bike-trek.cz

Dobytí ledové Sněžky

  30. ledna 2008
Úvod / Články / Hory / Dobytí ledové Sněžky

Předevčírem jsme byli s bráchou na Předním Žalým a počasí nám docela přálo. Včera bylo už od rána šeredně a tak to přece musí vyjít dneska. Volno nemám do nekonečna. S těmito slovy vstávám a zapínám i takhle brzy ráno počítač, abych se podíval na webovou kameru umístěnou na Sněžce. No, co ukazuje není nejhezčí, ale vypadá to nadějně. Stačí, když bude hezky alespoň dopoledne. Při odchodu z pokoje ještě mrknu na skříň a přemýšlím, jestli mám vzít s sebou mačky. Času už taky moc nemám a než bych vydoloval hůlky ze sklepa. Stejně bych v nich nešel, akorát je zbytečně nesl v batohu a tak zůstávají doma v teple…

V Peci, po vystoupení z autobusu, zjišťuji, že je docela chladno, sníh tady není, neprší a vypadá to, že by dneska mohlo být počasí rozumné. Mám před sebou obvyklou trasu: na Růžohorky, Sněžku a přes Luční boudu a Výrovku sejít zpátky do Pece. Tedy nic náročného.

Zelená značka mě vede do lesa. Cesta je suchá a tedy schůdná bez problémů. Dokonce i mezi stromy. Občas se objeví kousek zmrzlého sněhu, ale stačí jeden větší krok a je to za mnou. Potom je ledu víc, ale ten se dá přejít po vyčnívajících kamenech. S rostoucí nadmořskou výškou přibývá zmrzlého uklouzaného sněhu. Tady mě poprvé napadlo, že by se hodily hůlky. Jdu opatrně, abych se neskutálel dolů mezi stromy. Často se přidržím stromů podél cesty. Netrvá dlouho a začnu sám sobě nadávat, že jsem ty mačky měl vzít s sebou. Jak by se mi šlo pěkně. Tedy doufám. Žádné trápení ale netrvá věčně a tak i já se dostal po nějaké době ven z lesa, do míst, kde bylo tolik sněhu, že jsem nemusel jít po nějaké úzké pěšině prudce vzhůru. Viditelnost nic moc, ale nic nepadá. Přicházím k Růžohorkám. Nikde ani živáčka.

Tady na horách, myslím tím na hřebenech, je sněhu dost a tak to alespoň tady vypadá jako v zimě. Jenom mě mrzí ta šedivá obloha, protože jsem si říkal, že sem půjdu až bude opravdu hezky. Hezky, to u mně znamená, že bude svítit sluníčko, modrá obloha po které občas popluje nějaký zajímavý mrak a teplota by mohla být tak akorát. Ostatně ta jediná je dneska přijatelná. No, žlutá značka bude asi někde pod sněhem, ale cestu znám a tak mi nic nebrání v  pokračování výstupu. Krajina se pomalinku začíná halit do mlhy, ale ještě je to v  řijatelných mezích a já vidím dostatečně daleko. Podle zvuků, či spíše pazvuků, poznávám, že lanovka je v provozu. Pár lidí zde vystoupilo, ale asi šli na druhou stranu. Ještě není ani půl jedenácté, nechávám budovu lanovky za sebou a po chvíli vcházím do mlhy, ve které ale moc dlouho nezůstanu.

Lanovka na Sněžku nejezdí. To lze pozorovat několika způsoby. Třeba sluchem – je totiž ticho. Zrakem – prostě je vidět, že mezi sloupy lanovky se nevyskytují žádné pohybující se sedačky. A nakonec fyzickým kontaktem – ještě do mě žádná sedačka nenarazila. Občas něco vyfotím a potom před sebou zahlédnu můj cíl. Ne na dlouho. Během chvilky se hora schovala do mraků a zůstala v nich po dobu několika následujících hodin. Ještě pořád se jde pěkně. Vyšlapaná cestička, žádné boření do hlubokého sněhu. Vcházím opět do mlhy, ale už to vypadá, že v ní chvíli zůstanu. Cestu tuším, orientuji se podle tyčí.

Pomalinku to začíná. Ne že bych se hnedka klouzal, ale sníh tvrdne a začíná se objevovat led. Naštěstí je v cestě spousta nerovností, kam mohu šlápnout. Krok za krokem postupuji výš. Tady je mi jasné, že jsem udělal pěknou blbost, když jsem si mačky nevzal. Když nejdu přímo po cestě, jde se o trošku lépe, ale v téhle mlze bych nerad zašel úplně někam jinam. Přeci jenom je tu dost ledu na to, abych kdykoliv spadnul a představa, že je pode mnou Obří Důl není zrovna povzbudivá. Zkouším se hranou podrážky zaseknout do tvrdého sněhu, ale marně. Blížím se k vrcholu. To poznávám podle hodně namrzlých řetězů zdejšího zábradlí, plotu, ohrady či jak se to nazývá. Konečně jsem nahoře. Bude půl dvanácté.

Vrchol zahalený v mlze
Vrchol Sněžky v mlze

Vida, nejsem tu sám. Popíšu Vám jak to tady vypadá. Vím, že jsem na Sněžce, stojím u hranaté poštovny a jinak kolem sebe nic nevidím. Matně tuším obrysy kaple a polské boudy. Začíná pěkně foukat a tak hledám závětří, kde bych se v klidu najedl a napil teplého čaje a vzal si na sebe bundu. A že nevíte kde jsem takové místo našel? No přece u té nové poštovny! :o) Jako větrolam slouží skvěle. Protože ale stojí nad zemí, znamená to, že pod ní také fouká. Měli byste tedy dávat pozor na dvě věci. Za prvé – musíte být natolik vysocí, aby na vás z větší části nefoukalo, protože například zatímco na vás nefouká, dítě bude vystaveno větru i nadále. A za druhé – jestli máte malý lehký batoh, nenechávejte ho položený na zemi, protože by vám mohl uletět. Mně to naštěstí nehrozilo. Po jídle zjišťuji, že až po kolena mám bílé kalhoty a batoh na tom není o moc lépe.

Musím dál. Vítr fičí pořádný a mně napadá, že asi takový foukal tenkrát, když jsem tady byl s Mirkem. Pořídím důkaz, že jsem tady byl, na vyhlídku do Obřího dolu raději nejdu, protože tak rychle zase dolů nespěchám a vydávám se po červené dál.

Zaváté ohraničení lávky
Koleje?

Je v podstatě jedno kudy sejdu, protože lidé to tady ušlapali úplně všude. Pohybuji se co nejblíže u řetězů a poprvé v životě scházím ze Sněžky za jejich neustálého držení. Potkávám jednoho skialpinistu a tak prohodíme pár slov. Poté jde proti mně asi nějaký polský školní výlet. Lituji děti, protože neví co je nahoře čeká. Zhruba hodinu po výstupu jsem úspěšně sešel k bývalé Obří boudě a napojil se tak na modrou značku, která mě dovede na Luční boudu. Mlha ustupuje a nakonec se dělá hezky. Vidím Studniční horu a husté bílé mraky v Obřím dole. Viditelnost je docela dobrá, ale při pohledu zpátky je patrné, že naše nejvyšší hora se dneska jen tak lehce neukáže. Snažím se využít stávajících podmínek a něco málo nafotit na můj Canon, který je díky větru obalený z jedné strany ledem.

Pohled na inverzi
Studniční hora a mraky v Obřím dole

Na Luční boudu přicházím deset minut po jedné hodině a tak si dám svačinu. Po otevření dveří jsem překvapen hustou mlhou a silným větrem. Červená značka mě má dovést přes kopec k Výrovce. Díky mlze to bude mít mnohem horší. Sněžný skútr slyším už z dálky, ale vůbec ho nevidím. Naštěstí nejel jako blázen a já nešel středem cesty a tak jsme se minuli. Tenhle kopec je zajímavý tím, že i běžkaři z něj chodí pěšky. Dneska jich pár jelo a to je potom zajímavé, když není slyšet a najednou je před vámi... Nebojte, také se do mě netrefili. Ještě nejsem ani u Památníku obětem hor a mlha se rozplynula. Díky tomu můžu skrze objektiv fotoaparátu spatřit kterak Sněžka vykoukla z mraků a pro změnu z Luční boudy je vidět jenom střecha. Asi to nejhezčí za celý den na mě čekalo teprve na druhé straně hřebenu. Nádherná inverze. Sice nesvítilo slunce, ale ty husté mraky nad Modrým dolem, Pecí, Černou horou a Výrovkou byly skvělé. Docela dlouho stojím na místě a fotím. Když už mám pocit, že toho bylo dost, začnu se pomalinku přibližovat k Výrovce. Cestou seškrabuji námrazu pro změnu z druhé stany foťáku.


Luční bouda

Moc dobře vím, že do těch mraků pode mnou musím. Ve čtvrt na tři procházím kolem rozcestí u Výrovky, které stojí skoro hned vedle ní a přesto ji nevidím. Zatáčím vlevo a zahajuji nudný sestup, během kterého mi společnost dělá mlha a občas i zelená značka. Kolem Richterových Bud zmizela mlha a o chvíli později už ani nefoukalo a tak mohla bunda opět do batohu. Pomalinku začíná ubývat sníh a zhoršuje se jeho kvalita, což znamená jediné – za chvíli budu dole.

Mraky stékající do údolí
Inverze

V Peci bylo šeredně, mrholilo, skoro žádný sníh. Takové celé smutné. Soudím, že nakonec jsem měl opravdu krásné počasí a dnešní den si užil. A poučení pro příště? Den předem si připravit hůlky s mačkami, abych se nemusel trápit po umrzlém sněhu. Můžete mi věřit, že se sem ještě podívám. Kdo ví, třeba bude hezky, měkký sníh a mačky nebudu potřebovat a celý den je ponesu v batohu.

Dobytí ledové Sněžky

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 0 |  přidat komentář

Články ze stejné lokality

Kalendář akcí

Poslední komentáře

Po hřebeni Jestřebích hor

Pěkný úvodní obrázek k tomu videu. Je vidět jakou radost dělá Jasoň i malým dětem... :o) Jinak výlet byl, co

Saalbach Hinterglemm – rakouský evergreen

Lákavá lokalita! Něco jsem o Hinterglemmu už zaslech tak dík za tohle pěkný představení. S kámošema plánujem kam na pár dní

Oblíbené lokality

Broumovsko Český ráj Hohe Tauern Dachstein Góry Stolowe Rýchory Orlické hory Vysoké Tatry Náchodsko Teplicko-Adršpašské skály České Švýcarsko Yosemite National Park Krkonoše Slovenský ráj Fiordland National Park Malá Fatra Podkrkonoší Jestřebí hory Toulovcovy maštale Zillertal

Krátké zprávy

Velikonoční výlet po 25-té

Letošní změna termínu velikonočního výletu byla přijata spíš rozpačitě, ale výsledná účast ukázala, že to byla změna u mnoha vítaná. Za teplého dne jsme se vydali podle plánu na Žaltman, oběd si

Náhradní výlet

Leto jsme poprvé přesunuli velikonoční výlet na pátek. Hned tam mi Jirka řekl, že rozhodně nehodlá být v pondělí doma, a tak jsme se domluvili, že vyrazíme na krátký výlet na Potštejn. Plným vlakem

Dobrošov

Volný den nás vylákel ven na malý výlet po okolí Dobrošova. Zašli jsme se podívat do přístupného opevnění Březinka, kde jsme byli příjemně překvapeni hezky udělanou expozicí i povídáním průvodce. Pak jsme