bike-trek.cz

Na skok na Vrchmezí

  9. února 2020
Úvod / Články / Hory / Na skok na Vrchmezí

Ve stínu zima, na slunci jaro. Takové dnes byly Orlické hory, ve kterých jsem podniknul krátký zimní výlet na kopec Vrchmezí, ze kterého není nic vidět.

Krátkou trasu začínám u chaty Čihalka, kde se dá dobře zaparkovat. Po žluté značce mířím do lesa na východ k hranici s Polskem. U turistického rozcestí zatáčím vpravo na Císařskou cestu, která je značená také jako cyklotrasa 4071. Je sice začátek února, ale bylo by tu na bajk i dnes. V asi 10 až 15 cm vrstvě sněhu se táhne běžecká stopa, podél které jdu pěšky.

Míjím horní konec sjezdovky, po které se lyžaři spouští k chatě Čihalka. Cesta se stáčí v několika zatáčkách a v mírném stoupání dál do lesa. Mezi stromy probleskuje nízko stojící slunce a je moc příjemný zimní den, tady v lese navíc ani tolik nefouká.

Asi po kilometru od vleku přicházím do místa, kde z široké cesty odbočují dvě vlevo do lesa. Jedna více kopíruje vrstevnice, druhá, více vlevo, stoupá mělkým úvozem přímo nahoru k polské hranici vzdálené asi 300 metrů.Přicházím k hraničním patníkům, které jsou dnes spojeny dvěma nitkami ve sněhu obtisknutých běžeckých lyží. Zatáčím vpravo a kolem patníku 124/11 mírně stoupám přímo po státní hranici. Tady míjím i jeden historický hraniční kámen.

Hraniční kámenJsem na česko-polské hranici

Po chvíli se zleva připojuje zelená turistická značka z Polska. Podle stop ve sněhu je vidět, že poláci nelení a směrem k Vrchmezí je docela čilý turistický provoz. Tady nahoře je sněhu na letošní mizernou zimu docela dost. Přes zasněžené smrky navíc probleskuje slunce a tak si tu užívám zimní výlet tak, jak má být.

Zimní les

Asi po 200 metrech se polská zelená turistická značka na rozcestí lesních cest odpojuje od hranice a míří vlevo někam do polského vnitrozemí. Jedna, ne moc znatelná, cesta tu pokračuje rovně, ale já zatáčím vpravo. Jdu kousek po neznačené cestě směrem do ČR, kde se po krátké chvíli připojuji na červenou značku.

Teď už není kde bloudit a k vrcholu Vrchmezí je to jen kousek. Od mapy a turistického přístřešku k němu míří odbočka mezi stromy. V zimě jsem tu nikdy nebyl, ale i tak se mi hned vybavuje moje první cesta sem, když mě sem zavedl bajkový okruh po hřebeni Orlických hor popsaný v časopisu VELO, který jsme časem upravili. Hned si říkám, že sem v létě musím(e) znovu.

Rozcestník na VrchmezíNa vrcholu Vrchmezí (1084 m n.m.)

Nadmořská výška Vrchmezí je 1084 metrů a v jedná se o nejvyšší bod polské části Orlických hor. Na vrcholu je pro mě překvapením trojboký kamenný jehlan, na kterém jsou uvedena jména tří historických osobností: Josef III, J. Q. Adams a Chopin. To tu dřív nestálo. Je tu poměrně živo a neustále někdo přichází a odchází. Jeden polský pár mě požádal, abych je vyfotil. Jsem rád, že jsou spokojeni se snímkem, kam jsem vměstnal ji, jeho, dva psy, turistický rozcestník i jehlan tak, aby on i ona byli dobře vidět. Loučíme se a já se vracím po červené značce k  turistickému přístřešku.

Zatáčím vpravo k severu a po chvilce mi červená šipka přikazuje odbočit vlevo na pěšinu mezi stromy k severo-západu. Teď budu už jen klesat až do Olešnice, kam značka odsud vede. Zprvu se doslova prosmýkávám mezi zasněženými větvemi, které zasahují do pěšiny. Díky sněhu ood nohama sklouzávám pěšinou dolů a parádně to ubíhá. Kdybych tu musel scházet po suchém povrchu, bylo mi líto, že nemám bike.

Výhled mezi zasněženými smrky

Ze skalek na výběžku Ostružník se kochám výhledem do údolí potoka Bělidlo, pohraniční hřeben i odspodu nevýrazný a oblý vrchol Vrchmezí. Trochu tu stále fouká a tak scházím níž, kde si pod ochranou stromů vybaluji svačinu a termosku s čajem. Po krátké a příjemné svačině v tiché zimní krajině pokračuji v cestě dolů. Na křížení červené s cyklotrasou 4071 (Knížecí cesta) se nemůžu rozhodnout, jestli se vrátit po této cestě k chatě Čihalka nebo pokračovat po červené. Nakonec vyhrála varianta turistické trasy dolů do Olešnice.

VýhledVýhled z Ostružníku

Jak sestupuji, sněhová pokrývka se tenčí. U vyhlídky a turistického rozcetníku Nad Olešnicí je zřetelně vidět, že mizerná vrstva sněhu leží jen na severních nebo stinných svazích, ale tam, kam svítí slunce, je jen hnědozelená tráva, místy s bílým popraškem. Tak tohle je únor 2020 na horách. Pohled jedním směrem, vidím zimu, pohled opačným a před očima mám jaro. Ještě že mi alespoň Vrchmezí ukázalo, jak vypadá zima.

KrajinaVýhled od rozcestí Nad Olešnicí

Od rozcestí pokračuji podél oplocení pastviny asi 250 metrů k řadě stromů. Červená značka pokračuje někudy přes louky, ale já jdu vpravo přímo dolů po neznačené cestě. Kolem jedné chalupy a zchátralého zemědělského objektu přicházím na silnici. Po ní vpravo do kopce k 2 kilometry vzdálené chatě Čihalka. Silnice holá, vedle mě zurčí potok. Ale jen vejdu do stínu, objevuje se na silnici led a já mám co dělat, abych to ustál.

Na skok na Vrchmezí

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 0 |  přidat komentář

Články ze stejné lokality

Krátké zprávy

Jeden den, dvě období

Ve stínu zima, na slunci jaro. Takové dnes byly Orlické hory, ve kterých jsem podniknul krátký zimní výlet na kopec, ze kterého není nic vidět. Více v krátkém článku.

Ostaš

Dneska je venku krásně a tak jdeme na Ostaš. Je to taková lehká procházka, kterou vybraly holky. Zajdeme se podívat na Čertovo auto a Kočičí hrad. Cestou zpět se zastavíme na hambáče v retrobaru

Zrušení velikonočního výletu

Z pochopitelných důvodů letos ruším organizaci našeho velikonočního výletu, na který jezdíme nepřetržitě od roku 1995.