bike-trek.cz

Krásné zimní bajkování

  22. listopadu 2008
Úvod / Články / Bike / Krásné zimní bajkování

„Teda odtamtud jde zima!“, slyším za zády Martinu, když se otevřeným oknem dívám jak je venku. Konečně je to tu! Loni tomu počasí nepřálo, dokonce ani letos v únoru nebyl sníh, ale teď se pod ostrým ranním sluncem leskne čerstvě zasněžená krajina. Včera začalo chumelit a chumelilo celou noc. Venku je krásných 5 až 10 centimetrů sněhu, do kterého se už moc těšíme. Na rozdíl od řidičů, kteří nepřezuli a kteří včera cestou sem na silnicích Broumovska zmatkovali, překvapeni první nadílkou.

Po strastiplném a dlouhém navlékání se do zimního oblečení stojíme krátce po jedné hodině konečně venku. Je tepleji, než jsme čekali. Nemůžeme vyjet hned, protože jsme zjistili, že nám zaschlé bláto od minulé vyjížďky totálně zalepilo vodící kolečka na přehazce. Rychle to pročišťujeme a jedeme! Slunce už tolik nesvítí naplno, občas se přežene nějaký mrak. Ale to je docela dobře a vítáme to, protože je opravdu dost teplo, asi -2°C. Z Broumova míříme po červené značce vycházející ze sídliště Spořilov na Ruprechtice. Vítr pohupuje nějakým suchým plevelem, polňačka je trochu podmáčená a občas se pod námi bortí tenký led na kalužích. Ale sněhu je dostatek; místy za sebou zanecháváme dost hlubokou stopu. Zvláště v závětrných partiích cesty. Nedá nám to, a musíme pořídit pár záběrů. I když je každé zastavení provázeno následným čištěním sněhových nábalů na botách o pedály. Pro Martinu je to první skutečný bajking ve sněhu. Jezdí sem a tam a pak kolem s kolem krouží přímo na poli.

Vjíždíme do tichého a krásně zasněženého lesa, mezi stromy sem z jihu prosvítá nízko stojící slunce, na druhou stranu se přes údolí díváme na masiv Ruprechtického špičáku. Je tu fakt krásně. Občas to na koleji vyjeté od traktorů (asi) trochu ujede, ale i o to nám dnes jde. I tohle patří k zimnímu výšvihu. Ale vesměs kolo drží bezvadně a v pohodě se dá ovládat. Někde tady se pod sněhem nečekaně objevilo větší množství bláta a vyzvednuto hrubými vzorky obutí vzlétlo spod sněhu vzhůru, aby přistálo na mém levém lýtku. A to jsme si dnes oblékali vyprané věci :-)

V hlubokém sněhu

V hlubokém sněhu na žluté značce

Po výjezdu z lesa opět krásné výhledy. Projíždíme kolem prázdných pastvin, kde to na cestě rozdupané od krav a následně pokryté sněhem pořádně ustřeluje. Za ohradníky ještě chvíli mírně stoupáme než se dostaneme na zlom. Tady se udrželo více sněhu a tak v něm trochu blbneme. Pod námi jsou Ruprechtice, do nichž se bílou stopou spouštíme. Marťa jela přede mnou a zatímco jsem ji natáčel, zmizela už někde za ohybem kopce. Já to dolů docela valím a přemýšlím o tom, jestli je to dobrý nápad. Ale hned se zase uklidňuji myšlenkou, že případný pád by byl náležitě změkčen sněhem a stal se tak neškodným a spíše zábavným, až bych namísto černý, přijel dolů celý bílý.

Projíždíme Ruprechticemi a před restaurací to točíme vpravo do polí. Tady je to taky super. Nejprve sice musíme stoupat, ale jde to docela dobře. Sněhu není na vyfoukaných místech moc a dá se to. Pak se terén láme dolů a cesta se schovává do mírného úvozu. Ale i tak je tu v jedné koleji nafoukáno až 30 centimetrů sněhu. V té druhé je to méně, ale přesto se musím usmívat, když tu vidím kolej od Martiny kola, která se zařezává místy až 30 centimetrů do prašanu. Přejíždíme louku pod krásným lesem, nad jehož bílými vrcholky stromů krouží káně. Vjíždíme do lesa a držíme se stále „hlavní“ lesní cesty. Je to tu zase moc pěkné a tak se za jízdy snažím natočit Martinu mezi bílými smrky. Než jsem pak kameru stačil uklidit, Martina mi zmizela někde vpředu. Ztratit ji nemohu, zůstává za ní nepřehlédnutelná stopa. Podle ní poznávám, že přejela odbočku, ale i tak by nás tato cesta měla dovést k bezejmennému rybníčku v Uhlířském údolí. A dovedla.

Výjezd z Ruprechtic

Tam jsme to vzali dál směrem na Heřmánkovice. Alespoň jsem si to v tu chvíli myslel. Jenže jsem to v tom sněhu nějak nepoznal a zůstali jsme na zasněžené lesní asfaltce a stoupali po ní nahoru. Ale bylo tu tak krásně, že nám to ani nevadilo. Nakonec jsme narazili na nějakou cyklotrasu, která nás po chvíli přivedla na žlutou značku. Mapu s sebou dnes nemáme, ale vím, že tato žlutá vede z Heřmánkovic k hranicím a tak se po ní vydáváme. Vede nás na cestu, která už není projetá a sami se tu musíme poprat s větším množstvím sněhu. Navíc náhle zastavujeme před náletovými stromky, rostoucími přímo z cesty. Ale po pár metrech se opět dá jet. I v tom sněhu. Dnes jsou fakt ideální podmínky: dostatek sněhu na to si zimní akci užít a zase ne tolik, aby se nedalo jet. Žlutá nás přivádí zpět na „asfalt“, ze kterého jsme před chvílí odbočili, a my dál stoupáme sněhem vzhůru. Ale už to trvá moc dlouho a já si říkám, že sice jedeme po žluté, ale na druhou stranu – ke státní hranici. Je i dost pokročilý čas a tak se rozhodujeme pro návrat Uhlířským údolím až dolů.

Svištíme si to s kopce a užíváme bílou stopu. Před námi se v průseku cesty barví červánky, což je moc krásné, ale zároveň je to neklamné znamení, že za chvíli bude tma. Vzpomínám na jednu z vyjížděk, kterou jsem tu před lety podniknul sólo. Tenkrát jsem od Spořilova sjel přes les přímo na silnici, která mě asi po kilometru přivedla k ústí tohoto údolí. A právě tuto cestu musím dnes najít, abychom se stihli vrátit za světla. A teplo už nám taky nebylo takové, jako když jsme vyjížděli. Kousek jedeme po silnici, tady je skutečně asfalt, a asi po kilometru se opravdu objevuje odbočka polní cesty vpravo, železniční přejezd a jsme pod kopcem na kraji lesa. Ale tady se cesta rozdvojuje. Chvíli se to tu snažím promítnout do matných vzpomínek, kudy jsem sem tenkrát mohl přijet a pak dávám pokyn: jedeme vlevo.

Stoupáme po lesní cestě v posledních zbytcích dnešního dne. Morálně Marťu podporuji a ujišťuji ji, že je to dnes poslední kopec. Asi už jí není moc teplo. Přichází místo, které poznávám a mě samotného to moc uklidňuje. Kopec končí, přicházejí poslední metry lesa a jsme na cestě, kde se na nás usmívají bajkové stopy, které jsme tu odpoledne zanechali. Pak už se rychle proháníme polem dolů k sídlišti. Jsme tu, přežili jsme to, nezmrzli jsme, ani jsme nespadli a hlavně, parádně jsme si to užili. Ve světle lampy oklepáváme sníh z kol a už se těšíme na teplý byt a zaslouženou večeři!

Nedůležité info:

  • Původně jsme si chtěli dát okruh: Broumov (Spořilov) - Ruprechtice - Heřmánkovice - Benešov - (možná Rožmitál) - Broumov.
  • I když jsme dnes správnou cestu netrefili, hodilo nám to krásných 25 km. A z toho sněhu nás přeci jen nohy trochu bolely.
  • Fotky jsou extrahované z PAL videa, tak se omlouvám za jejich nízkou kvalitu.

Krásné zimní bajkování

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 0 |  přidat komentář

Články ze stejné lokality

Kalendář akcí

Poslední komentáře

Po hřebeni Jestřebích hor

Pěkný úvodní obrázek k tomu videu. Je vidět jakou radost dělá Jasoň i malým dětem... :o) Jinak výlet byl, co

Saalbach Hinterglemm – rakouský evergreen

Lákavá lokalita! Něco jsem o Hinterglemmu už zaslech tak dík za tohle pěkný představení. S kámošema plánujem kam na pár dní

Oblíbené lokality

Broumovsko Český ráj Hohe Tauern Dachstein Góry Stolowe Rýchory Orlické hory Vysoké Tatry Náchodsko Teplicko-Adršpašské skály České Švýcarsko Yosemite National Park Krkonoše Slovenský ráj Fiordland National Park Malá Fatra Podkrkonoší Jestřebí hory Toulovcovy maštale Zillertal

Krátké zprávy

Velikonoční výlet po 25-té

Letošní změna termínu velikonočního výletu byla přijata spíš rozpačitě, ale výsledná účast ukázala, že to byla změna u mnoha vítaná. Za teplého dne jsme se vydali podle plánu na Žaltman, oběd si

Náhradní výlet

Leto jsme poprvé přesunuli velikonoční výlet na pátek. Hned tam mi Jirka řekl, že rozhodně nehodlá být v pondělí doma, a tak jsme se domluvili, že vyrazíme na krátký výlet na Potštejn. Plným vlakem

Dobrošov

Volný den nás vylákel ven na malý výlet po okolí Dobrošova. Zašli jsme se podívat do přístupného opevnění Březinka, kde jsme byli příjemně překvapeni hezky udělanou expozicí i povídáním průvodce. Pak jsme