bike-trek.cz

Avalanche Peak, Arthur's Pass

  28. března 2012
Úvod / Články / Hory / Avalanche Peak, Arthur's Pass

Národní park Arthur`s Pass leží v centru Jižního ostrova, horské vrcholky Jižních Alp zde vystupují do výšky přes 2000 m n.m. a údolím se proplétají mělké a široce rozvětvené řeky, jejichž řečiště občas pomocí dlouhých mostů překonává horská silnice nebo železnice vinoucí se taktéž celým údolím. Když se člověk pustí po Highway 73 zdolávájící Arhur`s Pass, má chvílemi pocit, že jede na konec světa. Arthur`s Pass je při našem cestování pouze odbočka od západního pobřeží Jižního ostrova, budeme se muset dokonce vracet stejnou cestou zpět k moři, ale přes to nás tento národní park láká a máme zde v plánu celodenní trek - výstup na Avalanche Peak o nadmořské výšce 1833 m.

27. března

Cesta do Arthur's Pass

Kea

Novozélandský papoušek Kea

Papoušek Kea s velkým a ostrým zobákem dorůstá délky až 50 cm a ačkoli byl ještě nedávno vybíjen farmáři, dnes je přísně chráněn. Jeho populace na Novém Zélandu čítá přes 5000 jedinců. Přiživuje se hlavně v oblastech navštěvovaných turisty, od kterých loudí jídlo, probírá batohy a stany a umí toto vybavení i poničit.

"Do příchodu Evropanů byl novozélandský papoušek Kea klidným a mírumilovným vegetariánem. Živil se různými plody, ořechy, semeny. Pak se však stala neuvěřitelná věc: neškodný papoušek se ve stádech ovcí změnil v zuřivého dravce. Nezná dnes lákavější pochotku než je tučný mladý beránek. ... Papoušci usednou zvířeti na hřbet a trhají ho svými ostrými, mohutnými zobáky. Silní jsou na to dost; papoušek Kea je velký jako pořádná vrána. ... Můžeme být jen rádi, že se zatím nepustili do lidí."

Zdroj: Podivuhodná zvířata, Igor Akimuškin, Lidové nakladatelství 1986

Zajímá vás více? Zde článekabc

Poslední větší zastávkou před tímto národním parkem je městečko Hokitika ležící přímo na pobřeží. Jeho ulice lemují pouze nízké domky a celkově nám přišlo zajímavé. Kousek za městem zkoušíme zkratku po Old Christchurch Rd., která se po chvíli mění pouze na štěrkovou cestu, s čímž už máme neblahé zkušenosti a tak to otáčíme zpět. Na Arthur`s Pass odbočujeme až na Highway 73, která nás nejdřív vede rozlehlým rovinatým údolím, jež tvoří asi kilometr široké kamenité koryto řeky. V něm se klikatí  řeka, překonávají ho dlouhé silniční i železniční mosty a vidíme v něm i sloupy vysokého napětí. Při jarním tání bych nechtěla řešit nějakou poruchu na tomhle vedení. Záhy se cesta zužuje a začíná prudce stoupat do sedla. Míjíme spoustu menších vodopádů, které by u nás doma byly raritou. Zastavujeme na vyhlídkovém místě na jeden velký viadukt, ale stavba nás nějak moc neohromila.

To už jsme takřka v nejvyšším bodě sedla a začínáme opět klesat po pozvolna se rozšiřující cestě. Arthur`s Pass Village pouze projíždíme, máme namířeno na ještě 8 km vzdálené tábořiště Klondyke Corner. Místo je u řeky, za níž je železnice, po které když přijíždí vlak, tak o něm víme už dopředu, protože jeho hluk a houkání se nese dlouho údolím. Připadáme si jako v nějakém westernu. Už jen ten průjezd celým pasem stál za drahocenný čas, mě to tu nějakým zvláštním způsobem okouzlilo.

Po krásném západu slunce nás překvapilo větší množství ptáků, kteří se začali slétat na stromy v okolí tábořiště. Vypadali jako nějací menší dravci, co do vzrůstu, tak co do zvuků, které vydávali. Ale ti ale přece neútočí ve skupinách... Připomíná nám to supy - zase western, ale už méně romantický. Když sedíme v autě při světle čelovky u poznámek, jeden z ptáků s plechovým bouchnutím přistává přímo na kapotě a my máme jasno - papoušek Kea. Mirek o setkání s tímto tvorem moc nestál, já jsem měla ze začátku radost, že aspoň jednoho z tolik opěvovaných ptáků Nového Zélandu vidíme v přírodě. Kiwiho nepotká takřka nikdo, měli jsme štěstí na populární zvědavou Weku, která se někdy s kiwim zaměňuje, ale tenhle papoušek je chráněný a velice známý. To jsem ale netušila, že už za chvilku je budeme odhánět, aby nás při pohybu venku vůbec nechali na pokoji. Ptáky hodně zajímají žluté sněhové límce našeho stanu a kromě papoušků o nás mají zájem taky neméně otravné sandflies. Rychle do stanu a spát.

28. března

Výstup na Avalanche Peak

Kolem šesté ráno nás budí kňourání a pištění papoušků přímo u stanu, do kterého zároveň klovou. Nechceme přijít o náš jediný přístřešek a tak vstáváme. Zatím zničili jen vypínací šňůry, tak za usilovného odhánění této havěti vše rychle balíme a snídani kuchtíme až před DOC v Arthur`s Pass Village. V místě tábořiště to  vypadalo s počasím slibně, tady v uzavřeném údolí sedí mlha a je strašná zima.

Neotálíme a po krátkém hledání začátku Avalanche Peak Tracku už stoupáme vzhůru. Krásná horská pěšina nabírá prudce výšku hned na začátku v lese. Musíme překonávat krátké skalní výšvihy, jde o snadné lezení, jen trochu fyzicky namáhavé, ale alespoň už nám není zima. Svah se brzy odhaluje a domky a vlaky dole ve vesnici jsou už teď maličké a vzdálené. Míjíme pěkný vodopád a brzy jsme na hranici lesa, kde začíná pěkně foukat, takže oblečení, které nedávno putovalo do batohů zase dolujeme ven. Postupujeme po otevřeném hřebeni vybíhajícím až k vrcholu, který se nám postupně halí do mlhy. Mezi kamením jsou doslova koberce drobných květů nějakého druhu protěže, kterou v Evropě známe jako jeden ze symbolů Alp, ale nikdy jsem ji tam volně v přírodě neviděla.

Výstup po hřebenu

Z počátku je krásně vidět dolů do údolí. Železnici, silnici i koryto řeky máme jako na dlani. Nad nimi se do stran prudce zvedají stěny hor, jejichž vrcholy se nám bohužel ukrývají v mračnech. Občas foukne vítr tak, že se nám ukazují obrysy okolních kopců, ale slibované výhledy na Mt Rolleston, Crow Glacier a další nám zůstávají utajeny. Po 3,5 hodinách překonáváme převýšení 1096 metrů a jsme na vrcholu. Předpověď byla ráno v DOC optimistická, tak zkoušíme počkat na ty výhledy. Po asi půl hodině, možná i víc, máme snědené všechny sušenky, vítr fouká stále silněji, začíná nám být zima, navíc mlha začíná stoupat i z údolí a místy se spojuje s mlhou horní, sedící na vrcholcích. Takže čekání vzdáváme a rozhodujeme se pro sestup.

Hory v oblačnosti

Volíme méně příkrý a tudíž pro cestu dolů pohodlnější Scott's Track začínající kousek pod vrcholem. Vede nás po jiném hřebeni a nechává nás jen tušit krásu okolí, když nám poryv větru odhalí protější prudké a rozvrásněné skalnaté stěny v mlžném oparu. Na protější straně udolí je čím dál lépe vidět vodopád Devil's Punchbowl Waterfall, ke kterému z vesnice vede krátká procházka. Padá z výšky 131 m a tvoří tak jednu z krásných dominant místa. Pěšina je jen o něco méně prudká než ta, kterou jsme stoupali a tak jsme dole pěkně utahaní a hladoví. Restaurace jsou tu opět srašně předražené a tak odjíždíme zpět na Klondyke Corner, vaříme z vlastních zásob a brzy jdeme spát.

29. března

Rýchlý odjezd ještě za tmy

Večer je záhadně klid od sandflies i od keas. O to dříve nás svým odporným kňouráním budí brzy ráno, ještě ani není světlo a přimějí nás vše rychle zabalit, baterkou zkontrolovat místo po stanu a kolem auta a ujíždět pryč.  Alespoň nám na rozloučenou bez problémů pózují před foťákem. Brzy se rozednívá a za krásného a jasného počasí projíždíme zpět Arthur's Pass.  Začíná to být skoro jako nějaká kletba, počasí se vylepší, až když odjíždíme.


Zvětšit mapu

Turistika a výlety v Arthur's Pass

  • Otira Valley - údolím řeky Otira, stejnou cestou tam i zpět, trvání 1 hodina jeden směr.
  • Dobson Nature Walk - malý okruh na 30 minut.
  • Temple Basin Track - 1,5 hodiny jeden směr.
  • Bealey Valley Track - stejnou cestou tam i zpět, 3 až 4 hodiny celkem.
  • Avalanche Peak Track - okruh na 6 až 8 hodin, Avalanche Peak Track nahoru, Scott's track dolů (viz článek výše).
  • Devils Punchbowl Falls - výšlap pod 131 metrů vysoký vodopád, 1 hodina tam i zpět.
  • Bridal Veil Falls - 1,5 hodiny tam i zpět.

Avalanche Peak, Arthur's Pass

Foto k článku

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 0 |  přidat komentář

Kalendář akcí

    Stále něco vymýšlíme, ale v nejbližší době nemáme naplánované žádné akce.

Poslední komentáře

Hrad Pecka a mlýn Borovnice

V sobotu jsme s rodinou zavítali na kopec Kozinec. Rozhledna nepřístupná.

Cinque Torri z Passo Giau

Pod Cinque Torri se dá vyjet i lanovkou z Cortina d'Ampezzo.

Přes Hájkovu rokli ke Slavenským hřibům

Dobrý den, Kláro, moc děkujeme za upozornění na tak zásadní chybu, jakou je správný název Slavenských

Oblíbené lokality

Broumovsko Český ráj Hohe Tauern Dachstein Góry Stolowe Rýchory Orlické hory Vysoké Tatry Náchodsko Teplicko-Adršpašské skály České Švýcarsko Yosemite National Park Krkonoše Slovenský ráj Zillertal Kokořínsko Malá Fatra Podkrkonoší Jestřebí hory Toulovcovy maštale Fiordland National Park Stubaiské Alpy Karwendel Dolomity

Krátké zprávy

Top of Salzburg

K něčemu se musím přiznat: byl jsem na Top of Salzburg. Atrakce s vyhlídkami v oblasti Kaprunu, kam se navonění turisté vozí navazujícimi lanovkami. Je to nejhnusnější místo, které jsem kdy v Rakousku a

Objevování nahradila selfíčka

Vylechnul jsem si pořad Jak to vidí s dokumentaristou Honzou Svatošem na téma, cestování a jak se změnilo cestování za poslední roky a úplně se s jeho názorem ztotožňuji. I my si letos zažili