bike-trek.cz

Za posledním sněhem do Krkonoš

  30. dubna 2021
Úvod / Články / Hory / Za posledním sněhem do Krkonoš

Přejíždím nadjezd k nákupnímu centru a nestačím se divit, jak krásně a ostře jsou vidět Krkonoše. Jejich zasněžený hřeben a částečně bílá Sněžka vypadají, jako by se zvedaly hned za Hradcem Králové. Ještě ten večer píšu klukům, že bychom si mohli vzít v pátek dovču a jít se tam podívat a užít si poslední sníh.

Trasa: Pec p. Sněžkou - Růžohorky - Sněžka - Nad Obřím sedlem - Luční bd. - Výrovka - Richtrovy bd. - Pec

Jirkovi to nevyšlo a tak jsme se nakonec dohodli s Vláďou, že vyrazíme jen ve dvou. Rozhodli jsme se, že auto necháme na parkovišti U Kapličky v Peci pod Sněžkou i navzdory dvojnásobné ceně (240 Kč), než jsme byli zvyklí tady platit do nedávna. Už cestou na Růžohorky vzpomínáme, kdy to nedávno vlastně bylo. Ale asi už hodně dávno, protože vždy zapomenu, jak je toto stoupání lesem nekonečné.

Těsně pod Růžohorkami se na cestě objevila úplně zledovatělá sněhová pole. Nejdřív to vypadalo, že si chůzi usnadníme už odsud a nasadíme mačky, ale šlo jen o cca 15 až 20 metrů, takže by nasazení maček zabralo víc času než to nějak přejít. Po okrajích byl led trochu poddajný a dalo se to. Nad Růžohorkami jsme postáli u hromady klád, která nám posloužila jako stolek na svačinu a termosku. Ale protože tu fouká, moc dlouho se nezdržujeme. Polojasná obloha se ale čistí a slunce velmi příjemně hřeje. Nasadil jsem proto sluneční brýle.

Vydlážděná cesta ke stanici lanovky na Růžové hoře je celá pod sněhem, odhaduji tak 60 až 80 centimetrů. Celá krajina a les kolem nás jsou plné sněhu. O to zajímavější je pohled na v podstatě holou Sněžku, která se nám po chvíli ukázala. Sníh se na ní drží je jen ve spodní části. Sníh pod našima nohama je díky slunečnímu svitu měkký a je jasné, že mačky zatím zůstanou v batohu.

Sněžka

Nové schody lemované novými zářícími sloupky a řetězy jsou téměř odtáté, takže jít nahoru je dnes úplně bez problémů. Tady se už potkáváme s jinými dvojicemi turistů. Přesto mě překvapuje kolik lidí je nahoře na Sněžce. Ale hned je slyšet, že většinou jsou z Polské strany. Obloha je téměř jasná a výhled nádherný, zvláště na západ na zbylou část Krkonoš. Výhled do dálky ale moc není.

Pokračujeme sestupem k bývalé Obří boudě. Dolů nás jde jen pár, mnohonásobně větší počet lidí jde nahoru. Cesta po úbočí sněžky je pokryta mokrým sněhem, ve kterém to velmi příjemně podjíždí (toto není ironie) a sestup nám tak jde velmi velmi rychle. Turisté stoupající to ale mají horší.

Pohled na Luční horu

Opravdu za chvíli jsme dole v sedle a pokračujeme podél tyčového značení k Luční boudě. Tady už jdeme s Vláďou úplně sami. Jen v jednom okamžiku jsme zahlédli nějakého agenta, který - v převlečení za ženu - nás sledoval, maskujíce se v kleči. Ale byla to pravdu jen turistka, asi hledající místo k úlevě.

Povalový chodník je zcela ukrytý pod sněhem a vzpomněl jsem si na něj až v místě, kde ze sněhu vykukoval asi pětimetrový úsek jeho zvýšeného okraje. Co ale musím zmínit je to, že jdeme v těžkém měkkém sněhu. Takže se nám to pořád boří, nohy neustále ujíždí do stran, občas to podklouzne - no prostě chůze je velmi namáhavá. Ale je úplně nádherně. Cítím, že slunce opravdu hřeje a díky odrazu od sněhu i hodně opaluje.

Na Luční boudě, vlastně u Luční boudy, se scházíme my dva, jeden pěší běžeč a jeden běžec na lyžích. Usedáme na slunečnou stranu boudy k dřevěnému stolu k obědu (zase) z vlastních zásob. Doufal jsem, že tady bude otevřené výdejní okénko, ale když vidím, že jsme tu čtyři, tak by se to určitě nevyplatilo. To nám potvrzuje i provozní Luční boudy, která se zrovna vrací z procházky. Už mám téměř vypitý čaj a sázka na to, že si tu koupím alespoň něco k pití teda nevyšla.

Luční bouda

Když jsme se blížili k Luční boudě, odjížděly odsud dvě rolby a vyhrnovaly cestu směrem k Výrovce. Už jsme se s Vláďou těšili, že nám to usnadní chůzi, protože půjdeme po tvrdém vyhrnutém povrchu. Jenže když jsme na něj vrkočili, bylo jasné, že sníh je měkký a navíc rozježděný pásy, takže namáhavá chůze pokračuje i nadále. Občas se ohlédneme za záda, kde z bílých plání Studniční hory vystupuje hromada holého kamení zvaná Sněžka.

Od památníku obětem hor budeme už jen klesat. Sněhový mantinel u cesty k Výrovce má asi jen 2 metry na výšku. Kvůli fotce vylézám nahoru a chvíli pak jdu po jeho okraji. Jenže ten je stále výš a výš nad cestou, takže se moje chůze v měkkém sněhu prodlužuje. Až ke konci se vracím k Vláďovi na cestu. Ještě se jdeme podívat na blízkou Vyhlídku nad Výrovkou. Na chvíli tu usedáme a koukáme na Kozí hřbety, Medvědín a Kotel, na který navazuje Lysá hora, kde jsem s taťkou zažil své první (neslavné) začátky na lyžích. Dopil jsem čaj a vydali jsme se na zbytek dnešního výletu.

Ještě jsme nakoukli do Výrovky, kam nás zlákala cedule o otevřeném výdejním okénku. Ale nakonec z nákupu nebylo nic. Cesta dolů do Pece je vyfrézovaná a konečně můžeme jít po tvrdém povrchu. Občas na sníh vytéká voda a mění ho v led. Nejdřív mě málem strhnul Vláďa, když mu to podklouzlo, ale brzy jsem si to vyzkoušel sám na vlastní kůži, když jsem na takový nenápadný povrch vrkočil a během zlomku sekundy seděl na zadku.

Výhled na Černou horu

U Richtrových bud končí sněhová pokrývka a naše boty si zvykají na asfalt a my na chůzi po adhezním povrchu. Slunce hřeje jako ve správný jarní den a my za opravdu teplého odpoledne přicházíme do Pece. Komentujeme design pár nových hotelů a domů s apartmány, které tu v nedávné době vyrostly. Kromě toho, že jsme se pochválili za výlet, který nám tak skvěle vyšel, se už nic zvláštního nestalo. Naskočili jsme do auta a po technicky složitém způsobu placení a otvírání závory opustili parkoviště.

Za posledním sněhem do Krkonoš

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 1 |  přidat komentář
Mirek  5.5.2021, 18:10   
Takže, Vláďo, příště přibalit ještě opalovací krém! ;-)

Články ze stejné lokality

Kalendář akcí

Poslední komentáře

Sejřava a Klikawa

Máte pravdu. Díky za upozornění. Je mi potěšením, že jste článek pročetl přesně.

Stredné Piecky v zimě, Slovenský ráj

Slovenský ráj máme rádi a už jsme tam byli 2x. Ale je to něco úplně

Za posledním sněhem do Krkonoš

Takže, Vláďo, příště přibalit ještě opalovací krém! ;-)

Oblíbené lokality

Broumovsko Český ráj Hohe Tauern Dachstein Góry Stolowe Rýchory Orlické hory Vysoké Tatry Náchodsko Teplicko-Adršpašské skály České Švýcarsko Yosemite National Park Krkonoše Slovenský ráj Zillertal Kokořínsko Malá Fatra Podkrkonoší Jestřebí hory Toulovcovy maštale Fiordland National Park

Krátké zprávy

Ruprechtický špičák

Šli jsme na výlet na Ruprechtický špičák, ale nejdřív jsme šli na jiný kopec, ze kterého jsme se pak na Ruprechťák dívali. Obešli jsme velké údolí a došli k prudkému kopci. Museli jsme jít přes

Krušné Krušné hory

Už dlouho jsme nezavítali do míst s tolika kontrasty, jako jsme viděli v Krušných horách. Příroda krásná, lesy zelené, hezké turistické cíle, ale také zchátralé domy a chaty v dezolátním stavu, mizerné stravovací