bike-trek.cz

Grand Teton National Park

  2. a 3. září 1998
Úvod / Články / Hory / Grand Teton National Park

Národní park Grand Teton najdete na severo-západě státu Wyoming. Nepatří zrovna mezi ty známé, možná proto, že se nachází nedaleko od parku Yellowstone. Přitom nabízí překrásné majestátní hory, výškou přesahující 3 000 metrů. Jejich panorama mi osobně trochu připomíná Vysoké Tatry. Nejvyšší hora Grand Teton, jejíž jméno nese celý park, se tyčí do výšky 4 197 m n.m. Ostré vrcholy se zrcadlí v hladině rozlehlého jezera Jackson Lake, které se rozprostírá hned u paty hor. Krásné pohledy se naskýtají také s řekou Snake River, jenž – jak už její název napovídá – se vine v mnoha meandrech podél pohoří.

Pohled na vrchol Grand Teton
Pohled na vrchol Grand Teton

Oblast kolem jezera Jackson lidé obývali už před 12 tisíci lety. Park v číslech: rozloha je 1 255 km² a pro 4 miliony návštěvníků, kteří sem každý rok zavítají, je připraveno 320 km turistických tras nejrůznější náročnosti. Průměrná teplota se v létě pohybuje v rozmezí 20 až 27 °C přes den, přičemž může vystoupat i nad 30, v noci klesá k nule. Zimy jsou tu extrémně mrazivé, kdy rtuť teploměru padá k -40 °C! A snad už poslední číslovka – park byl založen v roce 1929.

2. září 1998

K parku přijíždíme za pozdního odpoledne. Nebylo totiž kam spěchat, protože z Yellowstone, odkud jsme sem vyjeli, to bylo jenom nějakých 140 mil (225 km). Nejprve jsme ještě zajeli podél jezera Jackson Lake na vyhlídku Signal Moutain, která měla nadmořskou výšku 2314 metrů. Ale ani tato výška Američanům nezabránila vybudovat až na její samý vrcholek 6 km dlouhou silnici, po které jsme se tam pohodlně dostali. Dokonce jsme ani nezajeli kojota, který nám přeběhl přes cestu a kterého jsme nejprve považovali za nějakého podivného psa. Nahoře byla dvě parkoviště, z každého bylo vidět na jinou stranu. Rozhled byl opravdu pěkný. Na jedné straně mohutné hřebeny hor Grand Teton, na druhé straně si díváme do travnatých rozsáhlých nížin se záhyby řeky Snake River. Pro nás je to dost nezvyklý pohled, protože kam až oko dohlédne, není vidět žádné lidské obydlí natož vesnice nebo město. Jen obrovské zelené plochy zvlněného terénu a několik kusů pasoucích se bizonů.

Výhled ze Signal Mt.
Takto neuvěřitelný pohled se nám naskytnul ze Signal Mountain

Protože se nám s Petrem líbil výhled na hory, požádali jsme v kempu vedoucího Jardu, jestli bychom se na ně nemohli jet podívat při západu slunce. Jarda souhlasil a nám se tato snaha odměnila překrásným panoramatem jezera a zubatou siluetou hor, za kterými právě zapadalo slunce. Tam někde zítra polezeme. Když jsme se už skoro za tmy vraceli do kempu, potkali jsme Česťu, jak s foťákem lovil losa pasoucího se u silnice. Ale zase tak zvyklý na lidi nebyl, aby ta fotka za něco stála.

Hřeben Grand Teton
Hřeben Grand Teton se při západu odráží v Jackson Lake

Po večeři jsme byli rozděleni na dvě skupiny, podle toho, kdo kam půjde. Byli jsme varováni před náročností túry, prý nás čeká asi 37 kilometrů, ale v mílích je to jen 23, a to už se dá vydržet. :-)

3. září 1998

Svišti
Vyhřívající se svišti

Los
Los na pastvě

Probudili jsme se do opravdu mrazivého rána, které o sobě dalo vědět hned po rozepnutí spacáku. No aby ne, vždyť jsme v horách. Po rozlámání krusty ledu na stanu jsme ho mohli rozepnout a běžet do auta pro rukavice, čepice a další teplé věci. Asi jsme byli (osádka našeho vozu) tou zimou tak šokováni, že jsme byli sbaleni a připraveni jako poslední. Poprvé. Když se nás konečně ostatní dočkali, vyrazili jsme rozděleni podle náročnosti túry na parkoviště pod hřebenem Tetonu. Ale cestou si Česťa vzpomněl, že má u sebe pas pro vstup do parku, který patří do jejich auta, čímž by se tam v něm jedoucí lidé nedostali. Musel jsem proto dohonit Jardovo auto, zablikat na něj, říct mu co se stalo a zase vrátit do kempu. Tím naše dnešní zdržování vyvrcholilo. Ale v tomto případě jsme v tom byli nevinně.

Takže na túru vycházíme jako poslední a první dva kilometry skoro běžíme, abychom dostihli ostatní. Ve výšce 2000 m n. m. zahajujeme trek na Jenny Lake trail a vstupujeme do chládku lesa. Po mokré pěšině zahajujeme stoupání, zatím dost mírné. V rychlosti míjíme hučící vodopády Cascade Creek, které se schovávají se za stromy a nemůžeme si je vychutnat v celku. Několika serpentinami začínáme nabírat trochu výšku k Inspiration Point, který je ve výšce asi 2200 metrů. Tady se stáčíme k východu a mírně stoupáme podél Cascade Creek nějakých 5 km, než se dostáváme na křížení cest v South Fork Cascade Canyon. Míříme vpravo, stále proti proudu říčky Cascade. Stromy postupně řídnou a na bílých skaliskách a balvanech, vyčnívajících z rozkvetlé louky, se sluní pískající svišti. Ráno bylo sice mrazivé, ale teď je už dost horko. A tak je obrovskou výhodou, že se dá pít z potůčků, které občas kříží cestu. Nejprve k tomu přistupuji dost nedůvěřivě, ale Jarda řekl, že je voda pitná a sám si nabíral do lahve. Tak se i já skláním k tůňce, rozháním drobné živočichy prchající do bezpečí, abych nějakého nepozřel. Voda je opravdu jako malvaz, jak by řekl žíznivý Trautenberk z Krkonošských pohádek.

Cascade Creek
Cascade Creek vytékající z Lake Solitude

Po dalších asi 4 km se před námi otvírá překrásný pohled na modrou a klidnou hladinu jezera Solitude. Na jeho březích roste několik málo posledních smrků, za nimiž už se do výše tyčí jen ostré a holé hřebeny hor. Tady jsme ve výšce nějakých 2800 metrů. U jezera jsme se najedli, trochu si odpočinuli a parta otužilců z Jičína se i vykoupala. Když se ohlížíme zpátky údolím, vidíme přímo na Grand Teton. Dál pokračujeme traverzem, který se odsud stáčí na východ a který nás zprvu dost strašil. To když jsme ho viděli v celé své délce a stoupání zaříznutý do stěny hřebene. Vzpomínám si na tento úsek jako jeden z vyčerpávajících, protože jsme tu šli úplně vystaveni pálícímu slunci. Další přišel na druhé straně sedla Paintbrush Divide, když nás čekal skoro nekončící sestup. Teplo je čím dál větší, ale ne horší než v kaňonu v Yellowstone. A hlavně, čas od času je tu stále pitná voda, ve které si smáčím i čepici, abych ochladil od slunce rozžhavený vrchlík. Ještě pohled dolů na vzdalující se jezero Solitude, ležící na západ od nás, zatímco přímo na jihu můžeme pozorovat tři výrazné vrcholy, vzájemně se lehce překrývající. Úplně vzadu je to South Teton, před ním Middle Teton a k nám nejblíže dominantní Grand Teton.

Lake Solitude
Ohlížíme se k Lake Solitude

Hradba hor se postupně přibližuje a snižuje, jak stoupáme do sedla. V sedle ve výšce 3170 metrů nad mořem jsme dosáhli dnešního nejvyššího bodu a s Jirkou pořizujeme dobyvatelské foto. Teď už nás čeká jen sestup do Paintbrush Canyonu a návrat po Holly Lake trail zpět na parkoviště. Ono se řekne jen sestup, ale když už člověk jde několik kilometrů pořád cestou dolů, tak nejenom, že ho bolí kolena, ale je mu divné, proč stále není v cíli. Navíc je to nějakých 17 kilometrů zpět k Jenny Lake! Ostatní jsme zanechali někde daleko vzadu, jak jsme chtěli mít ten nepříjemný a dlouhý sestup za sebou. Prudce klesající pěšina se vnořuje do první trávy, pak přicházejí i stromy a terén pozvolna přestává klesat.

Petr tady zažil své malé dobrodružství, když si ke konci omylem sešel z cesty a s hrůzou zjistil, že je na jiném parkovišti. Ač neuměl anglicky ani slovo, domluvil si nějaké Amíky, kteří ho naložili na korbu svého jeepu ke psům a vozili ho od parkoviště k parkovišti, až si vzpomněl na to správné. :-)

Další informace

  • Na internetu lze nalézt spoustu odkazů na Grand Teton National Park, ale nejlepší info je na jeho oficiálních stránkách http://www.nps.gov/grte/
  • Hodně pěkně je Grand Teton zpracován v anglické verzi Wikipedie http://en.wikipedia.org/wiki/Grand_Teton_National_Park, článek je navíc doplněn i mnoha pěknými fotkami.
  • Mapa parku ke stažení.
  • Mapa našeho treku je ke shlédnutí tady. Možná by stálo za zvážení jít pouze k Lake Solitude, nebo kousek nad, a pak se vrátit stejnou cestou.
  • Nemusíte se chůzí po horách mořit vůbec. Můžete si zaplatit vyjížďku na koni nebo projížďku na člunu po jezeře.

Jsme dole. Konečně. S bolavýma nohama docházíme k autu, a protože ještě svítí slunce, rozhodli jsme se vyndat a rozložit na trávě stany, které jsme museli narychlo sbalit mokré, a dosušit je. Teď už se těšíma na večer, až zajdeme do nějakého baru v Jackson Hole.

Grand Teton National Park

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 1 |  přidat komentář
JMac  6.8.2009, 6:24   
Ahoj Míro, to jsou vzpomínky ... Hned bych se tam vrátil ... J.

Kalendář akcí

    Stále něco vymýšlíme, ale v nejbližší době nemáme naplánované žádné akce.

Poslední komentáře

Hrad Pecka a mlýn Borovnice

V sobotu jsme s rodinou zavítali na kopec Kozinec. Rozhledna nepřístupná.

Cinque Torri z Passo Giau

Pod Cinque Torri se dá vyjet i lanovkou z Cortina d'Ampezzo.

Přes Hájkovu rokli ke Slavenským hřibům

Dobrý den, Kláro, moc děkujeme za upozornění na tak zásadní chybu, jakou je správný název Slavenských

Oblíbené lokality

Broumovsko Český ráj Hohe Tauern Dachstein Góry Stolowe Rýchory Orlické hory Vysoké Tatry Náchodsko Teplicko-Adršpašské skály České Švýcarsko Yosemite National Park Krkonoše Slovenský ráj Zillertal Kokořínsko Malá Fatra Podkrkonoší Jestřebí hory Toulovcovy maštale Fiordland National Park Stubaiské Alpy Karwendel Dolomity

Krátké zprávy

Top of Salzburg

K něčemu se musím přiznat: byl jsem na Top of Salzburg. Atrakce s vyhlídkami v oblasti Kaprunu, kam se navonění turisté vozí navazujícimi lanovkami. Je to nejhnusnější místo, které jsem kdy v Rakousku a

Objevování nahradila selfíčka

Vylechnul jsem si pořad Jak to vidí s dokumentaristou Honzou Svatošem na téma, cestování a jak se změnilo cestování za poslední roky a úplně se s jeho názorem ztotožňuji. I my si letos zažili