bike-trek.cz

Pokus o Grand Combin

  20. - 21. červenece 2003
Úvod / Články / Hory / Pokus o Grand Combin

"Grand Combin" jsou dvě slova, která mám v hlavě celé jaro když chodím běhat, když kecám v hospodě o horách s klukama, a taky když večer usínám. Tento kopec se stává mojím letošním cílem. Už jsem prosurfoval snad všechny odkazy, které se o Combinu zmiňují, dokonale jsem prostudoval průvodce, kterého jsem si okopíroval od Zbyndi už před třemi roky, a nechal jsem si nakreslit cestu od jednoho horolezce, na kterého jsem narazil na Internetu. Teoreticky jsem horu znal z mapy a fotek a netrpělivě jsem čekal na den, kdy se opět rozjedeme na jihozápad.

Doba pokročila a po několika krásných letních víkendech na Ostaši vyrážíme společně s Ondrou. Přidávají se k nám ještě dva borci z Police: Hans a Terminátor, kteří mají namířeno na Grand Kapucína. Vybrali si klasickou cestu Diretku a taky Švýcarskou cestu.

Celou noc jedeme dobře známou cestou a kolem poledne přecházíme do Itálie přes St. Bernard. Vezu kluky do Courmayeru a s Ondrou se vracíme zpět do Švýcarska, do osady Bourg St. Pierre. Odbočujeme vpravo a přijíždíme na konec úzké silničky, ještě o 200 m výše, kde naše dnešní pouť končí. Jsme rádi, že máme úmornou cestu za sebou, a po pivku rychle usínáme. Parkujeme ve výšce 1700 m n.m. Druhý den nikam nespěcháme neboť nás čeká jen úmorný nástup k chatě Cabane Valsorey do výšky 3030 m n.m. Počasí je už dlouho bezvadné. Letošní léto je extrémně horké a suché a výrazně se podepisuje na úbytku Alpských ledovců a na zvýšení nebezpečí při pohybu na nich. Také kameny letos padají mnohem více než jiné roky a na několika místech se dokonce horská služba rozhodla zakázat pohyb vysokohorským turistům a horolezcům. Mezi tyto lokality patří i nejvíce navštěvovaná hora Mont Blanc. Dokonce ani Matterhorn se zákazu nevyhne poté co se z jeho východního hřebene zřítí více než 1000 m³ horniny


20. července

Nástup k chatě Cabane Valsorey
Nástup k chatě Cabane Valsorey

K chatě přicházíme dehydrovaní brzy odpoledne a zjišťujeme podmínky u sympatického chataře. Dovídáme se, že za posledních 20-let správce nepamatuje takové horko! Před týdnem v noci dokonce teplota neklesla níže než 14°C! Dáváme se dále do řeči a chlapík se nám moc líbí, je to zkušený horský vlk z Chamonix. Povídáme si s ním také o lezení dole v údolí, kde nám doporučuje lezeckou oblast poblíž Argentiére. Také nám radí kde najdeme nad chatou dobrý bivak, a popohání nás, aby nám někdo nezabral místo, neboť dole viděl ještě pár lidí s velkým batohem :-) Kolem páté hodiny stavíme stan na malém sněhovém plácku, který ještě v horku nestihl roztát, a uleháme. Je téměř jasno a víme, že zítra určitě vyrazíme nahoru. Budíček máme nastavený na 2:30 a vycházet chceme brzo po třetí hodině. Předpověď počasí je na další den ještě dobrá, jen odpoledne hlásí bouřky, ale to bychom už měli být dole. Na následující den je ale předpověď špatná...vyhlídky nejsou tedy nejlepší. Ještě si vyměním zprávu s Hansem, povzbuzujeme se, a sdělujeme svoje plány. Kluci chtějí jít zítra na Švýcarskou cestu, držím jim palce. Mezitím přicházejí stejné zprávy o počasí z domova i od strejdy Pepíka; je to hezké vědět, že na nás někdo myslí.

Mount Vélan
Mount Vélan


21. července

Ráno se na temné polojasné obloze třepotají hvězdy, ani nevím jak dlouho jsem spal, spíše jsem se stále modlil, aby bylo hezky. Nyní to vypadá, že bude. Rychle se najíme a vyrážíme špatně znatelnou cestou mezi kameny k malému placatému ledovci. Tímto firnem stoupáme mírně vzhůru k suťovému valu. Přicházíme na obávané místo zejména při sestupu z S flanke. Stávají se tady neštěstí, už několik lidí se tady vážně zranilo a před dvěmi lety se tady dokonce jeden horolezec zabil. Při sestupu z jižní stěny se tady musí traverzovat několik příkrých sněhových a suťových polí, což je vždy odpoledne velice nebezpečné. Sníh je zde měkký a nedrží. Uvažujeme, že jestli se nahoru dostaneme, tak sestupovat budeme právě tudy. Nalézáme zde místo, kudy by to mělo jít dobře. My ale stoupáme podél těchto míst přímo na sever do sedla Col du Meitin 3611 m n.m. Těsně pod sedlem je nutné jít po sutí posypaných skalnatých terasách mírně vlevo do nejnižšího bodu.

Počátek NW flanke
Počátek NW flanke

S rozedněním, kolem půl šesté, přicházíme do té malé sníženiny a dále pomalu sestupujeme po obnaženém ledovci do kotle pod severo-západní stěnu. Vítá nás malá kamenná lavina, která svým hlukem varuje opovážlivé horolezce. Kameny se uvolnily kdesi v horní třetině západního žebra. Jak je vidět dole na ledovci, tak nebyly první ani poslední. Prostor pod naší stěnou je naštěstí čistý, vypadá to, že kameny se jí vyhýbají. Máme výhled na první čtvrtinu stěny, kterou hodláme vystoupit. Podle popisu u nástupu nejsou žádné zlomy ani séraky, to ale neplatí toto léto.

Stěna začíná velkým odtrhem, který ale má patrnou slabinu. Tou se za chvilku pokusíme proniknout do krásné ledové stěny, vysoké asi 500m a o sklonu 50°. Očima již zkoumáme nástup, ale uniká nám, že nejprve musíme sestoupit do kotle, což nám komplikuje okrajová trhlina přímo pod sedlem. Z vrchu se nám nedaří nalézt bezpečný sestup. Chodíme sem a tam a zoufale nahlížíme dolů, ale nedaří se nám najít místo na její překonání. Ztrácíme drahocenný čas, "...to nás přeci nezastaví!" Musíme zpět nahoru a pokusit se odtrh překonat na bočním malém ledovci. Opět sestupujeme a naštěstí nacházíme menší trhliny, které přelézáme s maximální opatrností.

Za chvilku se navazujeme a razíme si cestu po údolním ledovci směrem k nástupu, který jsme si vyhlédli ze sedla. I když je půl sedmé tak se boříme místy po kolena do rozbředlého firnu. Nyní jsme ve výšce kolem 3600mnm a bez pochyb zde ani v noci nemrzlo! Se zájmem si prohlížíme nástup a přitom nám uniká, jak se obloha zatahuje. Na západě, přesně nad skupinou Mont Blancu je už úplně černo, další mraky se k nám valí od jihu..."A sakra, Ondro podívej na ty těžký mraky, musíme se vrátit!" Chvilku se rozhodujeme, víme, že tímto naše působení na Combinu nejspíš končí, mraky jsou těžké a jsou všude kolem. Rozhodnutí padá rychle s prvními mokrými kroupami. Cáry mraků poletují kolem a my smutně dupeme v našich stopách zpět. Stopy, které byly ještě před hodinou plny naděje, se nyní začínají plnit mokrým sněhem.

Oblézání odtrhu po západní části ledovce.
Oblézání odtrhu po západní části ledovce.

Bouřka, která nekončí celý den a následující noc má tentokrát na svědomí dva horolezce kousek od nás, na Liskamu. My ji přečkáváme ve stanu kousek od chaty. Láme v nás motivaci na další pokus a následující den odjíždíme za mořem, pizzou a lezením na vysokých a prosluněných vápencových stěnách ve Finale Ligure... Kluci to nevzdávají a za dva dny vylézají fantastickou diretku na Velkého Kapucína! Klobouk dolů! Mezitím my s Ondrou lezeme Bric Pianarella - Grimonet a I.N.P.S. a ještě pár pěkných cest na Monte Cucco.

Odtud se vracíme
Odtud se vracíme, výška 3600 m n. m.

Pokus o Grand Combin

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 0 |  přidat komentář

Články ze stejné lokality

Kalendář akcí

Poslední komentáře

Pivnická rokle s Borůvkou na dortu

Pivnická rokle příjemně překvapila i nás! Fakt hezké místo.

Hrad Pecka a mlýn Borovnice

Ale jo, jen bylo moc toho asfaltu. Tak 29. března 2024 znovu.

První zimní výstup na Sněžku

Hezký příběh a pěkné fotky, nemůžu si ale odpustit udivení nad autorovo odvahou nechat svého kamaráda

Oblíbené lokality

Broumovsko Český ráj Hohe Tauern Dachstein Góry Stolowe Rýchory Orlické hory Vysoké Tatry Náchodsko Teplicko-Adršpašské skály České Švýcarsko Yosemite National Park Krkonoše Slovenský ráj Zillertal Kokořínsko Malá Fatra Podkrkonoší Jestřebí hory Toulovcovy maštale Fiordland National Park Stubaiské Alpy Karwendel Dolomity