Dobrošov - Jiráskova chata

Mirek mi do telefonu naznačil, že jich moc nejede. Z kraválu v pozadí bylo poznat, že je ještě ve vlaku směřujícího do Nového Města nad Metují, kde bude za chvíli. Já sedím ve stejném dopravním prostředku, ale zatím ještě pořád stojíme v Náchodě. Ujistil jsem ho, že jakmile se rozjedeme, nebude trvat dlouho a vystoupím na Novoměstském nádraží.

Když vystupuji z vlaku, hnedka se leknu početné skupiny lidí, kteří mají po těch několika minutách čekání očividně radost z mého příjezdu, protože teprve nyní můžou vyrazit vstříc Peklu. A pak že jede Mirek sám! :o)

Přes město a po pěšině, značené červenou barvou, kolem řeky Metuje, jsme šli do Pekla. Počasí nám přálo. Nebylo ani slunečno, ani zima a dešťové kapky na nás také nepadaly. Cestou jsme si prohlíželi krásnou krajinu a pomalu, ale jistě se blížili do Pekla. Hospůdka byla otevřená a tak jsme si dali malou přestávku.

Takto to vypadá v Pekle

Pokračujeme dále. Stále po červené, ale už vedoucí směrem k Dobrošovu. Ani ne po sto metrech se před námi objevilo pěkně prudké stoupání. Naštěstí krátké. Díky husté mlze jsme skoro nic z okolní krajiny neviděli a tak vlastně ani nevíme kudy jsme šli. :o) Matně si vzpomínám na fotbalové hřiště po levé straně, vítr, cestu stále do kopce a pak se najednou před námi objevil cíl dnešního výletu - Jiráskova chata. Všichni jsme už těšili do tepla a na jídlo.

Jiráskova chata

Posezení v hospůdce bylo příjemné. První pokus, kdy nás obsluha zkoušela, jestli sníme studené jídlo, nevyšel a tak jsme se najedli jinak dobrého jídla až na druhý pokus. Chvíle mezi chody oběda jsme vyplnili blbnutím s foťákama, nebo jinými zábavnými činnostmi, při kterých jsme se strašně nasmáli. Najedení a vysmátí jsme odcházeli na vlak. Od chaty po červené, stále z kopce. Máme tolik času, že na vlakové nádraží v Náchodě přibíháme chvilku před odjezdem vlaku.