nacházíte se: úvodní strana > bike > Zvičina z Trutnova

14. července 2007

Zvičina z Trutnova

Tak tohle bylo opravdu narychlo. Ve čtvrtek Mirek poslal e-mail, že se v sobotu jedeme na Zvičinu. Do Hradce se mi opravdu jet nechce a tak mě napadlo, že bych se k nim mohl přidat třeba ve Vřešťově a dál bychom pokračovali už společně. Na zpáteční cestě se někde odpojím a pojedu domů. To je můj plán, ale uvidím. Třeba mě napadne jiná trasa. A napadla, naštěstí.

Z Trutnova jedu od hřbitova po modré značce do Dolců a Starých Buků, kde vjedu do lesa a hnedka zkraje tam na mě čeká prudké stoupání. Za ty roky, co jsem tudy nejel, se cesta změnila. Je sem navezený nějaký stavební odpad, cesta je vymletá od vody, ale to by nevadilo tolik, jako fakt, že je pěkné mokro a zadní kolo se prosmekává. Do toho zvoní telefon. Mirek volá, že nejedou přes Vřešťov. Tak mu říkám, že tam stejně nejedu a setkáme se až na Zvičině. Kvůli telefonu jsem musel zastavit a už se nerozjel. Tak kluzké to tady nepamatuji. Dokonce i pěšky se jde špatně. Konečně jsem nahoře a můžu jet. Opouštím les a kamenitá polní cesta mě přivádí do osady Dubový Dvůr. Cesta zatáčí vpravo. Naštěstí tu není ohrada a tak pokračuji dál. Aha, tak ohradu jenom posunuli o kus dál. No co, vracet se nebudu a tak překonávám plot a hurá do prostoru, kde se podle cedulky vyskytuje plemenný býk. Krávy ani býk nejsou v dohledu a já v klidu jedu. Zase musím na druhou stranu ohrady. V Novém Záhoří vlevo. Konečně vjíždím do chládku lesa. Ještě pořád si trasu pamatuji. Teďka projíždím kolem ruiny tábora. Stále je to tady opuštěné a budovy chátrají. Jeden čas se zdálo, že se tu něco děje. Slušnou rychlostí se řítím do Komárova.

Tady jenom přejedu silnici a polňačkou uháním do lesa. Vím, že musím jet někde vlevo. No jo, ale tentokrát jsem to přehnal a zatočil pro změnu brzy. Bylo mi to jasné hned, ale vracet se mi nechce, protože mě docela zajímá, kde vyjedu. Tuším, že asi u hřbitova ve Dvoře Králové. Cesta je pěkná a rychlá, místy až moc. Jsem u hřbitova. Podle mapy jsem přijel po Feldčarské cestě. No nic, na silnici vpravo, na křižovatce u benzinky musím odbočit vpravo, směrem na Vítěznou. Kousek za obalovnou štěrku, za mostem, přejedu cestu a lesem po skvělé pěšině se dostávám k nemocnici. Teďka se budu držet žluté značky, protože následující trasu neznám.

Pohybuji se po širokých lesních cestách, stoupajících mírně po vrstevnicích. Nic šíleného. Kousek byl ve znamení několika kořenů a manévrování mezi hlubokými kolejemi plnými vody, ale vše se dalo zvládnout. Potom jsem ale začal nějak moc stoupat a to mi bylo divné. Jedu ale pořád po žluté, což je v pořádku. Konečně modrá značka, která znamená změnu. Vlevo po ní! Skvělý – nová, uválcovaná cesta, kde můžu jet rychle! Chvíle jízdy z kopce, závěr trošku technický a jsem na silnici, po které sjíždím k Těšnovské přehradě. Tady se zdržuji trochu déle, protože mám dost času a nechci být na Zvičině moc brzy. Co tam, že jo? V klidu si tady fotím přehradu a její dvě brány s věžičkami. Nejsem sám.

Hráz Těšnovské přehrady.

Od přehrady musím po silnici do Bílé Třemešné, Dolní Brusnice a teprve v Horní Brusnici nacházím ukazatel na Zvičinu. Téměř nekončící stoupání po rozpáleném asfaltu je konečně u konce. Zastavuji ve stínu jedné lípy u Raisovy chaty. Asi za dvacet minut přijíždí Mirek, po něm Martina a Josef. Jdeme na oběd. Opět výborné jídlo.

Posilněni, možná až moc a trochu odpočinuti musíme pokračovat, protože máme najeto asi 46 kilometrů a asi ještě jednou tolik před námi. Po zelené sjedeme na asfalt, tam vlevo, nabíráme rychlost a v zatáčce vlítneme rovně na polní cestu. Na rozcestí změníme barvu na žlutou. Po chvíli hurá do lesa, protože na poli se to horko už nedalo vydržet. Ale tady je cesta strašně rozbitá od vody a tak vybíráme vhodnou stopu, kličkujeme ze strany na stranu a chvílemi si i skočíme. Zase polní cesta. Následuje kousíček po asfaltu, potom stoupání lesem a konečně přichází místo, kvůli kterému jsme se dneska vydali tak daleko od domovů. Skvělý technický sjezd, plný zatáček, mokrých balvanů a kořenů. Něco se musí objet a jiné se dá přejet. Nechce se mi fotit a tak si vychutnávám tuto nádhernou pasáž. Dole jsem nějak moc rychle a za okamžik tu stojíme všichni. Musíme si sdělit pocity ze zdolání tohoto docela náročného, ale zároveň i překrásného úseku.

Pohled na Zvičinu.

Přijíždíme na asfaltku, ale hnedka v první zatáčce ji opouštíme a začínáme prudké stoupání. Dalo se vyjet. Na rozcestí už zase měníme značku, tentokrát na zelenou. Za chvíli přejíždíme silnici. Nějak se nám to tady nezdá. Značení neodpovídá tomu v mapě. Zase ta hra KČT na přemalovávanou. Máme odbočit vlevo po modré, ale místo ní je tady zelená. Jedu na průzkum a potom už to poznávám a dokonce i značku modrou nacházím, Křiknu na Mirka, že můžou jet za mnou. No jet, cesta sem je slušně rozježděná od lesní techniky a plná bláta a vody. Sledujeme modrou a za silnicí pokračujeme po lesní cestě až na Čertovy hrady. Tady prokličkujeme mezi velikými balvany a po chvíli zastavujeme v Zálesí.

Teďka si dáme trošku asfaltu. Vlevo, dolů z kopce. Jedu první a myslím si, že docela dost rychle, když v tom mě začne předjíždět Mirek, což mě překvapilo a tak jsem se ho zeptal, co že to jedl. Chvíli se nic neděje a potom se začal strašně smát. Na křižovatku nám to uteklo a tak zatáčíme vpravo, ale za okamžik odbočujeme vlevo na lesní cestu, která nám díky svému sklonu umožní jet takovou rychlostí, že jsme za chvíli u nějakého pramene, kde se můžeme opláchnout. A je to příjemné. Za chvíli potom zastavujeme na silnici pod Betlémem. Dlouho se nezdržujeme a každý si jedeme posvém. :o) Hradečáci nahoru do kopce a já dolů, do Žirče a potom už jenom do kopce, přes Kocbeře, až do Trutnova.

KOMENTOVAT TISK E-MAIL RSS

Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 0

Vložení nového komentáře
Jméno *
E-mail
	zveřejnit e-mail
Web
Komentář * (max. 500 znaků)
Prosím, opiš kód *
*) povinný údaj

 

Články
& akce