Už jméno hradu prozrazuje, že za ním musíte vyrazit na Slovensko. Najdete ho asi 50 km od Popradu, takže se sem můžete vypravit třeba během odpočinkového dne při turistice v Tatrách nebo Slovenském ráji, je částečně zrekonstruovaný a rozhodně stojí za návštěvu. Hrad, jehož historie sahá do poloviny 13. století, se tyčí na vápencovém kopci nad městem Stará Ľubovna, kde sloužil k ostraze obchodních cest do Polska.

Za ponurého odpoledne parkuji na úplně prázdném parkovišti pod hradem, hned naproti vstupní bráně do malého skanzenu, který je přes zimu bohužel uzavřen. Dva chlapíci tu počítají a nakládají prázdné sudy od piva. V tuto chvíli pro mě jediný důkaz, že sem lidé jezdí.

Pěšky pokračuji po asfaltové silničce a po levé ruce se mi otvírá pohled na poměrně rozlehlý objekt hradu na travnaté stráni nade mnou, ale z větší části schovaný v mlze. Úplně nejblíž vidím hradby s pravidelně rozmístěnými otvory střílen a válcovými věžemi v rozích. Za hradbami do mlhy prosvítá vysoká věž dominující celému hradu.

Že bych se někdy mohl podívat na tento hrad mě napadlo, když jsem náhodou narazil na jeho stránky. Tam to vypadalo, že půjde o velmi zachovalou a udržovanou památku, ale pohled na drolící se zdivo hradeb tomu zatím nenasvědčuje. Když se k hradu blížím slyším středověkou hudbu. Asi pro dokreslení atmosféry.

Je sychravý prosincový den, po sněhu téměř ani památky, slunce, které ještě ráno svítilo, se schovalo za olověné mraky a je úplné ticho. Den jako stvořený pro pěknou středověkou popravu.

Pohled na část hradu od přístupové cesty

Alejí starých a pokroucených stomů docházím ke vstupní bráně. Je otevřeno. Ochotná paní mi prodává vstupenku a přidává letáček k jednotlivým očíslovaným zastávkám, tak zvané samoprohlídce. To mi vyhovuje, člověk může jít svým tempem a zdržet se na zajímavých místech. Paní mi velmi důkladně vysvětluje, jak mám jít po číslech, kde je najdu na papíře a kde v objektu hradu, a pak mi vše ještě dvakrát opakuje. Je vidět, že má radost, že dnes někdo dorazil a navíc z takové ciziny (někdo mě ale překonal, když jsem později v knize návštěv viděl zápis rodiny z Austrálie).

Následuji vytištěného průvodce v rozsahu čtyř stran velikosti A5. Zastávka č. 1 je barokní bastion se vstupní bránou, kde jsem si zakoupil vstupenku. Před sebou mám malé nádvoří a zastávku č. 2 - Bonerovu bránu. Původní vjezd pro povozy byl zazděn a dnes se tam vstupuje pouze malou brankou. Procházím skrz a stojím na uzkém a podlouhlém nádvoří zarostlém trávou.

Okrouhlá bašta se střílnami

Sleduji šipky s označením zastávky č. 3 a po schodech vystupuji na okrouhlou baštu s malými střílnami. Hned za mnou jsou dveře do expozice nejdůležitějších historických událostí v dějinách hradu - zastávka č. 4. Vstupuji do malé čtvercové místnosti s palubkovým stropem, které uprostřed dominuje model hradu, na stěnách visí několik obrazů, zbraní a nejrůznějších předmětů.

Model hradu

S výhledem na hlavní věž se podél jižních hradeb přesouvám k zastávce č. 5, což je barokní palác s malými a jednoduchými expozicemi starých řemesel. Dovnitř sice vstupuji dveřmi, které vypadají jako dveře závodní jídelny JZD v sedmdesátých letech (samozřejmě dvacátého století), ale po vystoupání schodiště postupně procházím malými místnostmi s jednotlivými ukázkami řemesel a nástrojů, které se s k nim váží. Kromě tradičních kovářů, zedníků nebo truhlářů se také dozvídám, jak se vyráběly svíčky nebo klobouky a jaké existovaly cechy. Docela zajímavé.

S výhledem na hlavní věž se podél jižních hradeb přesouvám k zastávce č. 5

Č. 6 nese západní renesanční bastion, na jehož prostranství mě hned upoutalo jedno kompletní dělo a jeden podvozek. Podél zdi vede zastřešené terasa pod velkými otvory pro děla, která zabezpečovala obranu hradu z jihozápadní strany. Dá se tu také vystoupat po příkrých dřevěných schodech na malou kulatou baštu, ze které trochu vidím do nádvoří, na vstupní bránu a dolů do zamračeného a šedého údolí s městem Stará Ľubovňa.

Pod baštou ještě po nepravidelných kamenných schodech sestupuji do podzemní tmavé chodby (zastávka č. 7), která prochází pod bastionem a ústí vedleším východem zase na povrch. Dole vidím několik slepých - asi z druhé strany zasypaných - střílen.

Západní bastion

Další bránou vstupuji do velkého a klenbou krytého prostoru, kde je vystaveno několik starých koňských vozů, kočárů a saní. Mimo to je tu také velmi malá hasičská stříkačka, dětský kočárek a sáňky. Mezi saněmi odbočuji vpravo k číslu 9 do expozice Raiszovců - posledních majitelů hradu z období let 1825 až 1880. Náhle si připadám jako na zámku; obytné místnosti vybavené dobovým nábytkem, lustry, koberci, trofejemi, obrazy a předměty denní potřeby. Přes něco jako obývací pokoj procházím do menší místnosti s kachlovými kamny a ozdobeným vánočním stromkem a dál do ložnice. Ještě vstupuji do jediného omítnutého objektu. Jedná se barokní kapli, zastávka č. 10.

Jediný omítnutý objekt - barokní kaple

Z čísla 11 rychle utíkám pryč, protože je tu expozice obrazů moderního umění, a raději se vydávám vstříc ruinám gotického paláce - zastávky č. 12, kterou obcházím ze severní strany a pak otvorem na druhou stranu ruiny.

Tady na mě čeká vchod do gotické věže, pořadí č. 13. Hned dole je v polokulovité místnosti ukázka zbroje. Po schodech stoupám do dalšího podlaží. Nad hlavou se mi otvírá pohled na dřevěné mezistropy, které v několika úrovních asi nahradily ty původní. Celý pohled je uzavřen prkenným stropem překrývajícím v nejvyšším místě celý kruhový půdorys věže. Až nad něj jsem se dostal po úzkém točitém schodišti vestavěném v obvodní zdi. Musel jsem tu jít doslova skrčený a kdyby dnes nebyla zima a já neměl čepici, několikrát bych si nepříjemně odřel vrchlík. Velký strop, který jsem odspodu viděl, tvoří podlahu vyhlídkové části věže. Přes zasklená okna se mohu kochat pohledy dolů na město, zavřený skanzen i na samotný hrad.

Ruiny gotického paláce (vlevo) a renesanční palác (vzadu)

Podél druhé strany ruin gotického paláce se přesouvám do renesančního paláce, zastávky už číslo 14, který z venku také vypadá jen jako zbytky hradních kamenných zdí. Uvnitř jsem ale překvapen z obrovského prostoru. Z asi čtyř poschoďového objektu s dalšími sklepeními tu sice opravdu zůstalo jen obvodové zdivo, ale při rekonstrukci byl celý objekt zastřešen a dovnitř umístěna expozice ukazující uspořádání a využití tohoto paláce, jak bylo popsáno v roce 1564. Procházím celým palácem dolů, kde si v jednom podlaží mohu prohlédnout, jak se tehdy vařilo pivo. Východem ve spodní části se ocitám na malém nádvoří.

Interiér renesančního paláce

Kolem hradní studny (zastávka č. 15), o které se v průvodci dočítám, že byla postupně nahrazena dřevěným vodovodem přivádějícím vodu z okolních kopců, přicházím z druhé strany k barokní kapli, kde je vchod do prostorů pod kaplí. Tady se pod číslem 16 vystavují repliky polských korunovačních klenotů a také si tu můžete prohlédnout původní pec.

Tímto pro mě prohlídka končí, protože poslední zastávka s číslem 17 je z důvodu oprav uzavřená. Závěrem musím říct, že jsem byl velmi příjemně překvapen. Snaha o zachování hradu a jeho opravy je všudypřítomná a pokud se vám líbí staré hrady, určitě tu nebudete zklamáni. V regionu najdete také velmi populární Spišský hrad.