nacházíte se: úvodní strana > bike > Nové cesty na Broumovsku

24. - 27. dubna 2005

Nové cesty na Broumovsku

Délka: 45 a 49 km

První den, v neděli, jsme si jen tak projížděli nám dobře známé okolí a cesty. Přijeli jsme sem až v odpoledních hodinách, tak ani na větší akce nebylo dost času. Ale na další tři dny už máme smělé plány. Kvůli totálnímu odejití destiček mé přední brzdy jsme však třetí den už nikam nevyjeli. Přesto jsme stihli prozkoumat polskou stranu a Soví hory a druhý den pozměnit klasicky pojatou trasu směrem na Broumovské stěny. Ale více již dále.

Pondělí, 25. dubna

Jedeme do Polska

Z Rožmitálu se vydáváme po polní cestě směrem na Benešov, kde u něj přejíždíme louku přímo pod lesem, napojujeme se na moc nepoužívanou lesní cestu, která se přibližuje k silnici na Janovičky, a souběžně s ní pokračuje. V Janovičkách vyjíždíme u rybníka, dáme se přes silnici a po asfaltové cestě jedeme kolem koupaliště do Heřmánkovic. Tam odbočujeme po na silnici vlevo a u kostela vpravo nahoru do polí na polňačku, která vede po žluté značce.

Ale asi po půl kilometru, když se žlutá stáčí prudce na sever k lesům, jedeme rovně po pěšině do rohu lesa. Je to místo, kde jsme před lety zabloudili, ale dnes se nám podařilo cestu najít bez větších problémů. Opět vyjíždíme u rybníka se sypanou hrází, přejíždíme lesní vyasfaltovanou cestu a držíme se stále na západ směrem do Ruprechtic. Štěstí i orientační smysl nám přeje a vyjíždíme v Ruprechticích kousek pod restaurací, která je asi v polovině vesnice. Tak a teď už končí legrace – začínáme stoupat po silnici směrem na Ruprechtický špičák. Dnes ale nejedeme nahoru, u lomu nad vsí pokračujeme po lesní cestě stále rovně podél Ruprechtického potoka. V jednom místě si přejíždíme malý brod, ale záhy zjišťujeme, že jsme měli pokračovat po cestě, která se stáčí vlevo, a tak se na ni vracíme. Pak přichází úzká pěšina, která stoupá strmým kopcem podél stromků nahoru k hraničnímu přechodu.

Když jsme se sem po chvíli vyškrábali, zjišťujeme, že tu není žádná pohraniční bouda, kterou jsme podle značky v mapě čekali, ani žádný celník. Odsud vedou dolů na polskou stranu asi tři bikerské značené cesty. Oblékame si bundy a dáváme se tou, která je mírně vpravo a sjíždíme si za odměnu pohodovou lesní cestu, která dole přechází v šotolinu a brzy v asfalt. Kolem třech vodních nádrží, které jsou zaznačené i v mapě, kličkujíce mezi rozzuřenými psy přijíždíme do Lomnice. Jsme velmi příjemně překvapeni vysoce kvalitním značením bikerské cesty, pro kterou jsme se rozhodli. Ta nás vede mezi domky šotolinovou cestou a pak do luk podél potůčku houpavou a klikatou pěšinou. Po chvíli podjíždíme malým tunýlkem železniční trať a stále podél potůčku pokračujeme do Gluszyce. Jediný zápor je příšerné množství odpadků kolem potoka.

V Gluszyci přejíždíme hlavní silniční tepnu a kolem hřbitova stoupáme po dlážděné cestě mezi domy nahoru do lesa. Vypadá to tu, jako kdybychom projeli časovou bránou do roku 1950. Nad městečkem míjíme několik vzájemně propojených vodních nádrží, kde si několik chlapíků v naprosté pohodě chytá ryby. Nad poslední nádrží se na chvíli zastavujeme. Sundáváme bundy, protože teď budeme opět stoupat, a to do Sovích hor. Po sušence jsme šlápli do pedálů a opět na chvíli opustili civilizaci.

Vodní nádrže nad Gluszycí

Cesta je zatím dobře značená, díky čemuž jsme ani nepřehlédli odbočku vracející se prudkou zatáčkou vpravo. Teď už nešlapeme do kopce, protože se lesní cesta vlní téměř po vrstevnici. Ale po chvíli zjišťujeme, že se nám ztratila značka a také jsme dojeli na úplný konec cesty končící kaluží plné bláta. Tak se otáčíme, kousek se vracíme a spíš jen tak odhadem odbočujeme na jinou cestu. Po ní sjíždíme pěkným a rychlým sjezdíkem a objevujeme se na louce na kraji lesa. Po orientaci mapy docházíme k tomu, že jsme nad místem se jménem Zimna Woda. Pěšina, po které jsme sem přijeli je používána nějakými motorkáři, takže po ní sjíždíme po prudké pěšině k silnici. Opět se objevujeme v Gluszyci, odkud pokračujeme po silnici směrem na turistický přechod v Janovičkách.

Cesta pomalu stoupá, asfalt postupně mizí a my se znovu vnořujeme do lesa. Po chvíli poznáváme místo, které jsme do dneška viděli jen z jedné strany. Přejíždíme do Čech a v Janovičkách se na chvíli zastavujeme na druhou sušenku. Pak už po žluté turistické značce na Bobří vrch a nám dobře známým sjezdem do Rožmitálu.

Úterý, 26. dubna

Broumovské stěny a Ostaš

Na dnešní den máme také moc hezký plán. Z Rožmitálu jedeme po modré do Broumova, pak přes náměstí a místní Beverly Hills, kde se napojujeme na červenou turistickou značku, do Ameriky. Tam pokračujeme stále po červené nahoru na Hvězdu. Něco bychom si tu dali dobrého k jídlu, ale v úterý tu mají zavřeno pro údržbu.

Pokračujeme po trase Rallye Sudety dolů, kde opět nesjíždíme to vyhlášené krkolomné místo, až vyjíždíme na louce nad Pěkovem. Někde se nám totiž značka Sudet ztratila, ale nevadí, sjezd krásné louky na kopci byl taky super. Projíždíme vesnicí a na křižovatce odbočujeme zase do kopce – na Ostaš. Na vrcholu umístěný bufet je také zavřený. To už ale máme hlad. Rozhodujeme se proto pro co nejrychlejší přesun dolů po červené a pak po žluté do Teplic nad Metují. Se sjezdem vodou vymleté pěšiny plné kořenů, kamenů a místy i bláta jsme se teď s Vláďou poprali dost úspěšně. Já jsem spadl na jednom místě, kde mě z rovnováhy schodily větve stromu. Tak jsem se nedal, ten kousek se vrátil a zvolil lepší stopu na sjezd.

V Teplicích zastavujeme v jedné hospůdce na pěší zóně na hotovku. Po jídle tradičně po panelce po červené značce, kde se u Nového Dvora dáváme na zelenou. U železniční zastávky Bohdašín odbočujeme vlevo na silnici, po které šlapeme asi 1,5 km než odbočíme vpravo do lesa. Tady brodíme vodu v železničním tunýlku, kterým podjíždíme trať a pokračujeme kolem vyhozeného starého mrazáku do lesa. To je fakt hrozný, co všechno lidi do lesa vyhodí a ještě jim to za to stojí se sem s tím táhnout… Stoupáme nahoru na Příkrou stráň, která se pod vrcholkem Hřebenáč láme mírně dolů.

Sudetská trasa ve sjezdu z Hvězdy


Pěšina na Honském Špičáku

To už jsem nad osadou Hony a přejíždíme silnici vedoucí z Náchoda do Broumova. Na druhé straně v lese se držíme Sudetské značky, která jde společně s modrou nahoru do mírného stoupáčku po kořenech na Honský špičák. Nikdy jsem tu nebyl a jsem překvapen, jak krásné a zajímavé místo to je. Dolů se prudce svažují stěny tohoto ostrého hřebenu, po jehož okraji stále pokračuje naše pěšina, ale teď už po rovině nebo s mírným klesáním. Tak si užíváme zase rychlou jízdu po pěšině přes kořeny a mezi stromy, až přijíždíme k levotočivé zatáčce, kde se přes okraj hřebenu pěšina láme a prudce klesá vpravo, zaříznutá do svahu. Nádherné místo, ale závodit bych tu nemohl. Na to jezdím z kopců moc pomalu.

Pěšina nás vyplivla na lesní cestu a po té už klesáme dolů ke kapli sv. Marie nad Amerikou. Pak už po červené do Broumova stejně jako ráno sem. Z Broumova už jedeme do Rožmitálu po silnici.

KOMENTOVAT TISK E-MAIL RSS

Komentáře
K článku je vloženo komentářů: 0

Vložení nového komentáře
Jméno *
E-mail
	zveřejnit e-mail
Web
Komentář * (max. 500 znaků)
Prosím, opiš kód *
*) povinný údaj

 

Články
& akce