nacházíte se: úvodní strana > hory > Velikonoční Roháče, Slovensko

20. až 24. dubna 2000

Velikonoční Roháče, Slovensko

Vypadá to, že počátek sezóny strávený nejprve v Krkonoších a potom v Roháčích se začíná stávat tradicí. Na Velikonoce jsme vyrazili do hor v tomto složení: Libor (kámoš z Ortleru), Pavel (Quapík nebo strýček Pompo), Karlos (Zoban) a Já. Karel a Pavel byli poprvé ve vyšších horách než jsou ty háje české.

Vyrazili jsme už ve čtvrtek večer rychlíkem z Chocně do Mikuláše. Naštěstí nás výborné pivko v Chocni na nádraží utužilo natolik, že jsme byli schopni přežít noc ve vlaku plném příšerného smradu a tmavších gastarbeitrů, kteří se vraceli na svátky domů na východ. Hodně brzo jsme byli na místě. Ještě než nás autobus dovezl na Podbanské tak jsme si zchrupli v nádražní hale. Nejlepší místo si vybral Karlos, lehl si přímo před dveře bufíku, ten v 5hod. otvíral a velice rychle se naplnil zajímavými existencemi, které kupovali pouze víno, pivo a rum. Každý ho musel překračovat, nikdo nechápal.

Ten den jsme šli Kamenistou dolinou až do sedla mezi Blyšť a Bystrou. Tam jsme postavili stany a ještě večer jsme nalehko vyběhli na Bystrou. Sněhu bylo ještě dost, bohužel méně něž jsem doufal. Počasí bylo celý den překrásné, jen dost foukal vítr. Stany jsme poctivě 20cm zahrabali, navařili jsme dobroty, klasicky instantní polévku + čínské nudle, potom nějakou nedefinovanou doma smíchanou pochoutku z rýže, sójového masa atcsdn (a to co se doma našlo). Výborná byla hlavně slivovička, jsou to skvělá přenosná kamínka. V noci ale stejně moc nemrzlo.

Ráno jsme se probudili do mlhy, tak jsme ani nikam nepospíchali. Vyrazili jsme v 9 hod, kdy se také krásně vyjasnilo. Pokračovali jsme po hřebenu přes Klin, Hrubý vrch, Deravou a Volowec do Jamnického sedla. Tam jsme spali podruhé. Naštěstí jsme stany o5 trošku zakopali protože v noci opravdu pořádně fučelo. Večer jsme venku pokecali s další partou, popili čaj a slivku, pojedli dokonce i vanilkový puding o který se Quapík podělil. Je to správnej chlapík. Taky spolu lezeme, je pořádně houževnatej, to zase Karlosovi chybí.

  

Ráno jsme při krásném východu slunce vyrazili a na Roháči jsme byli už v 7 h. Ještě ve svahu jsme si s Liborem kluky navázali a až do oběda jsme je nechali šlapat v mačkách. Musej něco nacvičit na další akce. Ve Smutném sedle Quapík dostal neuvěřitelnou chuť na pivko, které bylo až zde cítit od Žiarské chaty a zběhl napřed dolu, teda sjel po zadku, předvedl skialpinistům jak se jezdí z kopce dolů. My jsme ve třech pokračovali přes Tri kopy a Baníkov do Jaloveckého sedla. Prý je tato část hřebene nejtěžší a odtud jsme svištěli dolůůůůů, konečně na pivko k chatě. Quapík tam už hezkou řádku hodin vegetil, popíjel a očumoval jakéže to mají baby za hranicemi. S radostí jsme se k němu přidali. Hodnotili jsme akci a jedli a jedli, taky trochu pili, naštěstí nikdo nedostal chuť na borovičku tak to tentokrát dobře dopadlo. Poslední bivak jsme měli kousek pod chatou.

Žiarska chata měla tento rok neuvěřitelné štěstí. V její bezprostřední blízkosti spadla v zimě lavina s „L“ velkým jako panelák, možná ještě větším. V životě jsem neviděl tak ohromné laviniště. Bylo minimálně 1km dlouhé a 300m široké!! Bylo poseto doslova rozemletými stromy do tloušťky 20cm. Neuvěřitelné! Člověk by to nikdy neřekl do tak nevinně vypadajícího kotle pod vrcholem Prislop.

V pondělí ráno jsme Vlak z Mikuláše do Chocně akorát stihli. Také jsme s Quapíkem byli poprvé v jídelním voze. Je to vážně výborná vymoženost, sedět v hospodě a přitom cestovat. Pojedli jsme, popili a za pár hodin jsme už seděli v autě s našimi děvčaty, která se na nás určitě moc těšila.

  

Počasí nám vyšlo bezchybně, nálada byla vynikající a výkony ještě lepší. Jenom Karlos celou dobu nějak špatně nesl poznámky na jeho novou přítelkyni, 15ctku! Adélku. Ale to byl jeho problém! No, nic. Pavel si roztrhl jeho chloubu, kalhoty Expedition od Kammsportu, no snad příště bude dávat větší pozor při chůzi v mačkách. Sličný Libor tradičně nezklamal a já, raději to nebudu rozvádět, asi by tady něco zasmrdělo.

Po tomto víkendu jsem byl opravdu nesmírně naplněn, i proto, že se to kamarádům moc líbilo. Říká se, že zážitky nemusí být krásné, hlavně musí být intenzivní. Myslím, že my jsme měli tu nejlepší kombinaci, krásné a intenzivní.

KOMENTOVAT TISK E-MAIL RSS

Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 0

Vložení nového komentáře
Jméno *
E-mail
	zveřejnit e-mail
Web
Komentář * (max. 500 znaků)
Prosím, opiš kód *
*) povinný údaj

 

Články
& akce