Pramen Labe patří k nejvyhledávanějším cílům vycházek na české straně Krkonoš. Navštívila jsem ho několikrát, ve všech ročních obdobích, a bylo by jistě chybou ho opominout v mém seriálu „Za prameny“.

Jedná se pouze o symbolické místo v podobě skruže s přítokem a odtokem vody, s vydlážděným okolím s lavičkami a kamennou stěnou, vyobrazující barevné znaky 26 významných měst, jimiž řeka na své cestě k moři protéká. (1,2) Autorem stěny byl Jiří Škopek.

Dále se zde nachází dvojice pamětních desek věnovaných propagátoru české turistiky Janu Bucharovi. (3,4) V roce 2006 byla k prameni Labe umístěna dřevěná socha alegorie vody. (5) Skutečné prameniště Labe je ve vzdálenosti asi 200 m západním směrem a je z důvodu ochrany přírody veřejnosti nepřístupné. Nadmořská výška pramenu Labe je udávána 1387 m n. m., délka toku po soutok s Bílým Labem je asi 7,6 km.

O prameny Labe se vedl spor mezi slezským hrabětem Schaffgotschem a českými majiteli panství ve Vrchlabí. K české straně se nakonec připojil královéhradecký biskup Jan z Talembergu a 19. září 1684 labský pramen vysvětil. Tím ho „přihodil“ ke své diecézi, a protože hranice diecéze jsou zároveň hranicemi země, potvrdil, že území patří do Čech. Vše navzdory faktu, že prameniště Bílého Labe leží ve vyšší nadmořské výšce a bystřina, která z něho vytéká, na soutoku s bystřinou z Labského dolu má delší tok a větší průtok. Účel světil prostředky vždy. A pramen třetí největší řeky střední Evropy „zůstal“ natrvalo na Labské louce, čili geodeticky špatně.

Bílé Labe (německy Weisswasser) pramení asi kilometr východně od Luční boudy a severně od Studniční hory (1554 m n. m.), v soustavě rašelinišť, ve které pramení i Úpa, v nadmořské výšce asi 1465-1435 m n. m. Zatímco Úpa teče Úpskou jámou na jihovýchod a stáčí se Obřím dolem k jihu, Bílé Labe stéká na západ Dolem Bílého Labe. Délka toku k soutoku s Labem je 8,5 km, převýšení 640 m.

Labe na svém soutoku s Vltavou má nižší průtok a je od svého pramene kratší, ale přesto se nepovažuje za její přítok. Totéž se opakuje ještě jednou. „Přímo v centru starobylého města Hradec Králové se nachází soutok Labe s řekou Orlicí. Orlice zde rovněž mívá vyšší průtok a má za sebou větší délku toku a rovněž opticky působí dojmem hlavního toku. V této souvislosti mě nepřekvapila historická skutečnost, že hlavní tah lososů ze Severního moře odbočoval z řeky Labe právě do Orlice a poté pokračoval vzhůru Divokou Orlicí, kterou tyto ryby, nadané neuvěřitelným instinktem, považovali za pramenný tok Labe. Lososi se evidentně nemýlili.“ (Jan Kroča: Řeka Labe – posvátný tok země Bohemie, časopis Skryté skutečnosti č. 32/2002)

Tras, kterými je možno dostat se k pramenu Labe, je několik. Z Harrachova podél Mumlavy, ze Špindlerova Mlýna Labským Dolem nebo lze při troše lenivosti ze stejného místa využít lanovku na Medvědín, dále z Horních Míseček, nebo ze severovýchodu od Martinovy boudy či Sněžných jam.

Mou srdeční záležitostí je trasa kolem mohyly Hanče a Vrbaty a kolem Hančova pomníku. Mohyla Hanče a Vrbaty (6), nacházející se na Vrbatově výšině nedaleko Vrbatovy boudy, byla postavena na památku lyžařů Bohumila Hanče a Václava Vrbaty, kteří nedaleko odtud zahynuli 24.3.1913 při lyžařském mistrovském závodě na 50 km. Závod byl poté, co se extrémně zhoršilo počasí během jeho průběhu, zastaven a zrušen, což se Bohumil Hanč, který v tu dobu vedl, nedozvěděl. Vrbata poskytl Hančovi při pokusu o jeho záchranu část svého oděvu, čímž nakonec obětoval i svůj život. Na jeho památku je 24. březen slaven jako Den Horské služby. Václav Vrbata byl nalezen umrzlý v místě blízko mohyly. Od ní je krásný výhled na okolní panorama Krkonoš. Pomník Bohumila Hanče je cca 900 m daleko v místech, kde byl nalezen Bohumil Hanč (7). Pozůstatky Václava Vrbaty jsou uloženy na hřbitově v Mříčné, ve vesničce, kde bydleli mí prarodiče. (8) Pozůstatky Bohumila Hanče na hřbitově v Jilemnici, blízko hrobu s mými prapředky. (9) Občas se tu při cestě z Krkonoš zastavuji všem zapálit plamínek svíčky a poklonit se památce všem čestným a obětovaným synům a dcerám našich českých hor.