nacházíte se: úvodní strana > hory > Olperer, Zillertalské Alpy

20. října 2000

Olperer, Zillertalské Alpy

…visím v čůru na staré kramli, napůl zaklíněný v namrzlém komínku, Libor někde pode mnou jistí. Cepínem se snažim proseknout převislou námrazu nade mnou, povolí, nepovolí? Prásk, kus námrazy velký jako nafukovací míč mě praští přímo do čela, všude mám sníh, za límcem, za brýlema, ale konečně matně vidím v námraze schovanou další kramli. "Libore, další!", křičím radostí, vypadá to, že se na vrchol přeci jen dostamene…
Olperer, 20.10.2000, 13:10

Zillertal opět nezklamal, stejně jako bezvadnej parťák Libor přezívaný "sličný"! Počasí vyšlo úplně bezchybně, nový sníh místy až do 1 m, téměř bezvětří.

  

První den jsme došli jen k chatce Olpererhuette, sněžilo a občas do toho spadlo i pár kapek deště. Winterrraum byl naštěstí otevřený a lákal svojím útulným prostředím. Dlouho jsme se nemuseli nechat přemlouvat a zapadli jsme dovnitř, udělali jsme si skvělý zelený čaj a kecali snad o všem možným. Zvažovali jsme další postup, ale nikomu se nechtělo do toho nečasu ven, zalehli jsme do spacáků a spali až do večera, večer jsme ještě na chvilku vykoukli z chatky ven, už nic nepadalo, ale mraky byly pořád nízko, prošli jsme se směrem k ledovci, udělali pár fotek a zase spátky do sucha a do relativního teplíčka. Měli jme vymyšlené tři varianty podle počasí. Ta nejlákavější, realizovatelná při dobrém počasí zněla: Olperer.

Ráno bylo jasno a zima, kaluže byly zmrzlé a na zemi leželo několik centimetrů nového sněhu. "Brzy" ráno, až v 8:30, jsme vyrazili od chaty směrem k vrcholu překrásné (jak-taky-jinak) hory se jménem Olperer 3476 m n.m. Šli jsme jihovychodním hřebenem pod východní stěnu. Následoval dost nepříjemný a morálový traverz tak 55° svahu, potom jednoduchý a široký firnový hřeben a nakonec 20ti metrovy výšvih.

Vrcholova pasáž byla namrzlá asi tak půlmetrovou námrazou, ta nám zabránila dostat se až na vrchol, málo nám chybělo, asi tak 60 metrů od místa, kde jsme se otočili, byl už vrcholový kříž. Zdánlivě nejjednodušší část byla tou nejtěžší. Vrcholový, už téměř vodorovný, hřebínek byl příliž nebezpečný, tušili jsme, že bysme se nevrátili, tak jsme se vrátili... (tato slova používal i Míra Šmíd, jsou velice příhodná pro podobné situace). Vrcholový kříž zůstal po naší návštěvě nedotčený, asi to tak mělo být. Přesto víme, že hora nás přijala s otevřenou náručí.

V celém okolí jsme už touto dobou byli osamoceni, až na ty lyžaře, kteři už ve stovkách pilně brousili ledovec pod Gefrorene Wand, Hintertux. Bylo to úžasné. Dvoudenní sestup jsme si vychutnali a náležitě prodloužili, druhou noc jsme přespali v maličkém dřevěném bivaku, další den jsme traverzovali udolí až k Italské hranici. Prohlédli jsme si překrásný Schrammacher, který bude určitě našim dalším cílem v Zillertalu.

KOMENTOVAT TISK E-MAIL RSS

Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 0

Vložení nového komentáře
Jméno *
E-mail
	zveřejnit e-mail
Web
Komentář * (max. 500 znaků)
Prosím, opiš kód *
*) povinný údaj

 

Články
& akce