Hoher Dachstein

Zase další víkendová akce s Vencou. Tentokrát jsme měli krásné počasí. Ke Gosssausee jsme dorazili už v 1 hodinu v noci, vyspali jsme se na zastávce autobusu a o půl sedmé jsme vyrazili. Šli jsme kolem ledovcových jezer, štíty nad námi pomalu začalo rozehřívat říjnové sluíčko. Začalo se oteplovat, stromy byly krásně zbarveny přicházejícím podzimem, les voněl. Krásná idylka, Hoher Dachstein byl vidět už od prvního jezera. Moc jsme se nahoru těšili. Za chvíli začala cestička stoupat, u chaty už ležel sníh. Krátce jsme se zastavili, něco mílo pojedli a poračovali dále.

Cestou jsme potkali dost lidí bez lana, bez maček, někoho dokonce v prestižích. Jeden borec konstatoval: "Slabší jedinci se navazují." Teď už se vůbec nedivím, proč se dost často objevují zprávy, že český turista se někde zřítil nebo umrzl. Málokdo z Čechů si uvědomuje, co jsou to hory. Pro porovnání každé lanové družstvo domácích bylo patřičně vybaveno a chovalo se velice zodpovědně. Jenom Češi musejí dělat haury. Styděl jsem se za nás, Čechy.

Tentokrát jsme se navázali už na okraji ledovce, do ruky vzali cepín, nasadili mačky a začali stoupat. Na ledovci bylo už půl metru nového sněhu, nemrzlo, sníh trochu tál, ale sněžné mosty na četných trhlinách držely dobře. Na horním konci ledovce, v sedle, odkud jsme měli krásný výhled do kraje směrem na jih, v dálce opět hradba vrcholů, jsme nechali baťohy a po částečně zajištěné cestě fixními lany jsme pokračovali posledních 200 výškových metrů přes několik mixových výšvihů na vrchol. Nebylo úplně jasno, také začal foukat vítr a občas přes nás profouknul mlhu nebo mraky. Byla to nádherná podívaná a pro mne krásný zážitek. Na vrcholu, i když to nebyl vůbec obtížný výstup, jsem měl několikrát slzy v očích, byl jsem opravdu šťastný.

Nahoře jsme pobyli asi půl hodiny, povídali jsme si s několika lidmi také z Čech. Vrátili jsme se k batohům a na horním konci ledovce, asi ve výšce 2800 m n.m., jsme trošku zakopali stan. Večer hodně mrzlo, ale ráno bylo zamračeno a sníh tál. To bylo prozatím nejvýš, kde jsem bivakoval. Ráno jsme bez problémů sestoupili, jen Vašek se před koncem ledovce vyděsil, když propadl po koleno do trhliny.

Tentokrát jsme dojeli domů celkem zavčasu, ve 3 hodiny ráno, a znovu do práce plný překrásných zážitků z hor a nepromarněného víkendu.