bike-trek.cz

Ze Špindlerova Mlýna na hřebeny

  26. a 27. září 2021
Úvod / Články / Hory / Ze Špindlerova Mlýna na hřebeny

Letní dovolená byla krátká a tak jsme se doma dohodli, že na podzim vyrazíme na prodloužený víkend do Krkonoš. Na Špindlerův Mlýn nás nasměrovala akční nabídka jednoho zdejšího hotelu, ale přes vzniklé zmatky jsme nakonec museli hledat jiné ubytování. Nebylo to jednoduché, snad všichni chtěli ve stejný termín na stejné místo jako my. Nakonec se povedlo a hotel Domovina měl volné hned dva pokoje. Řekli jsme známým, ti se nenechali přemlouvat a vyrazili jsme.

Byla to vítaná změna, protože převážně jezdíme do Pece pod Sněžkou a absolvujeme túry ve východní části Krkonoš. Ke Špindlu nebo dokonce Harrachovu zavítáme málo kdy. V sobotu jsme po příjezdu podnikli jen krátkou procházku na rozhýbání podél Labe k Boudě U Bílého Labe. Bohužel je to celé po asfaltu. Na následující dva dny už ale máme v plánu projít okolní hřebeny.

26. září

Z Medvědína na Zlaté návrší a pramen Labe

Dětem jsme chtěli ušetřit náročný výstup a připravit zážitek a proto využíváme lanovku na Medvědín. U lanovky je předlouhá fronta, že mám chuť se na to vykašlat a jít pěšky, ale než jsme stihli vystát mnohem kratší před pokladnou, fronta u lanovky celá zmizela. Cena přesahující 1000 Kč za 2 dospělé a 2 děti mně prostě přijde přemrštěná.

Lanovka na Medvědín

Už ze sedačky se nám otvírají pohledy na Špindlerův Mlýn a okolní kopce, jen se musíme otáčet za záda. Nahoře jsou převážně rodiny kolem hřiště s trampolínami, houpačkami a prolézačkami všeho druhu. Ale taky výhled k východu, kde za hřebeny vykukuje vrcholek Sněžky. Ještě nezbytná fotka s medvědem, nikoli se živým, ale s vyřezaným, a můžeme se vydat na túru.

Zlaté návrší a pramen Labe

  • Trasa: 16,1 km, stoupání 337 m, klesání 827 m
  • Lanovka: Špindlerův Mlýn - Medvědín. 300/210 Kč dospělý/dítě + 50 Kč záloha na kartu do turniketu
  • Občerstvení: Labská bouda, Martinova bouda

Stáváme se součástí proudu lidí směřujících na Zlaté návrší. U Šmídovy vyhlídky jsme dokonce museli chvilku počkat. Ale výhled je z větší části zarostlý. Na silnici se k proudu lidí přidávají i časté skupiny cyklistů - jak už jsme si tady zvykli - v drtivé většině na elktrokolech. Jen málokdo si zaslouží uznání, že to šlape za své. A do toho se občas prořítí autobus. Ani nechci vidět ty davy nahoře. Ale výhled k jihu je parádní. Ovšem Trosek si všimne jen ten, kdo ví kde je hledat.

Pohled na Labskou boudu a Vysoké kolo

Děti si u Vrbatovy boudy vyprosily malinovku, dali jsme malou sušenku a pokračujeme směr Labská bouda. Jak se cesta mění v pěšinu, dav lidí se zahušťuje. Hlavní proud v našem směru a jen pár jedinců jde proti. U Pančavského vodopádu se přesto na chvíli a v klidu zastavujeme, jen na vyhlídkách do údolí Labe je nutné se vystřídat.

Labská bouda je v úplném obležení. Turisté posedávají i po okolních loukách. Minulý rok jsme to měli dobrou zkušenost s jídlem, ale pak se shodujeme, že čas oběda sice už je, ale zvlášť velký hlad nemáme. Tady se na chvíli rozdělujeme. Jirka s rodinou se jdou podívat k prameni Labe, ale protože my jsme tam byli minulý rok a protože chceme už uniknout tomu množství lidí, jdeme napřed k Martinově boudě.

Pančavský vodopád

Doufám, že lidi půjdou po žluté ke Sněžným jamám, ale co tak vidím tam neodbočil nikdo. Ale pak se to přeci jen nějak rozplynulo a šli jsme si skoro sami, jen občas někoho potkali. Na Martinovce je ovšem zase nadprůměrně živo. Stoly venku jsou úplně obsazené, stejně jako uvnitř u oken s výhledem do hor. Místo k sezení jsme našli až v nějakém zadním nevětraném kutlochu s dvěma neotevíratelnými okny do nějakého dvora, kde nás po chvíli našli naši spoludovolenkáři. Ale nevadí, už máme hlad a kyselo bylo dobré, stejně jako kuřízek. Taky mě překvapilo, že se dá k Martinovce dojet autem, před chatou jich je zaparkovaných asi osm.

Martinova bouda

Takže už zase v kompletní sestavě zahajujeme sestup po kamenité cestě k Medvědím boudám. Chvíli si tu užíváme opravdu krásného slunečního dne a mimo jiné se díváme na hřeben Kozích hřbetů, našeho zítřejšího plánu. Po krátké siestě sestupujeme po panelce do lesa a dolů k silnici. Zase je tu hodně lidí, dost kol a poměrně často uhýbáme i autům. Z toho velkého počtu cyklistů byli jen dva borci, kteří si to nahoru dávali za své vlastní síly, žádné elektrokolo.

Ten sestup po panelové cestě a asfaltu do Špindlu byl snad za trest. Nebo vykoupení za to, že nám tak skvěle klaplo počasí. Nutno totiž podotknout, že tento prodloužený zářijový víkend je první, kdy je krásné babí léto. Každopádně by se v tomto úseku hodila nějaká pěkná turistická pěšina.

27. září

Kozí Hřbety a Luční bouda

Dnes to bude pěkná fuška. Ze Špindlu jsem na Kozí hřbety stoupal poměrně nedávno (ha, ono je to už pět let!), když jsme s Vláďou šli právě ze Špindlu do Pece. Nejprve prudký výstup po chodníku značením červenou, jenž kolmo protíná vrstevnice až k Dřevařské cestě. Naše děti trochu zpozorněly, když jsme jim řekli, že místní děti tohle chodí každý den do školy, když nahoře viděly budovu ZŠ. 

Procházíme horní částí Svatého Petra až nás červená přivádí na Starou Bucharovu cestu. Povrch se mění v kamenitý a musíme zdolávat vysoké kamenné schody. Nechutné jsou haldy papírů a ubrousků podél cesty. Dnes je pod mrakem, ale přesto se pořádně potíme. Děti trochu remcají, ale zatím to zvládají skvěle.

Kozí hřbety

Za přípojkou žluté značky končí les a nám se otvírá výhled na Luční horu a zbytek svahu se zaříznutou klikatě stoupající pěšinou. V závěru se holky už opravdu unaveně ptají, jak je to ještě daleko. Uklidňuje je, že jim ukazuji už posledních asi 100 výškových metrů nahoru na hřeben. Došli jsme až na vyhlídku na vrcholu Krakonoš (1421 m n. m.) Tam si dopřáváme svačinu a odpočinek. Prstem si ukazujeme po okolních kopcích, co jsme prošli včera.

Chceme zde udělat společné foto a já zjišťuji že můj foťák, ač po druhé opravě stejné závady během měsíce, zase nefunguje! Tentokrát alespoň fotit můžu, ale nejde zoom a nastavit clonu. To je příběh sám pro sebe, prostě smůla na špatný kus, jehož neustálé opravy mě stály už tolik, co sám nový foťák (Canon PowerShot G12).

Přes Kozí hřbety na Luční boudu

  • Trasa: 15 km, stoupání 738 m, klesání 738 m
  • Občerstvení: Luční bouda

Původně jsem myslel, že to tady otočíme a půjdeme zpět. Zvlášť, když jsme se teď najedli. Ale i děti si odpočinuly, takže přeci jenom jdeme ještě k Luční boudě. Je to cca 2 km a prakticky po rovině. Nedávno jsme si o Luční boudě povídali a tak jsem rád, že ji uvidí na vlastní oči.

Krakonoš

Je vidět, že se k Luční bd. sbíhá hned několik turistických cest z různých směrů. Je to živo, restaurace je úplně plná a část s bufetem asi tak z poloviny. Stůl jsme našli až vzadu u umělé horolezecké stěny. Ani jsem netušil, že tu je. Čočkovka byla fakt výborná a děti si spokojeně pomlaskávaly na párku se sýrem. Na místní pivo jsem ale odvahu neměl. A takovou chuť jsem na pivko měl.

Zpět jdeme bohužel stejnou cestou. Původní plán návratu údolím Bílého Labe nám zhatila uzavírka cesty - opravuje se. Ale faktem je, že by to bylo o dost delší a děti by to už nemusely vydržet. Ze spojnice Luční - Kranonošova vyhlídka jsou z údolí hlasitě slyšet jeleni. Jestli si z nás teda nedělají srandu dělníci pracující na opravě té cesty. Máme kamarádku, která tohle řvaní umí docela dobře napodobit.

Luční bouda

Abychom si zpáteční cestu alespoň trochu zpestřili, volíme na rozcestí Úbočí Kozích hřbetů odbočku vpravo na žlutou značku. Ta je ovšem parádní! Krásně vyskládaná z kamenů, ale co je důležitější, stále mírně klesá, takže jsme se vyhnuli nepříjemným schodům, které byly na paralelní červené. Tato pěšina se pak napojuje na lesní cestu - Judeichova cesta - a posléze zase na asfalt.

Závěrečný sestup po prudké asfaltce ve Špindlu byl skoro očistec pro nohy. Už se opravdu těším, až sundám pohory a ochladím si nohy pod ledovou vodou. A taky se těším na večeři.

Ze Špindlerova Mlýna na hřebeny

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 0 |  přidat komentář

Články ze stejné lokality

Kalendář akcí

Poslední komentáře

Sejřava a Klikawa

Máte pravdu. Díky za upozornění. Je mi potěšením, že jste článek pročetl přesně.

Stredné Piecky v zimě, Slovenský ráj

Slovenský ráj máme rádi a už jsme tam byli 2x. Ale je to něco úplně

Za posledním sněhem do Krkonoš

Takže, Vláďo, příště přibalit ještě opalovací krém! ;-)

Oblíbené lokality

Broumovsko Český ráj Hohe Tauern Dachstein Góry Stolowe Rýchory Orlické hory Vysoké Tatry Náchodsko Teplicko-Adršpašské skály České Švýcarsko Yosemite National Park Krkonoše Slovenský ráj Zillertal Kokořínsko Malá Fatra Podkrkonoší Jestřebí hory Toulovcovy maštale Fiordland National Park

Krátké zprávy

Tipy na rozhledny

V rámci uveřejněných výletů jsme aktualizovali seznam rozhleden, na které jsme vystoupili tentokrát nově v Karlovarském kraji. Abyste je nemuseli hledat, přinášíme odkazy na články, kde se rozhledna stala

Za prvním sněhem do skal

V pátek první sníh a v sobotu do toho první slunečný den po dlouhé době. Co víc jsme si mohli přát za počasí na sobotní výlet do Teplických skal? Vyvedl se úplně