bike-trek.cz

Co mtb nabízí Česká Třebová

  1. srpna 2009
Úvod / Články / Bike / Co mtb nabízí Česká Třebová

Trochu je to drzost, že se pouštím do psaní tohoto článku o našem bajkování kolem České Třebové na stránkách bike-trek.cz – kdo četl Mirkovy perfektní glosy z minulých biker akcí, pochopí. Byl jsem však vyzván a dané slovo dělá chlapa.

Krásný výhled
Jeden z mnoha krásných výhledů, které se nám během výšvihu naskýtaly.

Sobota 1. srpna v 9:30 se sjelo čtvero bikerů v České Třebové – Martina, Mirek, Míra a Já (Jirka). Vyjelo se do nádherného dne, a to na sever (možná severovýchod) od Č. Třebové. Mírným stoupáním a sjezdem jsme dojeli na okraj lesa k chatě „U Floriána“, patrona všech hasičů (i z místní čtvrti Parník), kde se hasí – hlavně žízeň pivem Gambrinus. Na pivo však bylo brzo a tak se doplňoval vzduch do našich kol, které nás měly celý den vozit. Po dohuštění jsme asi po 3 km stoupání lesem dojeli do Skuhrova (nebyl to však ten nad Bělou, kde jsme před měsícem prožili mokrý a blátivý víkend). Po modré značené cestě jsme odbočili do lůna Třebovských stěn. Trochu náročnější sjezd po cestě místy bahnité a rozježděné od těžké lesní techniky jsme zvládli a odměnou nám byla po celé levé straně vystupující krása Třebovských stěn. Stěny, tvořené opukou se srázy vysokými někde až 200 metrů, začínají u Damníkova (východně od Č. T.) a asi po 16 km končí u Lanšperka. Bylo na co se dívat, včetně množství krásných vzrostlých buků (mimochodem krásně by prý hořely v krbu…).

Třebovské stěny
Zastávka na Třebovských stěnách, při které jsme si od Míry vyslechli hodně veselou příhodu.

Z tohoto poklidu nás vyrušila střelba - a to dosti blízko, že jsme na sebe museli upozornit švejkovským zvoláním: „Co blbnete, vždyť tady jsou lidi!“ Stříleli po sobě odrostlí hoši a hráli si na vojáky (buďto vojny měli málo, nebo na ní vůbec nebyli.) Palba utichla, projeli jsme se zdravou kůží a po stoupání lesní cestou se nám v místech kolem Kamenného vrchu (570 m) otevřelo překrásné panoráma Orlických hor, luk, polí a vesniček. Cesta byla místy blátivá, ale šlo to.


Jirka a Martina stále na špici.

Pak však přišlo místo, kde na nás čekala zatím nic neříkající kaluž. Byla však hluboká, mazlavá a přiměřeně páchnoucí, což oba Mirkové netušili a přímo středem rozvířili koly zmíněné bahno. Martina a já jsme tuto partii elegantně objeli a udělali jsme moc dobře. Chlapci v první chvíli vypadali, jako by jezdili několik dní pouze v blátě. S Martinou jsme šli hned na špici, protože vůně bahna byla hodně silná. Zdálo se nám, že nás i všudypřítomné mouchy opustily a šly si hledat jinou, ne tak silnou lokalitu. Bahno cestou odpadávalo, s každým šlápnutím to bylo lepší. Mimochodem – Martina a já pořád na špici.

Čekalo nás ještě pár pěkných sjezdů a všichni společně dojíždíme k Horákově kapli (446 m), kde jsme chvíli rozjímali nad životem, postáli u pramene zázračné léčivé vody (někteří se i napili) a pokračovali po modré k Lanšperku.

Lesem se jelo příjemně, ale jak nás přestaly koruny stromů chránit, polední slunce mělo sílu a chtělo nám ji nekompromisně ukázat. Lanšperk nás však vítá a my vyjíždíme na nejvyšší bod k novogotickému kostelíku, kde je výborná vyhlídka na severně položené pásmo Orlických hor, Bystřických hor, Suchého vrchu, Bukové hory, masivu Kralického Sněžníku a po levé ruce máme zarostlý kopec Žampach s už neexistující zříceninou bývalého hradu.

Nezbytné foto z nejvyššího bodu a společně sjíždíme o pár metrů níže ke zřícenině hradu Lanšperka. Z bývalého hradu zůstala už jen jedna zeď. Krásný pohled od údolí Tiché Orlice a na rozhlednu, která čněla v dále na Andrlově Chlumu nad Ústím nad Orlicí.

Tam jsme měli podle plánu dát něco k snědku (oběd), ale člověk míní, osud mění. Rozhodli jsme se, že nepojedeme dál po modré, ale sjedeme dolů a do Ústí dojedeme cyklostezkou. Udělali jsme moc dobře, protože dole pod hradem bylo překvapení v podobě víc než dobře vypadající a hlavně vonící grilované kýty. Za celkem ucházející peníz jsme pojedli a dali pivko – dobrá kombinace. Ta vůně však byla dosti zrádná a tak jsme raději zavčas usedli na svá kola a podél Tiché Orlice a železniční trati Ústí – Letohrad dojeli do okresního města. Letním parkem a později krásným stoupáním po zdejší „Hochalpenstrasse“ (kde se každoročně konají i automobilové závody do vrchu) jsme se vzdalovali ruchu města na kotu 599 m Andrlův Chlum. Na vrcholu je solidní restaurační zařízení a již zmíněná rozhledna.

Zelená značka z Andrlova chlumu
Krásná cesta z Andrlova chlumu značená zelenou značkou.

Po utišení žízně sjíždíme po zelené k „Zabitému“ a dál suchými lesními cestami se pomalu blížíme tam, odkud jsme ráno vyjeli. Při jednom sjezdu, kde bylo plno větví a dost nepřehledný terén, se Mirkovi dostala větev do zadního kola. Situaci sice ustál, ale jedna špice jeho zadního kola nevydržela a praskla. Pokračovat se však mohlo dál podle plánu. Uvažuji, zdali to druhému Mírovi nebylo trochu líto, že on pořád nic, ale asi po kilometru to přišlo. Při sjezdu – těžká pasáž, vodou vymletá lesní cesta – najel Míra se svým Garry Fisherem do hlubokého výmolu a elegantním katapultem opustil své kolo (a tak ho má rád). Viděl jsem to asi z pěti metrů a sám jsem si též na chvíli odpočinul na druhé straně cesty.


Mirek ve sjezdu z Třebovských stěn.

Na Zacharovci, kde se cesty kříží, jsme už všichni byli na svých kolech a v pohodě. Projeli jsme obcí Přívrat a v začátku mírným, ale dále narůstajícím stoupáním se blížíme ke Zhořovskému kopci (551 m). Celkem slušnou lesní cestou se pomalu přesouváme na Kozlov. Ještě Martina byla celkem prosta bahna, ale i jí se to nakonec podařilo téměř u cíle cesty na sebe nějaké to bahýnko dostat. Nevíme, zdali to chtěla, ale jednu s posledních kaluží krásným stylem projela a to žlutavé mazlavé si dovezla až na vrch Kozlovského kopce, který je na dohled – mírné stoupání ze silnice a jsme na vrcholu (601 m). Pivo a trochu odpočinku a sjíždíme na serpentiny. Odbočujeme však doleva, míjíme lavičku Boženy Němcové, kde sedávala a vedla obrozenecké řeči s místním rodákem, osvícencem a filosofem F. M. Klácelem (anebo to bylo možná úplně jinak). A to už jsme na „Horách“ – bývalé poutní místo a lázně. Projíždíme kolem empirové kaple a pod ní pramenem - píše se kvalitní vody, ale já bych se nebál napsat „zázračné vody“!

Teď už nás čeká jen krátký, ale prudký sjezd do ulice B. Němcové, do základního tábora a cíle dnešní cesty.

Následuje odložení kol, sprcha, doplnění ztracených kalorií a tekutin u venkovního krbu se vším, co k tomu patří. A tak díky Mírovi, Blance, Ivušce a Adámkovi za pohodu, že se vše vydařilo ke spokojenosti nás všech přítomných. Mirek s Martinou byli spokojeni s trasou a Míra jen dodal – nic jiného jste nemohli čekat – to je Třebová!

stručný popis trasy

Použitá mapa: KČT 49, Českomoravské mezihoří - Českotřebovsko.

Jestli jste vydrželi číst až sem, tak díky vám, i všem, co 1. srpna byli u toho. Jirka.

Co mtb nabízí Česká Třebová

Foto k článku

Komentáře

K článku je vloženo komentářů: 4 |  přidat komentář
Mirek  5.8.2009, 20:00   
Jirko, naprosto parádní článek, stejně jako volba trasy! Jen jsi to trochu přehnal s těmi "perfektními glosami". Zážitky z jízdy byly super a Třebová? Ta je prostě Třebová! :-)

Doufám, že se najde čas, abychom se na podobné akci zase brzy sešli.

MirekC  5.8.2009, 23:07   
Ale kluci, konec těch superlativů. Prostě jste to napsali tak jak to bylo a basta. Čas se na podobnou společnou akci určitě najde, spíše začínám mít strach z toho, že to tam bude vypadat jako na marketingovém setkání příznivců celoodpružených kol značky CUBE a já se tam se svým hardtailem Garym budu cítit poněkud méněcený. :-)

Vláďa  13.8.2009, 10:28   
...jedna špice jeho zadního kola nevydržela a praskla... Co to prasklo? To jako jeden drát? :o)

Mirek  17.12.2009, 16:00   
MirkuC, přeci mít hardtaila není nic, kvůli čemu bys se měl cítit méněcenný! Koneckonců i já po zralé finanční úvaze nadále zůstávám věrný hardtailu. Prostě nám příště budou Martina s Jirkou ujíždět zase o něco víc. :-)

Články ze stejné lokality

Kalendář akcí

    Stále něco vymýšlíme, ale v nejbližší době nemáme naplánované žádné akce.

Poslední komentáře

Hrad Pecka a mlýn Borovnice

V sobotu jsme s rodinou zavítali na kopec Kozinec. Rozhledna nepřístupná.

Cinque Torri z Passo Giau

Pod Cinque Torri se dá vyjet i lanovkou z Cortina d'Ampezzo.

Přes Hájkovu rokli ke Slavenským hřibům

Dobrý den, Kláro, moc děkujeme za upozornění na tak zásadní chybu, jakou je správný název Slavenských

Oblíbené lokality

Broumovsko Český ráj Hohe Tauern Dachstein Góry Stolowe Rýchory Orlické hory Vysoké Tatry Náchodsko Teplicko-Adršpašské skály České Švýcarsko Yosemite National Park Krkonoše Slovenský ráj Zillertal Kokořínsko Malá Fatra Podkrkonoší Jestřebí hory Toulovcovy maštale Fiordland National Park Stubaiské Alpy Karwendel Dolomity

Krátké zprávy

Top of Salzburg

K něčemu se musím přiznat: byl jsem na Top of Salzburg. Atrakce s vyhlídkami v oblasti Kaprunu, kam se navonění turisté vozí navazujícimi lanovkami. Je to nejhnusnější místo, které jsem kdy v Rakousku a

Objevování nahradila selfíčka

Vylechnul jsem si pořad Jak to vidí s dokumentaristou Honzou Svatošem na téma, cestování a jak se změnilo cestování za poslední roky a úplně se s jeho názorem ztotožňuji. I my si letos zažili