Jít či nejít s malými dětmi na Malý Rozsutec? Tuto otázku si klademe každý večer, když vymýšlíme plán na ten následující. Nakonec si říkáme, že by to bylo moc dlouhé a namáhavé a že bychom jim ty krásné hory jen zprotivili. Jenže...
Jenže pokud to nezkusíme, tak nezjistíme, co už jsou schopné zvládnout. Večer jsme se s nimi domluvili, že si uděláme výšlap do sedla Medzirozsutce a pokud bude síla a chuť, půjdeme dál na Malý Rozsutec. Kupodivu bez problémů souhlasily a tak jsme sbalili na následující den. Jánošíkové diery jsme už totiž prošli, byli jsme i v Tiesňavách, vyšlápli si na Velký Fatranský Kriváň (pravda, tady nám pomohla lanovka z Vrátné doliny).
Mapa výstupu
- Celková délka: 10,5 km
- Převýšení: cca 1500 m
- Mapa: https://mapy.cz/s/duhofotaba
Po snídani vyrážíme ze Štefanové na dlouhé stoupání. Děti hrají nějakou hru na psy a já jsem vyfasoval postavu průvodce. Hlavně, že se zabaví a nemyslí na to, že jdeme fádní cestou jen vzhůru lesem, kterou jsme již dříve absolvovali dolů při návratu z Jánošíkových Horných Dier. Pod Pálenicou, kde se připojuje značka z Horných Dier, si dáváme krátkou pauzu.
Na dalším rozcestí - Pod Tesnou Rizňou - se nakonec rozhodujeme jinak a jdeme po modré značce. Původně jsme chtěli jít úplně mimo potok, abychom byli co nejrychlejší a vyhnuli se případnému namáhavému terénu, který by děti zbytečně vysílil, ale čas máme výborný a navíc bude zajímavejší, když se objeví zase nějaké žebříky či lávky. Ale v této poslední fázi cesty jich moc není, možná jen tři, už nevím přesně. I modrá se totiž po chvíli odpojuje od potoka a stoupá lesem k rozcestí Pod Tanečnicou.
Tady už si můžeme prohlížet krásný bílý skalnatý vrchol Malého Rozsutce. Sluníčko příjemně hřeje a my se usazujeme na velkou svačinu. Prohlížíme si Malý i Velký Rozsutec. Je nádherný den, jako stvořený pro túru v horách. Ideální rozloučení s Malou Fatrou - dnes totiž odjíždíme.
Nástup sem byl dost dlouhý a nezáživný, proto nechceme na děti tlačit. Ale samy při pohledu na Malý Rozsutec říkají, že ho jdeme zkusit. Nastoupali jsme pod Rozsutec a vylezli několik stupňů ve skalnaté pěšině na úpatí. Pak přichází nejtěžší úsek (spíš morálně pro nás rodiče), který je vzdušnější a zajištěný fixními lany. Každý si bereme jednoho potomka pod dozor a pokračujeme nahoru.
Naše děti se na každém výletě ptají, jestli tam budou nějaké skály, po kterých by si mohly lézt. Tady si to užijí anebude to jen hra. Na jejich malá těla jsou občas stupy a chyty daleko od sebe, ale vedou si fakt skvěle a rozvážně lezou nahoru. I když vnímají tu výšku a hrozící nebezpečí, tak se jim to moc líbí a jsou spokojené, že lezou někam, kam někteří dospělí už nevylezou.
Nahoře je pěšina v jednom místě úplně při okraji skály - vůbec jsem si toto místo ze svého posledního výstupu sem nepamatoval. "No, tak tady je to teda fakt hodně vysoko!", pronesly děti a pokračují dál nahoru. Zbytek cesty je už v pohodě. Na vrcholu jsme si našli bezpečné místo a malé lezce moc pochválili. Je to pro ně první opravdový kopec, na který se jenom nešlo po pohodlné pěšině. Dívají se kolem sebe přes okraj vrcholu a samy zhodnotily, že je to opravdu vysoko. Je vidět, že i jejich očka září z toho překrásného výhledu na okolní kopce.
Výhled z Malého Rozsutce především na Velký Rozsutec, ale také na Velký Choč nebo část hlavního hřebene Malé Fatry
Cesta dolů byla pomalejší než nahoru, zvláště v tom zajištěném úseku. Musím přiznat, že i já s Martinou jsme byli rádi, když jsme bezpečně stanuli na louce a ohlíželi se za kopcem. Touto cestou chci poděkovat všem turistům, kteří byli trpěliví a počkali. Byli to všichni až na jednoho postaršího silného pána, který se zachoval dost bezohledně. Děti se doslova rozplývají, když je chválíme za to, co právě tak skvěle (a zodpovědně) zvládly. A příště si prý dáme ten Velký Rozsutec, ikdyž na něj vede jen ta normální pěšina.
Cesta dolů je nezáživná ještě více než nahoru. Zvláště mezi vyšlapanými kořeny po zelené značce, kterou se obchází jednosměrné Horné Diery. A to jsme tudy původně chtěli jít i nahoru. Delší zastávku si opět dopřáváme na louce pod lesem, kde jsme se dříve zastavili i po návratu z túry do Jánošíkových Dier. Tady nám naplno dochází, že dnes opravdu opouštíme tyto krásné kopce. Sedíme tu dlouho a vychutnáváme slunečné odpoledne než sejdeme poslední úsek do Štefanové a nasedneme do auta.
Malý Rozsutec s dětmi? Jasně!
Články ze stejné lokality
- Terchovské srdce v rubrice Cestování (2020)
- Malá Fatra - přechod hřebene v rubrice Hory (2017)
- Jánošíkove diery, Malá Fatra v rubrice Výlety a turistika (2014)
- Malý a Velký Rozsutec v rubrice Hory (2014)
Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 0 | přidat komentář