Podzimní počasí se přehouplo z deštivých do slunečných dnů a tak je nutno vyrazit alespoň na malý výlet. Rozhodli jsme se pro krátký okruh v Babiččině údolí a okolí. To bude pro dnešní slunnou neděli to pravé. Zaparkovali jsme na parkovišti u zámku a po spořádání párku v rohlíku jsme vyrazili.

V podstatě volíme stejnou trasu jako před třemi lety na Velikonoce, ale dnes zkrácenou a v opačném směru. Procházíme po červené značce areálem parku zámku Ratibořice na cestu vedoucí k pomníku Babička s vnoučaty, který se nachází poblíž Ludrova mlýnu. Tady nás vůně i mlynář, sedící na před branou na židli, lákají dovnitř, ale my odoláváme a pokračujeme v plnánované trase. Nějakou tu dobrotu si přeci musíme nejdříve zasloužit.

Od Ludrova mlýnu míříme po žluté značce k dřevěné lávce přes řeku Úpa, kterou si z minulého výletu vůbec nepamatuji. Za ní stoupáme na vysoký břeh řeky tvořený opukovou skálou a ocitáme se na pěšině mezi poli. Ta nás přivádí k silnici a my bohužel musíme po ní. Je tu docela prvoz a krajnice žádná a tak často musíme s dětmi až do travnatého břehu, aby na silnici zbylo dost místa pro míjející se auta.

Jsme rádi, když máme tento úsek za sebou a odbočujeme na vedlejší komunikaci vedoucí do kopce do zástavby rodinných domů v Žernově. Na první křižovatce odbočujeme vlevo a jdeme směrem k rozhledně. Cestou musíme nasbírat ještě pár kaštanů a ořechů, jinak by děti nedaly pokoj.

Rozhledna Žernov

Rozhlednu už vidíme, jen musíme obejít oplocený pozemek a pak kolem hřiště k ní. Žádný nával tu není a to je dnes fakt tak krásně. Alespoň si můžeme v klidu vystoupat nahoru a vychutnat si výhled. Viditelnost není úplně ideální, ale nevadí. Scházíme dolů a na příjemném odpoledním sluníčku louskáme nasbírané ořechy.

Teď půjdeme chvíli po modré. Od rozhledny nás přivádí do lesíka, pak přes cestu a po hrázi, kde je pěšina rozbahněná a se desítkami otisků koňských kopyt, přicházíme k oprýskanému stavení nějakého chléva a dál k prostoru vymezeném nenahozenou opukovou stavbou s uzamčenými vraty a lesíkem, kde stojí stará, ale zasypaná, studna. Před sebou máme dřevěný altán s obloukovými okny. Je velmi prostorný a je z něj pěkný pohled dolů do zalesněného údolí řeky Úpa. Okolí altánu je ale dost zarostlé a zanedbané.

Rýzmburský altán (dřevěná přístavba v pravé části)

Modrá vede dál, kde se na turistickém rozcestí Pod Rýzmburkem napojuje na žlutou, ale my to bereme zkratkou podél hotelu Rýzmburk zpět na asfaltovou cestu. Tady zatáčíme vpravo a po cestě sestupujeme lesem zpět do Babiččina údolí. Před Bílým mostem musíme uhýbat ne Vláďovi, který tu často bajkuje a jezdí na zmrzlinu do nedaleké Zlíče, ale coupé se dvěma hošany zabalenými do bund s chlupatými límečky. My jdeme jenom v tričku! Je evidentní, že značku zákazu vjezdu, která byla nahoře, vědomě ignorovali.

Za Bílým mostem se držíme vlevo na červené značce a na pěšině kopírující řeku. Potkali jsme tu celkem asi tři lidi, ale mnohem živěji je u Viktorčina splavu, kam po pár set metrech přicházíme. Prstem okoušíme vodu - je studená. Přecházíme k blízkému stavení Starého Bělidla, kde nakukujeme i dovnitř. Z malé vstupní síňky je možné se přes dveře podívat do sednice a vedlejší komory.

Pohled do interiéru Starého Bělidla

Děti historie ani příběh Babičky nezajímá a baví je házet barevné listí z lávky u Bělidla do vody náhonu. Ptají se, kam ta voda teče, jestli ne náhodou k nám domů.

Staré Bělidlo

Červenou značkou - ale to je jedno, protože tady vede šotolinová cesta, takže se nedá ani jinam jít, či snad dokonce zabloudit - se necháváme vést k další ikoně údolí, sousoší Babičky s vnoučaty. I my se připojujeme k návštěvníkům, kteří se tu fotí.

Pomník Babička s vnoučaty

A protože jsme zpět u Ludrova mlýna, necháváme se tedy konečně zlákat a jdeme dovnitř areálu obhlédnout, co dobrého se tu nabízí. Ale nejsem z toho moc nadšena, zvláště poté, co vidím, jak paní prodává zákazníkům přede mnou linecká kolečka, po kterých tu zuřivě lezou vosy. Rozhodujeme se, že se vrátíme na parkoviště a na nějaké jídlo se zastavíme v České Skalici.

Mlýnské kameny a v pozadí Ludrův mlýn

Ještě si prohlížíme náhon, který tu právě otáčí velkým mlýnským kolem. Už to moc často není vidět, takže je to jedinečná příležitost ukázat dřívější způsob využití vodní síly dětem. Hned se od nich dozvídám, že by chtěly mít podobný potok a kolo doma na zahradě.

Pokračujeme stejnou cestou zpět k zámku Ratibořice. Teprve teď, při zpáteční cestě, si více prohlížíme dlouhou zeď vysokou asi 4 metry, která se dlouze táhne přímo podél cesty. Proč tu vlastně je? Kvůli čemu ji tenkrát postavili? Co tak tajného za ní mohli schovávat?

Brzy jsme zase v areálu zámku a na jeho zahradě. Podruhé procházíme kolem jezírka a otáčíme se za zámkem. Dnes jsme prohlídku neplánovali, ani návštěvu dalších památek spojených s Boženou Němcovou v České Skalici. To si necháme zase na jíndy. Však to sem nemáme tak daleko.

Zámek Ratibořice

Na velmi brzkou večeři jsme se zastavili v restauraci Zahradní na okraji České Skalice. Bylo to trochu dražší, ale bylo to dobré.