nacházíte se: úvodní strana > bike > Malý Rožmitálský okruh

27. srpna 2010

Malý Rožmitálský okruh

Původní plán na dnešní krátký okruh zněl takto: z Rožmitálu lesní cestou na Šonov, zastávka u Šonovské sopky, dále do Šonova, polní cestou na dolní konec Rožmitálu a dál polní cestou (nikdy dříve neprozkoumanou) do Broumova - Velké Vsi. A tak jsme tomu dali pracovní název Malý Rožmitálský okruh.

Náš plánovaný okruh začíná a končí v Rožmitále. Začínáme na žluté značce U Lomu, která nás vede k lesu. Terén je po několikadeních deštích opravdu měkký a blátivý. Také dost fouká, ale naštěstí ne studený vítr. Po lesem opouštíme žlutou turistickou značku a odbočujeme vpravo na cykloturistickou směrem k Šonovu. Přitom téměř nenacházíme na lesní cestě místo, kudy by se daly objet obrovské kaluže a musíme trochu vodou. Dál už je to lepší.

Lesní cesta se tu příjemně vlní jak horizontálně, tak vertikálně. Prostě žádné velké stoupání ani klesání, vše tak akorád. Bylo by to fajn, kdybychom se tu nemuseli tak často vyhýbat jedoucím autům. Jsme dost překvapeni, že jsme na lesní cestě potkali asi čtyři, ale asi je to tím, že je pracovní den. Na jednom křížení polních cest opouštíme cykloturistické značení a dál pokračujeme po zelené turistické značce.

První opravdový kopec přichází na odbočce na Homoli, kde se nachází pseudosopka. Nikdy jsme se na ten zázrak nebyli podívat a když už jedeme okolo, rozhodujeme se pro tuto malou zajížďku. Prudce stoupající cesta k ní se po chvíli ztrácí a k samotnému nenápadnému vrcholku mezi stromy se musíme prodírat hustým porostem, kopřivami a jahodníky. A samozřejmě už kola tlačíme.

Ani byste neřekli, že hledíme do jícnu sopky, co?

Nahoře vidíme jen díru o průměru 1,5 až 2 metry, ale bohužel je hodně zarostlá křovím a trávou. Ani se mi ji nedaří nějak vyfotit. Kolem je takový úzký terénní prstenec, ale také pěkně zarostlý. Martina na něm lehce uklouzla a málem by skončila v hladovém chřtánu této malé sopky. No, pravda, asi by hluboko nepadala. Pseudosopkou jsme poněkud zklamáni, ale možná by to sem chtělo zavítat v zimě:

Na vrchu Homole (648 m.n.m.), zvaném též Šonovská sopka je skutečně jakási homolka, uprostřed níž zeje záhadná (bezedná ?) jáma. V zimě se z ní za mrazu páří, stoupá horký vzduch, sníh v okolí je vytátý.

Ani ten sjezd dolů si moc neužíváme. Cesta je hodně prudká a mokrá tráva fajnově klouže. I dále se držíme zelené značky a sjíždíme dolů do vsi. Projíždíme přes nějaký dvůr, kde je jeden psík na volno a druhý velký pes v kotci. Důvěru v nás nebudí ani jeden a jsme rádi, že toho menšího více zaujala kočka, za kterou se rozběhnul a za námi pak už jen z dálky štěkal. Přijíždíme na asfaltku a s úspěchem trefujeme odbočku na cestu za kravínem. Tudy hodláme pokračovat směrem k dolnímu konci dlouhé vesnice Rožmitál a dál na západ na Broumov.

K našemi nemilému překvapení ale začíná lehce poprchávat. Za chvíli křížíme nám dobře známou polní asfaltku (cyklostezku 4002 mezi Šonovem a Otovicemi), na které se dáváme vlevo a hned zase vpravo (na západ) na polní cestu. Ve směru, odkud k nám fouká silný boční protivítr, vidíme těžké tmanvé mraky, ze kterých právě slušně leje. Nemuseli jsme ani dlouho čekat a velmi prudký déšť zalil i nás. Vítr nás bičuje kapkami, až to na obličeji štípe. Už víme, co to znamená být ošlehán větrem a deštěm. Hledat střechu uprostřed pole nemá cenu a tak hrdinně pokračujeme. Jak déšť rychle přišel, tak i utichnul. Fotím úplně promoklou ale rozesmátou Martinu a za ní je ještě vidět dešťový mrak.

Jak můžete vidět na kalužích, rychlý déšť byl fakt vydatný!

Vše nasvědčuje tomu, že určitě sprchne znovu a tak se, ač neradi, loučíme s původně plánovanou další cestou a před Rožmitálem se dáváme vpravo na sever po cestě, kterou jsme podle mapy čekali trochu výraznější. Chceme teď jet zpět přímo do Rožmitálu. Chtěli jsme původně pokračovat dál na západ do Broumova a pak po modré do Rožmitálu, ale vidíme, že se blíží další déšť. Budeme to muset dokončit jindy.

Za malým horizontem se cesta stáčí přesně podle mapy, takže do vsi přijíždíme správně. Ještě musíme překonat brod, který je po dalším dešti docela divoký. Úplně promoklí stoupáme vsí po asfaltové silnici a jsme rádi, že stoupáme. Ten pohyb nás alespoň zahřívá. Po návratu na chalupu se po pár minutách, když jsme si už svlékli mokré oblečení, ozývá bubnování deště do střechy.

KOMENTOVAT TISK E-MAIL RSS

Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 0

Vložení nového komentáře
Jméno *
E-mail
	zveřejnit e-mail
Web
Komentář * (max. 500 znaků)
Prosím, opiš kód *
*) povinný údaj

 

Články
& akce