to dalo trochu více práce, zvláště s batohy na zádech, které bylo nutné protáhnout někdy i násilím. V takovém případě šustily o stěny jako o život. Mezerami a dírami ve skalách probleskují bílá světla čelovek a tak při hovoru jen podle barvy svítících tyček můžeme říct buď jen: „Dobrý co, woe?“ nebo zvolit mnohem poetičtější vyjádření dojmů. Při tom všem se snažíme fotit. Sám jsem poznal, jak to může být nepříjemné, když jsem v jednom místě vůbec neviděl dřepícího Vláďu a z ničeho nic byl oslněn bleskem jeho Canonu. Tím se omlouvám všem, kterým jsem podobným způsobem přivodil zrychlený tep. Ale nebojte, potrestal jsem se, když jsem místo před sebe koukal na displej foťáku a kontroloval právě pořízený úlovek, přičemž jsem hlavou narazil do nízké skály.

Proplétáme se úzkými skalními průrvami

Celou dobu stále postupujeme a první větší zastávka přichází až u útvaru Muří noha, který nás zaujal. Tedy až na Mirka (toho z Trutnova, dnes je nás tu nějak víc), který si vybalil sendvič a začal se jím chlubit. A dělat chutě. Když jsme opustili hlavní část bludiště a přicházeli na závěrečnou vyhlídku, obloha byla už rozjasněná. Při čekání na východ slunce se do nás dává trochu zima. Díváme se do tiché ranní krajiny českého pohraničí. Pod námi se rozkládá několik vesniček, vidíme i Polici nad Metují a charakteristický Ostaš, Broumovské stěny a mlhu kolem Broumova. Ale naše zraky nejvíce směřují k východu, zbarvenému do oranžova. Škoda jen, že výhled právě tímto směrem je zastíněn stromy. Ale i tak jsme mezi nimi zahlédli oranžovou kouli dnešního právě vycházejícího slunce. A začalo prát jen co zasvítilo na Mirkovu tvář (ne moji, ani toho z Trutnova).

Východ slunce

V sedm ráno už opouštíme Bludné Skály a po zelené značce je obcházíme zpět. Na rozcestí s červenou značkou se zastavujeme a loučíme se s českotřebováky, kteří ještě odpoledne míří do jiných hor. My ostatní míříme po červené na východ do Karlowa. Eventuelní prodloužení trasy i na Hejšovinu bylo totiž jednohlasně přijato. Cesta nám moc neubíhala a to si myslím, že jsme se moc neloudali. Možná nás v závěru trochu zdržela ochutnávka velkých borůvek, které ale nebyly vůbec sladké, nebo Radek s přítelkyní Martinou (i Martin je tu víc), kteří si odeběhli pozorovat stále ještě řvoucí jeleny. Jak hezky na sebe řvali nám pak Radek názorně předvedl. O půl deváté jsme na vyhlídce a Hejšovinu máme jako na dlani. Za další půl hodiny už procházíme Karlow.

Hejšovina

Po krátké pauze na rohlíky a housky následují dlouhé schody na vrchol stolové hory Hejšovina. Tady se už placení vstupného nevyhneme a nelze využít ani toho, že je nás víc, protože bilety grupowe tady nevedou. Při procházce okruhu na Hejšovině jsme se úplně roztrhali, takže nemohu informovat o dění všude. Tak stručně to, co se dělo kolem mě: Vlaďka s Dominikou prolézaly co se dalo, Mirek (který tu kromě mě zbyl) odvážně pózoval na exponovaných skalách fotografům, Martina, Vláďa a já jsme fotili, Jirka opíjel Martinu, Kuba litoval, že nejel jeho kamarád, a Dáša usnula v Nebi, kde jsme se asi v třetině okruhu zase všichni na chvíli sešli. Při tom všem jsme si užívali parádní a teplý den plný slunce a zastavovali se na nejrůznějších vyhlídkách nebo takových místech, jako byla Ďáblova kuchyně.

Pohled na Hejšovinu při cestě z Bludných Skal

Po malé horolezecké vložce, kterou si dal Kuba s Mirkem, následováni Vlaďkou a Martinou, už docházíme na poslední vyhlídky na jižním okraji Hejšoviny. Vidíme na Karlow i na lesní hřeben, kterým jsme sem došli z Bludných skal. Pak už se dostáváme k východu a schodům dolů. Vracíme se do Karlowa, kde to mezitím docela ožilo, otevřely se stánky s jídlem i suvenýry a přicházely desítky turistů. Takže jsme byli rádi, že se s těmi davy nemusíme nahoře potkávat.

Na první vyhlídce


Pauza v Nebi

V poledne si to už šněrujeme po zelené a dále po modré značce vedoucí z Karlowa směrem na Pastersku Góru, odkud zase po zelené docházíme zpět k hraničnímu přechodu do Machovské Lhoty. Hranici překračujeme ve 13:06 (přesný čas zaznamenal Vláďa). Na parkovišti se loučíme s kamarády z Prahy a ještě chvíli tu lelkujeme na příjemném slunci. Trochu nás bolí nohy. Aby taky ne, něco jsme dnes přeci jen ušli a to ranní vstávání je taky znát. Je třeba se odměnit, a proto míříme k Bezděkovu do hospody Na Mýtě slavnostně ukončit dnešní noční výlet.

Ohlasy byly pozitivní, což jsem rád. Mě noční skály nadchly natolik, že ode dneška už budu snad chodit na výlety pouze v noci! Díky všem za účast a za skvělou atmosféru. Musím tady pochválit Dominiku, která - ač nejmladší - skvěle zvládla celou trasu a ještě měla sílu prolézat skály.

Video

aneb jak jsme Bludné skály vnímali poprvé video na Stream.cz

Doplňující informace

• Vstupné do skal: 5 Zl nebo 50 Kč dospělý, 25 Kč dítě a student.
• Pokud chcete vidět Hejšovinu z ptačí perspektivy, pak si nenechte ujít stránky www.shora.cz.

FOTO KOMENTOVAT TISK E-MAIL RSS

Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 6

Vložení nového komentáře
Jméno *
E-mail
	zveřejnit e-mail
Web
Komentář * (max. 500 znaků)
Prosím, opiš kód *
*) povinný údaj

 

	Radek	29.9.2009, 9:46
	Výlet super... vyspaní už jsme a děkujeme za prodloužení trasy. Hejšovina byla fantastická. Už se těšímena foto. Nějak si ani nejsem schopnej vzpomenout, jestli my jsme se vyfotili všichni dohromady... Tak zatím ahoj

	Mirek ( Trutnov )	1.10.2009, 20:12
	Jojo, výlet opravdu super. Poznání nových lidiček taky. Snad se ještě domluvíme a podnikneme něco dalšího :-)

	Věra	2.10.2009, 13:07
	Ač dříve narozená, zvládla jsem to a byla nadšená - krásné zážitky, príma lidi - díky - Věra

	vladka	4.10.2009, 10:53
	:o) Super bolo, krasna priroda vsade kde oko dovidi a fajn ludia. Pacilo sa mi tam a keby tomu niekto nahodou neveril ;°) tak musim zopakovat, ze sa mi tam pacilo :o)) a dakujem za krasne straveny vikend v lone nadhernej prirody.

	Mirek	4.10.2009, 16:38
	To som z toho jeleň...! Celou dobu to vypadalo, že se ti tu nelíbí, Vlaďko. Ale jsem rád, že teď už vím, že se výlet líbil úplně všem :-)

	Dáša	11.10.2009, 18:23
	Koukám, že už asi není co psát tak jen stručně - super parta, super výlet. Poděkování samozřejmě i oranizátorům.

Články
& akce