bike-trek.cz

Půvabné Podorlicko znovu

  22. září 2018
Úvod / Články / Bike / Půvabné Podorlicko znovu

Krajina u Nového Města nad Metují nám není cizí. Naopak, vyrážíme sem na výlety nebo na bike poměrně často. Před časem jsme si tu projeli parádní trasu bohatou na přírodní singly, kterou jsme si před dvěma lety zopakovali s Martinem. Letos jsme ji ještě trochu vyšperkovali a když jsme konečně našli společný volný termín všech zájemců, kteří si tuhle parádičku chtěli projet, natěšeni jsme vyrazili.

Trasu popisovat nebudu. Její popis najdete tady a mapu přikládám. Jezdíme ji už několik let, jen v různých obměnách. V mapě je asi optimální trasa, alespoň po zkušenostech s charakterem zdejšího terénu a výškového profilu. Potvrzeno i dnešním švihem.

Mapa

Uvedená mapa se liší od popisu níže, trasu jsme jeli s úpravami a z jiného místa startu/cíle.

Pozor na úsek mezi chatkami pod Dobrošovem a rozcestím na jih od České Čermné (spojnice modré a žluté turistické značky): ten jsem naplánoval jen teoreticky podle mapy, ale vhodnou cestu jsme tam trochu hledali.

Začínáme výšlapem na Sendraž. Ten nejdelší výjezd jsem dal hned na začátek, abychom si pak už užívali převážně sjezdy. Samozřejmě to dnes nebude jediný dokopec. Jedu jen v dresu a vestu zatím nechávám v batohu. Včera byl ještě dokonalý letní den s velmi příjemnými teplotami, ale dnes se výrazně ochladilo. Předpokládám, že se při výjezdu třeba i zapotím, ale jede se mi dobře a spíš je mi trochu chladno.

Na vrcholu Sendraž se jen na chvíli zastavujeme, aby ti kteří ještě nevystoupili na rozhlednu tak mohli učinit. Pak se vedení ujímá Martin, protože zná ty zkratky křižující i využívající modrou turisticku značku ve sjezdu do Pekla. Holky i chlapi sjezd zvládáme, Martin tu navíc předvádí parádičky na zadním a potom dokonce dojíždí snad až ke stánku na předním kole. Dole krátká zastávka - někdo na pivko, někdo jen na sušenku a jiný věnoval svoji svačinu lesním zvířátkům. Pepa totiž v rozbitém sjezdu ztratil banán. Nikdy bez tohoto, pro něj důležiého zdroje energie nevyjíždí. Tak máme dnes alespoň malou šanci, že nám moc neujede ;-)

Opřené bajkySiesta v Pekle

Další úsek je dost fádní. Prostě jenom nutný přesun. Stoupáme hrubým asfaltem pekelským údolím. Šlapeme po zelené proti proudu potoka Brodek a musíme dávat pozor na několik splašených jezdců na koloběžkách řítích se proti nám. Jeden hezky nastrojený chlapec málem skončil pořádně rozbitý v zatáčce, která ho dost překvapila.

Na louce se napojujeme na žlutou a míříme přes Českou Čermnou k polské hranici. Těsně před ní žlutá uhýbá vlevo do lesa a nám, po chvíli rychlého sjezdu přes vesnici, začíná opět táhlé stoupání. Lesní cesta se klikatí a stále stoupá. Když jsme se dotkli silnice, zatočili jsme vpravo a pokračujeme stále po lesní cestě směr osada Polsko (jsme stále v ČR). Vyjíždíme na Dobrošov, z jehož vrcholové partie se nám naskýtají krásné výhledy. Ale nejedeme sem za výhledy, jedeme sem na oběd na Jiráskovu chatu.

Pózování před objektivemZapózování před bunkry na Dobrošově

U chaty fouká, dnes to rozhodně nebude na posezení venku. Kola zamykáme pod okny a jdeme se ohřát dovnitř. Když jsem tu byl před necelými dvěma roky, moc spokojeni s jídlem jsme nebyli, ale dnes je to pravý opak! Výtečně jsme si pochutnali a ani se nám nechtělo pryč. Jen Martina si postěžovala na svůj výběr jídla. Čas pokročil (už jsou dvě odpoledne) a před námi je ještě kus plánované trasy.

Protože teď to bude dolů, bereme na sebe vesty nebo bundy. Rychlým sjezdem klesáme po modré a po přejezdu louky mizíme v lese. Martin, který jede v čele, umí a tak zastavuje u chatek ve správném ohybu lesní cesty. Tady opustíme jistotu značky a pustíme se na lesní úsek, který jsem naplánoval pouze podle mapy (viz. poznámka u mapy výše).

Strašidelným, opuštěným lesem míříme spíše instinktivně k východu, občas se snažíme přesvědčit o správné pozici pomocí aplikace v telefonu. Ale signál je mezi stromy slabý a nepřesný. Cesta, kterou jsme našli, vede jinam a tak se vracíme a jinou, téměř neznatelnou pokračujeme. Mělo to být dolů, ale místo toho docela slušně stoupáme, naštěstí ne dlouhý úsek. Pak se zase objevuje lesní cesta a vyvádí nás - světe div se - přesně k místu, kde jsme chtěli být: rozcestí pod Českou Čermnou.

V leseNějakou zapomenutou cestu lesem jsme našli

Křižujeme tak cestu, kterou jsme sem před časem nastoupali z Pekla, a tentokrát míříme na žlutou k jihu k rozcestí Pod Kašparkou. Cestou jsme se ještě nechali svést tou hezčí lesní cestou a ztratili tak žlutou. Jsme v tom i trochu nevinně, protože tu pokáceli část lesa včetně stromů na rozcestí, kde asi bývala značka. Zjišťujeme to poměrně brzy a rychle se otáčíme. Ale mohli jsme asi v klidu pokračovat, protože i tato cesta by nás dovedla na modrou.

Na rozcestí Pod Kašparkou měníme žlutou za modrou. Nejpůvabnější bajkový úsek je tu! Asi metr široká pěšina tu kopíruje vrstevnici členitého Kozího hřbetu. Místy vede lesem a místy po skalní lavici. Je to prostě lahůdka, po které svištíme a vždy lituji, že tu nepořídím žádnou pořádnou fotku. Každý z nás si to tu užívá a společně se zastavujeme až pod skalkou u kamenného pomníku. Naposledy jsem tudy jel právě s Martinem a Lukáš nám tu na svém enduru ukazoval, jak jednoduše vypadá sjetí takové skalky na bajku. Dnes se nikdo z nás do ničeho takového nepouští a zapózovali jsme tu jen pro naprosto bezpečnou společnou fotku.

Dva bajkeřiNa nejpůvabnějším bajkovém úseku dneška

Ještě chvíli si užíváme pěknou lesní pěšinu než přišel zlom. Před závěrečným sjezdem se na chvíli společně zastavujeme a Martin mi říká, že tady do bude drsnější, a dává si sedlo dolů. Já si žádný drsný úsek nepamatuji, ale i mé sedlo klesá. Chvíli jedu a pak jen koukám. No jasně! Už si vzpomínám na tenhle rozbitý rygol ve tvaru V, mnoha kořeny, kameny a vymletými stupni. Vzdávám to přesně v místě, kde mě minule Lukáš předjel a pokračoval přes ty balvany jako by nic.

Jsme zase dole na cestě v Pekelském údolí na rozcestí Pod Dubovicí, kde několik unavených chlapíků končí s nakládáním poraženého dubu. Tady už zase jedeme úplně jinak než ukazuje mapa. A přichází Martinem naplánovaný úsek, který mě přesvědčil, že původně plánovaná varianta (zakreslená v mapě) by byla lepší. Kousek se vracíme dolů po zelené a pak odbočujeme vlevo na červenou. Asfaltem stoupáme proti toku Olešenky až k rozcestí Holubí palouk. Tady budeme tlačit zelenou k jihu. Vím to dobře, protože jsem před lety tímto úsekem tlačil kočárek. Navíc vím, že ani nahoře u lesa nebudeme mít vyhráno.

Nad dlouhým a strmým tlačením remcáme snad všichni. Jen já ne; musím si vážit toho, že nikdo neprotestoval, když jsme se lopotili na mnou navrhnutém a přitom neprozkoumaném úseku v lese pod Dobrošovem.

Na kopciKus republiky nám doslova leží u nohou...

Jsme zase na svahu kopce Varta a kus republiky nám doslova leží u nohou. Čas hodně pokročil a blouděním a tlačením jsme se hodně zdrželi, takže už nepojedeme zbytek krásného úseku podél Libicheňského potoka, ale řízneme to na Slavoňov a Vanovku. Tady jsou Martin se Šárkou doma, takže i tady nám ukázali pár hezkých úseků, které se nám na závěr moc líbily.

Byli jsme ještě pozváni na grilované klobásky, ale dnes jsme to hodně protáhli, za chvíli se bude stmívat, takže s lítostí se omlouváme a rozjíždíme se každý ke svému domovu.

Půvabné Podorlicko znovu

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 2 |  přidat komentář
Lukáš  12.12.2018, 11:26   
Úplný souhlas - okolí Nového Města a Nového Hrádku nabízí krásné terény. A výhledy od Sendraže jsou parádní, zvláště takhle k večeru, kdy tam zapadá slunce. Prostě krajinka pro skvělé poježdění.

Mirek  12.12.2018, 18:58   
Lukáši, díky za reakci. Tahle oblast podorlicka se mi taky dost zamlouvá a skvěle se tam jezdí. Budeme tam muset zavítat častěji.

Články ze stejné lokality

Kalendář akcí

    Stále něco vymýšlíme, ale v nejbližší době nemáme naplánované žádné akce.

Poslední komentáře

Hrad Pecka a mlýn Borovnice

V sobotu jsme s rodinou zavítali na kopec Kozinec. Rozhledna nepřístupná.

Cinque Torri z Passo Giau

Pod Cinque Torri se dá vyjet i lanovkou z Cortina d'Ampezzo.

Přes Hájkovu rokli ke Slavenským hřibům

Dobrý den, Kláro, moc děkujeme za upozornění na tak zásadní chybu, jakou je správný název Slavenských

Oblíbené lokality

Broumovsko Český ráj Hohe Tauern Dachstein Góry Stolowe Rýchory Orlické hory Vysoké Tatry Náchodsko Teplicko-Adršpašské skály České Švýcarsko Yosemite National Park Krkonoše Slovenský ráj Zillertal Kokořínsko Malá Fatra Podkrkonoší Jestřebí hory Toulovcovy maštale Fiordland National Park Stubaiské Alpy Karwendel Dolomity

Krátké zprávy

Top of Salzburg

K něčemu se musím přiznat: byl jsem na Top of Salzburg. Atrakce s vyhlídkami v oblasti Kaprunu, kam se navonění turisté vozí navazujícimi lanovkami. Je to nejhnusnější místo, které jsem kdy v Rakousku a

Objevování nahradila selfíčka

Vylechnul jsem si pořad Jak to vidí s dokumentaristou Honzou Svatošem na téma, cestování a jak se změnilo cestování za poslední roky a úplně se s jeho názorem ztotožňuji. I my si letos zažili