Původně jsme měli v národním parku Mount Aspiring úplně jiné plány a Roy's Peak byla vlastně jen taková záplata. Chtěli jsme hloub do hor na Cascade Saddle a přespat na Aspiring hut, ale ve visitor centru nás od takových plánů odradili. Od 1000 m n. m. prý leží sníh a prší, vyhlídky na zlepšení v nedohlednu. Necháváme si tedy zajít chuť na ty krásné zasněžené vrcholy a volíme výstup na vyhlídkový vrcholek Roy`s Peak.
24. března
V odpoleních hodninách opouštíme Arrowtown, ze kterého nás vystrnadil drobný déšť. Po včerejším boudění jsme se dnes snadno vymotali z městečka a vyjeli na jih k silnici 6. Z dřívějška dobře známé šestky jsme si ale neužili moc, jen pár stovek metrů, než jsme odbočili vlevo na Crown Range Road - nejkratší cestu do Wanaky, která překonává nízké pohoří.
Stále prší, cesta je mokrá a prudce stoupá v mnoha serpentýnách.Nahoře je ještě několik domů a pak už jen zelené kopce a zase sjezd dolů. Po několika kilometrech projíždíme malé, ale opravdu hodně malé městečko Cardona, které nevypadá moc vlídně - alespoň takhle od silnice. Cestou jsme také míjeli nějaký starý hotel.
Po dalším horském úseku přijíždíme do Wanaky. Parkujeme přímo u jezera a jdeme do nedalekých informací pro informace. Předpověď počasí je špatná, což dokazuje i silný déšť, který se spustil. Bereme nepromokavé bundy a přecházíme ještě dál do DOC. Informace o počasí a stavu v horách Mount Aspiring, kam jsme se chtěli vydat na další nádherný trek, nás vůbec nepotěšili. Navíc nepouštějí na Casade Saddle Route. Leží tam čerstvý sníh a některé úseky treku vedou po strmých skalách.
Přejíždíme tedy do nedalekého kempu - teda spíš tábořiště - u Albert Town. Kemp jsme našli hned za mostem přes řeku a patřil k nejlevnějším, které jsme během cestování po Novém Zélandu využili - 7 NZD/osoba. Místní kachny zvyklé na táborníky nás přišly navštívit až ke vchodu do stanu a málem nám snědly večeři - čajík se sušenkama jim zavoněl.
25. března
Výstup na Roy's Peak
Ráno nás budí vycházející sluníčko a neuvěřitelný zpěv ptáků, jaký od nás neznáme. Je polojasno a strašná zima, auto i stan máme omrzlé. Výhled na okolní zasněžené hory nás plní optimismem. Divoké kachny jsou čím dál dotěrnější a nelze je nijak zapudit, dokud od sousedního obytňáku nezacinká nádobí slibněji. Po snídani vyrážíme do DOC centra, kde dostáváme info, že nad 1000 m n .m. je sníh, mlha a srážky. Tato situace má trvat několik dní, takže do Cascade Saddle přes chatu nejdeme. Jako náhradní plán volíme výstup na nedaleký vrchol Roy's Peak, odkud by měly být krásné výhledy na hory a jezera, tak uvidíme, co uvidíme.
Z Wanaky se vydáváme po Mt Aspiring road, po asi 6 km narážíme na parkoviště, odkud vychází trek. Hned nad parkovištěm vstupujeme za ohradník, jehož obyvatelky - ovce - nám dělají po celý výstup společnost. Což by nám nijak nevadilo, kdyby přes jejich všudypřítomné exkrementy bylo kam šlápnout. Snažíme se mezi nimi kličkovat, po chvíli to ale vzdáváme s tím, že holt obuv budeme muset po sestupu stejnou cestou někde opláchnout. Prudce stoupáme po travnaté cestě serpentýnami vzhůru zatím krásným podzimním dnem.
Hladina Lake Wanaka se nám postupně vzdaluje, začínají se odhalovat pohledy na zasněžené vrcholky NP Mount Aspiring a my pořád přemýšlíme, jestli jsme neudělali chybu, že jsme se nechali odradit od vstupu do vyšších poloh parku. Nad námi se ale pomalu žačínají kupit mračna a nejvyšší vrcholy, které jsme mohli vidět se halí do husté mlhy. Přesto ale ještě pořád vidíme spoustu krásy okolo.
Cesta se klikatí snad do nekonečna, až konečně docházíme do místa, kde se odkrývá pohled na druhou stranu Roy`s Peaku. Hladina Lake Wanaka se vine kolem vrcholu až na druhou stranu a za jezerem se tyčí horstvo národního parku. Nádherný pohled. Mlha ale sedá čím dál níž a brzy nás pohlcuje. K vrcholu pokračujeme za lehkého mrholení, které se postupně mění v drobné kroupy, které po chvíli zase ustávají. To nás nutí několikrát nasazovat a zase szndávat pláštěnky, které necháváme v pohotovostní poloze na batohu. Po 3,5 hod jsme na vrcholu. Je tu zima, vítr a hustá mlha. Sedáme si do závětří nějaké boudy s vysílačem jen na sušenku. Počasí se je čím dál nevlídnější a tak se po krátkém otálení rozhodujeme pro sestup. Výhledy si holt musíme jen domyslet.
Sestupujeme stejnou cestou, takže bohužel víme, jak strašně dlouhé to bude. Prudkost svahu je směrem dolů ještě nepříjemnější, takže ačkoliv nejde o náročný vstup, chvílemi je to pořádný opruz. Po nějaké době nás přestane bičovat vítr a déšť s krupkami a mlha se opět trochu zvedá. Je parné, že hranice sněhu na protějších kopcích se posunula dolů směrem k jezeru. Mlhou tam prosvítá sluníčko a nás pořád trochu mrzí, že nejsme právě tam v těch kopcích a to ještě nevíme, že druhý den ráno, když se budeme chystat k odjezdu, bude krásně svítit sluníčko. Neměli jsme tolik podlehnout špatné předpovědi.
Výhled na hory Mount Aspiring v mlze
Ovce se nerušeně pasou dál, jako by se nechumelilo. Nás po sestupu pěkně bolí nohy, ale ačkoliv nám počasí zrovna nepřálo, výhled z tohohle vrcholku byl pěkný. Jedna letuška nám říkala, že Nový Zéland jí připomíná krajinku pro modelové železnice, dnes jsme si na ni vzpomněli a dali ji za pravdu.
26. března
Máme velké ukání tady zůstat! Probudili jsme se totiž do mrazivého a jasného rána. Hrozně rádi bychom se vydali na ten trek do Cascade Saddle, ale narušilo by nám to harmonogram plánu. Moc času na celý Nový Zéland nemáme a tak se ho musíme držet. Navíc s sebou ani nemáme výbavu na VHT jako třeba mačky.
Vydali jsme se tedy alespoň na Mt. Aspiring view point, kam se jede po stejné cestě jako včera na Roy's Peak. Dnes závidme těm, co na Roye lezou - budou mít neskutečně nádherný výhled. Taky nás na okamžik napadlo jít tam znovu, ale cesta nahoru byla fakt strašný opruz. Parkujeme v nádherném místě u zátočiny Glendhu Bay, odkud se nám naskýtá nádherný pohled jako z pohlednice na Mt. Aspiring.
Podzimní pohled na Mt. Aspiring
Pak už se vracíme do Wanaky na parkoviště u jezera. Na chvíli vyndáváme stan, aby alespoň trochu uschnul. Také tu máme druhou a poslední možnost vyřídit pokutu za překročenou dobu parkování v Queenstownu bez dalších penalizací, čehož využíváme. Pak se už s Wanakou definitivně loučíme. Shodujeme se na tom, že nám to tu nepřirostlo tolik jako Te Anau, ale později uznáváme, že to bylo pod vlivem špatného počasí. Okolí Wanaky je totiž překrásné!
Foto k článku