nacházíte se: úvodní strana > výlety > Hejšovina a Bludné skály (Polsko)

27. listopadu 2004

Hejšovina a Bludné skály (Polsko)

"Tenhle vejlet bude mít podtitul Ledová odysea", stihnul jsem říct Vláďovi, než mi ujela noha na zledovatělých schodech a já sebou seknul na zem. Příšerně jsem se přitom praštil do lokte, až mi odletěly hodinky a rukou projela prudká bolest. Tento výlet vedl snad z 90 % po zledovatělých stezkách a cestách. Protože jsme nakonec zbyli sami dva odhodlaní vydat se na poslední letošní výšlap, rozhodli jsme se jet za každého počasí. Nakonec jsme byli odměněni vcelku příjemným počasím, čerstvým sněhem, mlhou, která ve skalách tvořila tajuplnou atmosféru, a nejvíc ledem. Byl všude, kam jsme za ten den šlápli - v lese, na skalách, na schodech, na cestách, pod sněhem, ale i na zábradlí.

Cesta pokrytá ledovým krunýřem

Krátce po osmé ráno zastavujeme za mlhavého počasí za Machovou Lhotou, přímo u turistického hraničního přechodu do Polska. Pár metrů za spuštěnou závorou odbočujeme vlevo a začínáme stoupat po cestě do lesa. S Vláďou ji komentujeme, jak dobře by se sjížděla na kole, když vidíme ten krásný a zajímavý sjezd na opačnou stranu než jdeme. Za lesem se na louce objevuje první sníh a po chvíli na cestě i led. Schovává se pod sněhem a po zbytek cesty nám připravuje jen samé nástrahy. Taky se dost liší mapa od skutečného značení. Nakonec však po menším sejití ze správného směru přicházíme k prvnímu cíli.

Hejšovina

Po schodech stoupáme na stolovou horu Hejšovina, kde to dost fouká. Tady nejprve přicházíme k chatě stojící na vysoké skalní terase, odkud musí být parádní výhled do okolí. Dnes je ale taková mlha, že je vidět tak na 20 m. Po krátké pauze na jídlo v jejím závětří pokračujeme po značené pěšině mezi skalní útvary. Je tu naprostý klid, vše pokrývá sněhová přikrývka, která nám křupe pod nohama. I tady si ale musíme dávat bacha na led. Kovové schody nás vyvedly na vyhlídku, která asi bude v této oblasti nejvyšší. To porovnání, stejně jako výhledy, nám díky mlze chybí. Jediné, co si nahoře užíváme, je dost silný vítr. Proto se jen rychle fotíme a jdeme opět do ticha a závětří mezi skalní masivy. Sestupujeme po úzkých a omrzlých schodech do soutěsky s příznačným názvem Ďáblova kuchyně.

Na druhé straně této stolové hory nacházíme ceduli s označením východu a scházíme po dlouhých betonových a opět pořádně zledovatělých schodech dolů. Chvíle nepozornosti a už padám. Dole potkáváme skupinku poláků jak poskakují z kamene na kámen, aby se dostali přes zledovatělou cestu, my "jdeme" stejným způsobem dolů. Pak pokračujeme asi hodinu a půl naprosto klidným a tichým lesem, který už má dokonalou sněhovou pokrývku a navíc ještě začíná hustě sněžit. Ale tady se všude chovává led. Tak se postupně doklouzáváme až ke vchodu do Bludných skal. Cestou dokonce potkáváme i několik lidí.

V Bludných skalách

Bilet do Bludných skal není u koho koupit, budka u vchodu je prázdná stejně jako skály - pouze asi v polovině jsme potkali mladý pár. Tyto skály jsou rozlohou menší než Hejšovina, ale řekl bych, že více zajímavé. Proplétá se jimi opravdu úzká značená pěšina, místy kvůli bahnitému a mokrému podloží vede po dřevěných lávkách. Dnes je vše ale zmrzlé; i ty lávky se pěkně smekají. Pěšina se klikatí sem a tam, zahýbá do různých sklaních soutěsek a trhlin. Některé jsou nízké, jiné zase pěkně úzké, takže se musíme protahovat v dřepu nebo různých krkolomných polohách. Jednou jsem se v jedné takové štěrbině díky batohu zasekl a musel jsem pořádně zabrat. Batoh se pak se šustěním vydávaným třením se o skály nakonec také protáhnul. O to je to zajímavější a krásnější. Je tu opravdové bludiště; nebýt značení, dalo by se tu proplétat snad celý den.

Precizní proplétání se mezi skalami

Nakonec přeci jen vycházíme na druhé straně skal a po značené turistické cestě se oklikou vracíme opět před vchod, kde jsme asi před hodinou byli, ale tentokrát jdeme směr Ostra Gora. Turistická značka nás přivádí na silnici plnou serpentýn, kterou hned poznávám. Vzpomínám, jak jsem tudy jel v roce 1999, po několika letech opět na kole a vysílený trpěl ve stoupání plném zatáček. Tehdy jsem díky této vyjížďce propadl horskému kolu. Asfaltky se držíme až na hraniční přechod u Machovy Lhoty. Přicházíme téměř přesně po osmi hodinách a právě včas - začíná pršet. Cestou zpět se ještě zastavujeme na plánovné večeři v restauraci Na Mýtě u Bezděkova.

pěkné letecké záběry Velké a Malé Hejšoviny.

KOMENTOVAT TISK E-MAIL RSS

Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 0

Vložení nového komentáře
Jméno *
E-mail
	zveřejnit e-mail
Web
Komentář * (max. 500 znaků)
Prosím, opiš kód *
*) povinný údaj

 

Články
& akce