Slovenský ráj mi prostě učaroval. Vydal jsem se sem už potřetí. Těšil jsem se, až Katce a Vláďovi ukážu ta nezapomenutelná místa, lávky nad vodou, vzdušné žebříky, krásné lesy, hučící vodu pod nohama a vysoký Tomašovský výhled. Taky jsem se těšil na parádní týden v přírodě, kdy naši jedinou starostí bude kdy a kam se půjdeme podívat a kdy a co budeme jíst.
Kvůli pohodlí, času a penězům jsme zvolili dopravu autem. Musím říct, že se na Slovensku jezdí hrozně! Snad nikde jsem neviděl tolik riskantního předjíždění jako zde. První den jsme si po dojezdu do kempu Podlesok poblíž Hrabušic dali jen jako odpočinkový a jali se plánovat trasy, které projdeme. Měl jsem to sice připravené, ale nakonec jsme vše upravili podle potřeby.
Tomašovský výhled
Neděle 25. srpna
Prielom Hornádu
Z kempu vyrážíme projít Prielom Hornádu. Plánujeme dojít na Tomašovský výhled, a přes Kláštorisko na Kyseľ. První, co mě zaráží, jsou všudypřítomné odpadky! Plastové lahve, papíry, nedopalky, kapesníky... to vše se povaluje podél cest, v potocích a v lesích. Navíc není nic neobvyklého dýchat kouř i v přírodě, protože je všude spousta kuřáků. Slovenský ráj je opravdu hodně špinavý. Bohužel. Další překvapení na nás čeká na nástupu na Prielom Hornádu v podobě paní, která zde vybírá jakýsi poplatek za vstup. To je pro mě novinka. Za pětidenní vstupenku jsme každý zaplatil 60 Sk.
Lávky v Prielomu Hornádu
Panorama z Tomašovského výhledu
Cesta pod Tomašovský výhled zabrala díky spoustě lávek a protijdoucím turistům více času, než jsem si původně myslel. V Prielomu Hornádu Katka s Vláďou poznávají, o čem asi ten Slovenský ráj je. Vyšli jsme nahoru a oba koukají, jak je možné udělat vyhlídku tak vysoko a bez zábradlí! :-) Je to opravdu zvláštní pocit, postavit se na okraj skály a dívat se do hloubky cca 140 m. Vracíme se kousek zpět, překračujeme Hornád a po modré značce pokračujeme na Kláštorisko. Vůbec jsem si nepamatoval, že by nahoru šlo tak prudké a dlouhé stoupání. Bylo pravdu nepříjemné a vyčerpávající. Proto si dopřáváme na Kláštorisku jídlo a odpočinek. Protože by nám to už čas nedovolil, upouštíme od návštěvy Kysela a vracíme se nejkratší cestou do kempu.
Pondělí 26. srpna
Suchá Belá
Krásná pasáž v Suché Belé
Dnes jsme se rozhodli pro nejkratší trasu v Celém Slovenském ráji a podlé mé paměti i jednu z nejkrásnějších roklin - Suchou Belou.
Její nástup začíná jen
několik desítek metrů od kempu. Je to nejkratší a nejrychlejší roklina v dosahu
kempu. Také se řadí k nekrásnějším a my jsme tato slova museli jen potvrdit. Jenže Suchá Belá je nejenom nejkrásnější, ale v podstatě také nejkratší a nejsnáze přístupná. Tento fakt sem láká hodně turistů a tak se tu v sezóně musíte smířit doslova s davy lidí a mnohdy i delším čekáním, zvláště pod žebříky. Tahle skutečnost nás po chvíli začala dost otravovat a tak jsme se prostě zastavili a nechali projít ten štrůdl lidí. Když uběhlo asi 10 minut od průchodu posledního člověka, vydali jsme se na cestu my. Klidnější průchůd Suchou Belou jsme tak zaplatili pozdním návratem do kempu.
Suchá Belá
Úterý 27. srpna
Kláštorská a Sokolí dolina
Plán na tento den byl projít Kláštorskou roklinu a Sokolí roklinu. Ke Kláštorské roklině jsme se museli dostat opakováním části Prielomu Hornádu. Kláštorská roklina z něho vybíhá přímo na sever a výstup zabere necelé dvě hodiny. Na Kláštorisku jsme se opět občerstvili a po žluté značce sestoupili nepříjemným terénem do údolí Tomašovská Belá. Proti toku Bieleho potoka jsme šli na východisko Sokolie doliny. Tam jsme postupně míjeli Skalný a Vyšný vodopád, až se před námi objevila vysoká sklaní stěna, po které padal nejvyšší vodopád Slovenského ráje - Závojový. Jeho celková výška je asi 65 m. Když jsem viděl ten "naširoko opřený" žebřík, vzpomněl jsem si hned na toto místo z dřívějších návštěv a zároveň jsem obdivoval Katku, která jej bez řečí zdolala. V kempu se pak oba s Vláďou přiznali, že jim ty výstupy těsně kolem padající a hučící vody nebyly moc příjemné.
Po výstupu na Velké Polaně se objevil první problém s mapou. V terénu chběla jedna značka, a tak jsme se vydali po té, která tam byla. Po chvíli jsme narazili na dva české trampy, kteří nešetřili a měli aktuální mapu. Po pohledu do ní jsme už bez bloudění došli do kempu. Vláďovi se udělalo nějak nevolno, a tak byl asi přeci jen rád, když opět spatřil známou Glackou cestu, která, jak už bezpečně věděl, vedla přímo do kempu.
Středa 28. srpna
Autoturistika - Dobšínská ľadová jaskyňa
Autoturistika. To je fyzicky nenáročný plán na dnešek! Jedeme se podívat do Dobšínské ledové jeskyně a na přehradu Dedinky. Po dlouhé jízdě úzkou cestou plnou stoupání, serpentýn a klesání přijíždíme na parkoviště u jeskyně. Parkovné činí celých 100 Sk nehledě na to, jak dlouho se tu zdržíme. Pěšky se dojde do kopce ke vchodu do jeskyně. Zde si kupujeme vstupenku a já navíc "povolení k fotografování". Stíháme to docela dobře a za deset minut už naše hromadná výprava snad 60 lidí vstupuje za dohledu dvou průvodců do chladného chřtánu jeskyně. Klesáme po vlhkých dřevěných schodech do ledového nitra. Když se po chvíli rozkoukáme, úžasle zíráme na tu masu ledu. Skoro jako na Monte Rose... :-) Prostupujeme v ledu vytesaným tunelem na malé prostranství, kde se nám dostává první výklad. Pak následují asi další dva, včetně seznamu zde natočených pohádek a po cca 40 minutách jeskyni opouštíme. Venku na nás dechlo vedro, které orosilo vše, co se dalo, včetně Vláďových brýlí.
Protože máme dnes "volno", necháváme se zlákat restaurací u parkoviště. Vždyť jsme přeci bohatí čeští turisté! ;-) Tak si vybíráme něco k jídlu. To něco je nakonec vzhledem k množství na talíři a "provedení" šíleně předražené, a tak znechuceně a hladoví odcházíme, abychom se nasytili dobroty zplozené na plynovém vařiči v kempu.
Ještě narychlo zajíždíme na Dedinky, kde je docela mrtvo a poměrně chladno. Proto to po několika málo minutách otáčíme a za zvuku kručících žaludků a hudby Mike Oldfielda opět zdoláváme úzkou, klikatou silnici do Podlesku.
Čtvrtek 29. srpna
Veľký Sokol
Po odpočinkovém dni jsme chtěli projít tu nejdelší trasu. Plán zněl takto: autem přejedeme na východisko Velkého Sokola, pak se po spojnici dostaneme na horní konec Malého Sokola, který není jednosměrný, a tak je budeme moct sejít dolů zpět k autu, kde se obě cesty spojovaly.
Dřevěné žebříky nad vodou ve Velkém Sokolu
Ráno jsme na východisko přijeli včas, a tak jsme neměli problémy se zaparkováním. Ale než jsme se vybalili, přijížděla další a další auta, která se kvůli zákazu vjezdu na parkoviště už nemohla podél cesty vejít. Vyrazili jsme nahoru. Asi po 1 km jsme měli minout odbočku do Malého Sokola, kterou se odpoledne vrátíme. Zarazilo mě, že jsem ji nikde neviděl, ale myslel jsem si, že jsem ji prostě přehlédnul. Tak jsem v klidu pokračovali najmohutnejšou tiesňavou v Slovenskom raji s dvoma vodopádmi - Veľkým a Malým. Tato roklina se od ostatních liší použitím nejvíce žebříků a lávek ze dřeva. Železných je tu jen několik. To jí dodává jakýsi divoký vzhled, který ten den kazily davy lidí, kteří se sem rozhodli také jít. Tak jsme je postupně nechali, aby nás předešli a my si to mohli v klidu užít.
Motiv z Velkého Sokola
Po východu z Velkého Sokola jsem podle rozcestníku zjistil, že je Malý Sokol nepřístupný. Opět pomohli čeští turisté vybavení aktuální mapou. Nezbývalo nic jiného než se vrátit značenou cestou lesem, která tak pomalu ubíhala a byla zcela nezajímavá. Takový malý trest za tu krásu, kterou jsme si chvíli před tím dovolili shlédnout... :-)
Ponurá až strašidelná atmosféra Velkého Sokola
Pátek 30. srpna
Rozloučení se
Ráno se se slzou v očích loučíme s mazáctvím na "naší louce". Za tu dobu, co tu jsme, se zde vystřídaly spousty turistů a rodin. My jediní jsme zůstali. A dnes to vše končí. Balíme stany, věci, zbytky jídla a připravujeme se na výstup na nejvyšší horu Roháčů. Tato aktivita však už nepatří do Slovenského ráje, tu najdete zde. Tak zase někdy ve Slovenském ráji...
Tip pro fotografy
A ještě jeden tip pro fotografy na závěr: s sebou si vezměte filmy s minimální citlivostí 400 ASA a pokud chcete opravdu krásné fotky, tak se bez stativu neobejdete. Širokoúhlý objektiv a polarizační filtr je skoro nutností.
Slovenský ráj na 5 dní
Články ze stejné lokality
- Prielom Hornádu a další zimní krásy Slovenského ráje v rubrice Hory (2016)
- Stredné Piecky v zimě, Slovenský ráj v rubrice Hory (2013)
- Dovolená v Ráji 2011 v rubrice Hory (2011)
- Suchá Belá pod ledem, Slovenský raj v rubrice Výlety a turistika (2008)
Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 0 | přidat komentář